Prostor, objevený pro jazz už předtím Orchestrem Gustava Broma, znamenitě posloužil roku 2002 pro vrcholný okamžik úvodního ročníku série – koncert Diany Schuur .
Budu se soustředit zejména na druhou část večera, nicméně neodpustím si alespoň letmou zmínku o zahřívacím kole. Americko-slovenské trio, v němž se kytarista Ron Affif obklopil Jurajem Griglákem a Martinem Valihorou , hrálo ten nejpříjemnější komorní jazz. Leader potvrdil svou pověst pohodáře jak bezchybným výkonem na pódiu, tak již odpoledne toho dne, kdy vedl hojně navštívený workshop v komorním sále JAMU.
Po přestávce večer gradoval, zejména přátelům klavírního tria (v publiku nechyběl snad žádný ze známých brněnských hudebníků!) připravil nebývalou hostinu – Jacky Terrasson Trio . Bráno čistě pianisticky, čekalo Brno na návštěvu hráče tak světových parametrů od legendárního sólového recitálu Martiala Solala v Besedním domě více než 20 let!
Příjemné bylo zjištění, že oba hudebníci mají hodně společného. Terrasson, po matce Francouz, po otci Američan, byť narozen v Berlíně, pochytil a dále rozvíjí cosi noblesního, delikátního a rafinovaného, jak to známe v hudbě země galského kohouta obecně. Mám samozřejmě na mysli její impresionistickou éru a k ní jazzovou paralelu v podobě Solala , Legranda či Bollinga .
Terrassonovy dlouhé sólové introdukce, mnohem barvitější harmonie, než jsme kdysi obdivovali u Jarretta , často polytonální pasáže, v nichž jen odborník vysleduje právě zpracovávaný tematický materiál a také nebývale rozsáhlá dynamická škála, jakou jsme dosud nepoznali ani z jeho alb, to byly hlavní rysy a přednosti pianistovy hry.
Očividně poučen Monkem , zařadil i on krátkou verzi Just a Gigolo s náznaky celotónové stupnice, odkazem na Billa Evanse bylo poetické zpracování Never Let Me Go . Nechyběla titulní Chaplinova skladba z alba Smile a lahůdkou pro znalce byla Terrassonova smělá vize Autumn Leaves – kdo jiný by měl mít právo přetvořit tak slavný Prévertův-Kosmův šanson? Prostě zážitek, který patrně dlouho nebude překonán.
Adekvátní podíl na vrcholu JazzFestu měli ale i Jackyho spoluhráči, kontrabasista Doug Weiss a bubeník Jamire Williams .
