Česko-polská pětice Inner Spaces se velmi rychle prodrala mezi nejzajímavější mladé jazzové soubory u nás. U příležitosti vydání nového alba Light Year (Animal Music), na kterém skupina spojila své síly s kytaristou Davidem Dorůžkou, vznikl následující rozhovor s trumpetistkou Štěpánkou Balcarovou. Inner Spaces spolu s ní tvoří Luboš Soukup (saxofon), Vít Křišťan (piano), Max Mucha (kontrabas) a Grzegorz Masłowski (bicí).
Štěpánko, když jsme spolu dělali pro Harmonii rozhovor v první polovině roku 2011, mířila jste zrovna na rok na studijní pobyt do rakouského Grazu. Studujete dál, nebo jste už se školou skončila? L etos v červnu jsem dokončila pětiletý studijní program a nyní už žádnou školu nestuduji.
V Rakousku byl vaším učitelem Ed Partyka, s nímž jste se už předtím setkala na škole v Katovicích a jehož tvorbu jste ve zmíněném loňském rozhovoru označila jako „vzrušující“. Oč jste po studiu u něj bohatší? E d je výborný skladatel a aranžér. Poradil mi mnoho způsobů, jak k vlastním kompozicím přistupovat a neustále proces komponování vylepšovat. Zároveň je ale Ed praktický muzikant a kapelník, a tak jsme dost času trávili také diskusemi o tom, jak vlastní skladby zrealizovat, jak vést vlastní bigband, jakým způsobem motivovat muzikanty v kapele.
A posunula vás škola víc jako trumpetistku, nebo jako skladatelku? P osunula mě jako skladatelku a jako hráče na trubku, nikoliv improvizátora. Kromě Eda učil kompozici na akademii externě také Michael Abene nebo John Hollenbeck, takže nových impulsů a zpětných vazeb bylo opravdu mnoho. Techniku hry na trubku učil špičkový německý leader Tobias Weidinger, který mi také neskutečně pomohl.
Ed Partyka, spolu s formací nuBox, stojí za projektem Bigbandtronics, na kterém spolu s dalšími členy vaší skupiny Inner Spaces také účinkujete. Jak toto zajímavé propojení jazzu a elektronické hudby hodnotíte? M ám ráda fúze různých hudebních žánrů jak z pohledu muzikanta, tak i z pohledu posluchače. Je to dobrý způsob jak oslovit širší druh publika.
Pokud jde o Inner Spaces, mluvili jsme minule o personálních změnách na rytmických postech. Zůstává kapela v posledním roce a půl stabilní? S estava kapely je od vydání prvního alba již stabilní. Koordinace jejích členů ale byla v minulém roce extrémně náročná. Já jsem byla v Rakousku, Vítek s Lubošem žili v Dánsku a Max s Grzegorzem v Polsku. Vítek bude sice letos už v Čechách, zato Max mi utíká studovat do Berlína. Kapela bude ale fungovat jako doposud, bez ohledu na vzdálenosti, které nás dělí.
Právě vám vyšlo nové album, na kterém spolupracujete s kytaristou Davidem Dorůžkou. Stála na počátku této spolupráce touha začlenit do kapely kytaru, nebo šlo konkrétně o Davidovu osobnost? C htěli jsme obohatit zvuk kapely o další nástroj a kytara nám přišla nejpříhodnější. Oslovili jsme rovnou Davida. Znali jsme se již předtím, jeho hráčským schopnostem se navíc málokdo vyrovná, a tak jsme ani nepřemýšleli o nikom jiném.
Před časem jste si stěžovala, že přes festivalové úspěchy je těžké kapelu dostat na pódia. Změnilo se to v poslední době? A myslíte, že právě spolupráce s Davidem vám může zvýšit kredit? N emůžu si úplně stěžovat, několikadenní turné se mi dvakrát nebo třikrát do roka podaří sestavit. A teď opravdu tak trochu doufám, že mi Davidovo jméno pomůže při organizaci jarní šňůry, kdy bych chtěla vzít kapelu do Polska.
