Will Bernard – el. a ak. kytara, Robert Walter – klavír, toy piano, clavinet, Hammond B3, Stanton Moore – bicí. Vydáno: 2008. TT: 46:56. 1 CD Telarc 83681 (distribuce Classic).
Osobnost bubeníka Stantona Moorea není ve střední Evropě možná známa tak širokému publiku, jak by mu příslušelo, nicméně to nic nemění na tom, že jeho jméno je v branži pojmem. Jako sideman přijímá angažmá od nejznámějších jam bandů (Galactic, Sex Mob), jako kapelník či kapelový spoluvládce vede vlastní trio, utěšenou sestavu Garage a Trois s kytarobasistou Charliem Hunterem, all stars band Midnight Disturbers Brass Band či projekt MG5 s alt saxofonistou Donaldem Harrisonem.
Mooreova nejnovější nahrávka Emphasis (on Parenthesis) je syrová, triová, dřevní, přímočará, energická, tradiční, ulítlá, doplňte sami… Názvy všech tracků mají v sobě závorku a na tu se při poslouchání soustřeďte. V úvodní na „late night“ (je to dávka jako v nočním klubu), v další na proper (opravdu, všichni hrají přesně) atd. Některé skladby znějí jakoby vytržené ze sedmdesátých let, jiné naopak z filmu o Jamesi Bondovi. Jeden song má enigmatický háv s klávesovými plochami, druhý zas na kost oholený neworleánský groove. Ano, Stanton Moore pochází z New Orleans, stejně jako jeho spoluhráči Will Bernard (kytara) a Robert Walter (varhany, klávesy). Má proto specifický sound americké hudební kolébky vryt ve všech záhybech kůry mozkové. New Orleans dneška totiž zdaleka není jen jazz! Mooreův bubenický styl vychází z tradice mistrů Idrise Muhammada či Johnny Vidacoviche. Reprezentuje tedy neomylný groove s dostatečnou volností a improvizační svobodou, s nevyřčenými základními paterny a prostorem pro uzamčení s basistou/varhaníkem i kreativitu.
Stanton Moore často hrává třeba s nám známější basistkou Cassandrou Faulconer, která přijela již několikrát hrát do Česka s kytaristou Brianem Seegerem a Jiřím Hálou, pro svoje nejnovější album ale zvolil sestavu s hammondovými varhanami, jedním z jeho nejoblíbenějších nástrojů. Robert Walter na ně hraje s přehledem a dobrým řemeslem a totéž platí o kytaristovi Willu Bernardovi, jehož zvuk je mimořádně syrový a do kontextu kapely dobře zapadá. Stanton Moore sice poslouchá Billa Stewarta, Johna Scofielda a Dr. Lonnie Smithe, jeho nejsilnější stránkou je ovšem power funk, kterého ostatně na desce nabízí přehršel. Pro čisté jazzofily Emphasis (on Parenthesis) opravdu není, naopak potěší příznivce nekomplikované, ale zajímavé šlapavé hudby.
Zvuk nahrávky byl zřejmě leaderovým záměrem, a proto nemá smysl polemizovat nad tím, zdali by mu neprospělo více dynamiky a čistoty. Pestrost hudby zajišťuje Mooreův mnohovrstevný bubenický styl i Walterovy barvité klávesy. Kytaristův sound by možná nějaký efekt na prostřídání snesl též, ale funk v podání Stanton Moore Tria nové cesty nehledá. Pouze předkládá produkt plný jižanské tradice a poctivého muzikantství.
Body: 4 z 6
