Steve Slagle, v 90. letech umělecký vedoucí Mingus Big Bandu, vydává v roce svých sedmdesátých narozenin nové album s latinským názvem Nascentia.
Své nové album jste nazval Nascentia, tedy Zrození. Proč? Celé album souvisí s tím, jak jsem v loňském roce prožíval pandemii. V New Yorku nastal lockdown 13. března 2020, tedy více než před rokem. O týden později, dvacátého, jsem složil titulní skladbu, která mi měla pomoci k dosažení vnitřního klidu. Začátek epidemie byl velmi náročný. New York, považovaný za střed světa, se na několik týdnů úplně vylidnil, jako by se oblast Ground Zero rozšířila na celé velké město. Právě pod dojmem toho všeho jsem zkomponoval ústřední skladbu, která je nakonec na albu jako šestá v pořadí a je součástí stejnojmenné suity. Tato skladba však původně vznikla samostatně, hrál jsem ji jen tak doma v pokoji a během pár dnů jsem ji dokončil. Přitom jsem myslel na to, že jakmile pandemie skončí, všechno se jakoby znovu narodí. Obrodí se celý svět. Někdy v červnu jsem se o tom bavil se svým producentem Rickem Simpsonem, který žije v Arizoně, a ten mi navrhl, že bychom mohli natočit nové album. Mluvili jsme o podzimu, protože jsme si mysleli, že někdy v září, případně v říjnu nebo v listopadu epidemie opadne. To se samozřejmě nestalo, ale i tak jsme se s Rickem domluvili na natočení alba. Rick souhlasil s tím, že tam budu mít tři hráče na dechové nástroje, protože pro tuto sestavu jsem skladby napsal. Mohl jsem si vybrat jakékoli spoluhráče. Dopsal jsem tedy k už hotovým skladbám některé další a navíc jsem upravil krásnou melodii Harolda Maberna I Remember Britt.
Když jste psal pro sestavu se třemi dechovými nástroji, myslel jste přitom na konkrétní spoluhráče? Ano, píšu pro konkrétní osobnosti. V New Yorku není problém sehnat dobré hudebníky. Žije zde obrovská komunita špičkových muzikantů a já jsem s mnoha z nich v kontaktu, i když se teď nemůžeme vídat. Vlastně jednou z mála výjimek byl bubeník Jason Tiemann, můj dobrý přítel, který bydlí v Harlemu kousek ode mne. S ním jsem se i v době pandemie vídal často a loni v létě jsme si spolu dokonce živě zahráli v newyorském Riverside Parku. Vedle Jasona mám na novém albu i další fantastické hráče, jako například trumpetistu Jeremyho Pelta nebo trombonistu Clarka Gaytona, což je v jazzu zatím nedoceněný, ale velmi vytížený hudebník. Poslední dva roky totiž doprovází Bruce Springsteena, a i když to, co s ním hraje, není jazz, je za tím rozhodně dost práce. Clark je původně jazzový hráč, který výborně zvládá i rokenrol a jeho záběr je velmi široký. Dlouho hrál také se Stingem. Je to prostě všestranný a dobrý hudebník.
Myslíte, že to, že spolupracoval se Stingem nebo s Brucem Springsteenem, má vliv na jeho hráčský styl v jazzu? Jeho spolupráce se Stingem určitě ano. U Bruce Springsteena si nejsem tak jistý, tam se přece jen pohybujeme spíše v klasickém rockovém žánru. Ale jak jsem měl možnost slyšet, Springsteen je dobrý kapelník. A když máte dobrého kapelníka, bude hudba kvalitní bez ohledu na žánr. Dobrý kapelník angažuje špičkové hráče, jako je třeba právě Clark Gayton.
Už víme, že loni na podzim epidemie neustoupila. Jak tedy nakonec natáčení alba probíhalo? Album postupně dostávalo konečné obrysy, ale samotné natáčení včetně hledání studia bylo velké dobrodružství. Většina nahrávacích studií byla totiž v říjnu zavřená. Naštěstí fungovalo studio Sear Sound, a tak jsme se domluvili tam. Mají tam kvalitní koncertní křídlo Steinway a studio má plochu asi pět set metrů čtverečních. Tak velký prostor je opravdu výhoda. Existují jiná kvalitní studia, kde ovšem sedíte nebo stojíte těsně jeden vedle druhého. Nahrávání na velké ploše jsem si tedy užíval a zároveň jsem věděl, že zvuk bude opravdu špičkový. Měl jsem tam navíc svého zvukaře, který mě dobře zná a ví, jaké mám o zvuku představy.
Sestava se saxofonem, trubkou a trombonem je zajímavá, ale vy jste v minulosti hrál také v kapele, ve které vedle těchto tří dechových nástrojů byla flétna a lesní roh. Ano, jsem rád, že to zmiňujete. To byl projekt, který jsem měl s kytaristou Davem Strykerem, a který se jmenoval The Stryker/Slagle Band Expanded. Vydali jsme asi před pěti lety album Routes. Byla to hudba napsaná pro pět dechových nástrojů, a v něčem byla mému aktuálnímu albu určitě podobná. Ale opravdu jen v něčem, jinak album Nascentia obsahuje úplně jinou hudbu. Není tam kytara a hlavním sólovým nástrojem je trubka, což skladbám dodává odlišný nádech.
Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII VII/2021.