Předchozí album jste natočili za peníze, které jste dostala za vyhranou plazmovou televizi. Co bylo na počátku práce na novém CD Light Year? Nabídka vydavatele? A no, prvotním impulsem byla opravdu nabídka Petra Ostrouchova z Animal Music. Zalíbila se mu právě sestava Inner Spaces rozšířená o Davida Dorůžku.
Na prvním albu jste byla autorkou tří skladeb ze sedmi, teď jen dvou z dvanácti. Byla v kapele tentokrát větší konkurence, nebo teď píšete méně intenzivně? V repertoáru s Davidem bylo původně více mých skladeb. Při výběru kompozic na desku ale hrají roli i jiné faktory: chtěla jsem například, aby se každý hráč mohl na albu dostatečně prezentovat, vybírali jsme tedy podle počtu kvalitních sól a kompozice by také měly tvořit jeden celistvý celek. Výběr padl nakonec právě na tyhle skladby. Na další desce může být ale všechno zase úplně jinak.
Podle jedné z vašich skladeb, Light Year, se album jmenuje. Proč tento název? De sku jsme chtěli pojmenovat po jedné z našich kompozic. Když jsme uviděli od fotografa fotky, které měly být na obalu použity, bylo nám všem jasné, jak desku nazveme, Light Year – tedy Světelný rok.
Když si odmyslím přínos Davida Dorůžky, změnil se v něčem způsob komunikace mezi členy Inner Spaces od prvního alba k druhému? Hu dební komunikace a celkový zvuk kapely se mění neustále. Všichni jsme aktivní hráči, sbíráme impulsy a zkušenosti z různých jazzových scén. Při zkouškách potom o naší hudbě diskutujeme a vymýšlíme speciální cvičení, jak nuance v komunikaci při hraní vylepšit. Ta dvě alba se tedy od sebe nesmírně liší.
A jaký byl Davidův přínos? Co vás na spolupráci s ním baví? Kr omě toho, že je David jedinečný muzikant a skvělý kytarista, mě baví to, že má skoro vždy pravdu (smích). Pracujeme například na určité skladbě, nesčetněkrát zkoušíme různé verze, odlišné formy, jiné harmonické postupy, a nakonec se vrátíme k té verzi, kterou David nesměle navrhl na začátku. Navíc David krásně zapadl do kapely i lidsky a díky své dlouholeté spolupráci s polskými jazzmany (Aga Zaryan, Piotr Wyleżoł, Michał Tokaj…) umí také výborně polsky, takže je v kapele příjemná atmosféra.
Vy jste se nedávno stala také členkou wrgha POWU Orchestra a na jejich aktuální album Opopop jste přispěla podle mě největším hitem Kuličky. Jak ta píseň vznikla? Wr gha POWU je banda optimistů. Chtěla jsem pro ni napsat právě takovou písničku – milou a veselou. Největší legrace ale byla dát dohromady ten správný sampl. Ve studiu jsem kutálela po dřevěné podlaze hliněné kuličky a snímala onen zvuk na několik mikrofonů rozmístěných po místnosti.
Na závěr zpět k Inner Spaces. Prozradíte, co myslíte „vyšší formou lásky“, které jste věnovala skladbu H. F. L.? Ta k o tom bych mohla mluvit dlouho, ale zkusím vám to v rychlosti nějak přiblížit. Představte si cit, který lidé chovají ke svým domácím mazlíčkům. Svého psa, kočku nebo potkana milujeme bezelstně, milujeme ho takového, jaký je, nic od něho neočekáváme, nic nepožadujeme, akceptujeme ho a ani v nejmenším by nás nenapadlo pokoušet se zvířátko nějakým způsobem měnit. Zkusme teď přenést tuto představu o lásce do našeho každodenního života – na naše blízké, na ženu (nebo muže) a vlastně na celý svět okolo nás. To už je těžší, že? Lidé chtějí všechno vlastnit a hlavně chtějí držet život pevně ve vlastních rukou. Milovat někoho takto pokorně a oddaně a být stejným způsobem nezištně milován, nazývám „vyšší formou lásky“, která mě inspirovala k napsání skladby H. F. L.
