Koncert letošních Letních slavností staré hudby v Trojském zámku představil portugalské trio Os Músicos do Tejo (Ana Quintans, Ricardo Rocha, Marcos Magalhães) s programem Sementes do fado. Skladby portugalského fada jsou trochu sentimentální a ve svém básnickém vyprávění jsou citově konkrétní a srozumitelné. V centru pozornosti byla sopranistka Ana Quintans, která mi po svém návratu zpět do Portugalska zodpověděla pár otázek. Ptala jsem se hlavně na zpěv portugalského fada, jehož vznik spadá do 19. století. Tématem písní fado jsou nešťastná láska, sociální nerovnost, těžká práce rybářů a dělníků, melancholie a víra v lepší budoucnost. Fado ztělesňuje dlouhou tradici portugalské lidové hudby a poezie. Připomíná hudební baladové formy afrobrazilského původu jako fofa, modinha a lundum.
Vystudovala jste sochařství a zpěv. Jak se vám může obojí navzájem prolínat a doplňovat? Studium umění mi přineslo pevné základy v pojmech estetiky a historie umění, a i když jsem začala dost pozdě studovat hudbu, vždycky jsem cítila, že jsem v mnoha ohledech převyšovala své kolegy na konzervatoři. Hudba byla vždy součástí širšího uměleckého kontextu a já se cítím silně spojena s obrazy a se sochami, hodně mi pomáhají v interpretaci operních rolí a zejména v uvádění básnického pojetí a prožitku v interpretaci recitálu.
V Praze jste představila zajímavý program Semínka fada. Jak se vám dařilo ty skladby najít? Repertoár tohoto koncertu vybíral hlavně Marcos Magalhăes a filozofií tohoto koncertu bylo předvést portugalskou komorní hudbu 18. a 19. století, jako je fado. Samozřejmě, že zvolil písně s největším potenciálem v onom pojetí. Tyto skladby se nazývají „modinhas“ a byly v té době v Portugalsku velice ceněny.
Skladby jak v koncertním programu, tak i na CD mají melodický charakter. Jak se vám daří udržet v rovnováze rozum a cit a nesklouznout do akademismu nebo naopak lidového projevu? Modinhas jsou nějakým způsobem v hranicích lidové hudby a byly určené k předvádění hlavně amatéry. Tyto skladby jsou dost jednoduché ve své formě a můžeme cítit, že byl ponechán velký prostor pro improvizaci. Jestliže vezmeme noty doslovně, „notu po notě“, výsledek je nudný a předvídatelný, myslím, že potřebují odlišný přístup, a to je právě obtížné!…
Pro zpěváka s klasickým tréninkem může být takový druh projektu ošemetný. Nepotřebuje speciální vokální techniku, aby mohl zpívat podobnou hudbu, nejlepší je, když to zní přirozeně. První zkoušky pro mne byli velice frustrující, znělo to vždy uměle a nepříhodně. Stejně tak bylo pro můj hlas vyčerpávající, když jsem se pokoušela obsáhnout stejné expresivní, výrazové efekty, jaké používají zpěváci fada. Nyní je to už pro mne snadnější a více se kontroluji – daří se mi dosáhnout zabarvení fada, aniž bych ohrožovala svůj hlas.
V čem je zpěv fada tak specifický? Byla byste překvapena, jak daleko býváme od toho, co je napsáno v notách, které jsou spíše rozjezdovým bodem k dosažení cíle. Abych zachovala charakter tehdejšího fada, musela jsem rozumět jeho jazyku: jak zpěváci fada ornamentují, přerušují noty, a jak vyjadřují text – je to naprosto odlišný svět od klasického zpěvu! Při interpretaci přidáváme doprovod a ornamentaci, měníme noty a rytmus. Vše, co je založené na improvizaci, to se později stane součástí písně – při koncertu aktuálně neimprovizuji, ale každý koncert je odlišný. Někdy zůstávám déle na některé notě nebo udělám větší kadenci nebo nepatrně odlišný ornament, ale hlavní tvar je vždy definován. Každý koncert je naprosto unikátní.
Jaké má fado v Portugalsku postavení? Fado je v Portugalsku velkým hudebním průmyslem, v současnosti je velmi moderní. Ale Sementes do fado je experiment, který je svým způsobem bližší pozdní barokní hudbě než fado samotné. Proto neděláme tento program tak často v Portugalsku. Mám totiž dojem, že naše publikum jsou většinou lidé, kteří nás znají jako individuální hudebníky, mě a Marca z barokní hudby a Ricarda jako jednoho z nejlepších portugalských kytaristů. Někdy si uvědomujeme, že jsou v publiku také lidé, kteří očekávají, že uslyší „opravdové“ fado a já se obávám, že jsou pak pravděpodobně zklamaní. Fado je tradiční hudba, která je hluboce konzervativní ve své formě, a tak je to, myslím, i s jeho posluchači.
Absolvovala jste hodně mistrovských kurzů a měla jste možnost poznat různé interpretace, přístupy a porozumění hudebnímu prostoru. Co je pro vás hlavní? Jako klasický zpěvák si myslím, že nejdůležitější je zůstat pružným, poddajným, otevřeným a rozumět hluboce hudbě, kterou zamýšlíte předvést. Většinou zpívám hudbu ze sedmnáctého a osmnáctého století a jsem šťastná, když mám možnost vystupovat se špičkovým orchestrem a s nejlepšími hudebníky, kteří se specializují na tento repertoár. Co jsme se učili ve školách a v mistrovských kurzech, se vždy zdá být příliš omezené, když to srovnáme se zkušeností, kterou můžeme získat při sdílení pódia s velkými hudebníky.
Jak vznikla vaše spolupráce s Letním festivalem staré hudby? Jak jste vnímala české publikum? Skrze Marca Magalhăese se organizátoři festivalu dozvěděli o CD Sementes do fado a později nás pozvali do Prahy. V průběhu koncertu jsem měla dojem, že diváci jsou naprosto soustředění na hudbu. Velice pomohlo, že měli v ruce překlad textů.
Jak vidíte svou budoucnost? Naštěstí nejsem zatím schopna vidět svou budoucnost! Můžu vám říct, že tam nejsou žádné dlouhodobé plány se specifickým programem Músicos do Tejo. Ale v plánu mám koncerty a představení včetně role Jonathase v opeře David a Jonathas od Marca-Antoine Charpentiera ve Skotsku, v Paříži a v New Yorku, Ippolito v L’Ippolito od Almeida v Ambronay Festivalu a Casa da Música Porto, Amour v Hippolyte et Aricie od Rameaua na festivalu v Glyndebourne a role Musica v Monteverdiho Orfeovi v Lisabonu.
