Jaromír Honzák / kontrabas, David Dorůžka / kytara, Vít Křišťan / klavír, klávesové nástroje, Luboš Soukup / saxofon, Martin Novák / bicí nástroje, Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídí Bastien Stil. Nahráno: Praha, DOX+, Vydáno: 2024. TT: 33:12. 1 CD Animal Music ANI 127-2D.
Basista a skladatel Jaromír Honzák provedl premiéru suity pro jazzové kvinteto a symfonický orchestr v rámci koncertní řady Nové horizonty 10. listopadu 2023 v pražském prostoru DOX+. Mimochodem stejného večera, kdy Martin Rataj a Oskar Török uvedli orchestrální verzi svých Letters From Sounds. Jako východisko více než půlhodinové kompozice přitom Honzák použil pětiminutovou skladbičku The Blues of a String Hanging in the Wind (Blues struny visící ve větru), původně napsanou pro koncert vydavatelství Animal Music v Rudolfinu 2008 a o rok později vydanou na albu Little Things. Důvod byl možná jednoduchý. Skladba totiž už původně vznikla v aranžmá pro jazzové combo a smyčcové kvarteto. A tak se snad více nabízelo rozvíjení témat a rozšíření aranžmá na celý orchestr. Ovšem „snadné“ to ani tak pochopitelně nebylo. Autor musel nejen vystavět úplně novou zvukovou architekturu, ale také dokomponovat plejádu dalších motivů.
Jeden z našich nejvýraznějších jazzmanů přitom nejen předvedl svrchovaný kumšt, ale jak napovídají názvy i povaha jednotlivých částí suity, rozhodně při práci neztratil smysl pro humor. V části How Many Times a Year Do You Fly into Space? (Kolikrát ročně letíte do vesmíru?) se například prolíná repetitivní klávesový motiv, evokující hudbu ke sci-fi filmu z padesátých let, s „pinkfloydovskými“ bicími přechody Martina Nováka a brilantním autorovým kontrabasovým sólem hraným smyčcem. Do toho všeho pak v závěru vpadne bombasticky bouřící, stejně „soundtrackově“ působící orchestr. Honzák si s velkou chutí dopřál i free pasáž s využitím disonance a všelikých atonálních ruchů v I Have to Think, He Said, So They Didn’t Disturb Him (Musím přemýšlet, řekl, a tak ho nerušili), která je rušivá (v dobrém smyslu slova) přímo náramně. Sonické skrumáži ovšem předchází elegantní, skutečně vznosné saxofonové sólo Luboše Soukupa. Hudební humor a experimentování ale nezastíní nápaditost témat. Ani promyšlenost partitury, dobře vyvažující zvuk a rytmické pojetí comba a symfonického orchestru. Orchestru řízeného Bastienem Stilem s bohatými zkušenostmi v oblasti classical crossoveru.
Samozřejmě nelze přeslechnout ani přínos sólových improvizací jednotlivých členů kvinteta. Vedle již jmenovaných má David Dorůžka hvězdnou chvilku v By September, We Are Usually Still Fresh, and So Is the Air (Do září jsme obvykle ještě čerství, a stejně tak vzduch), i jeho kytara je svěží a energická. V „osudovém“ závěru suity And Now, The Blues (A nyní blues) se blýsknou všichni, ale sólem na klávesy exceluje Vít Křišťan.
Nezbývá než zopakovat postesknutí doprovázející všechna podobně zdařilá, zábavná a zároveň na provedení náročná orchestrální díla: totiž že premiéra bývá zároveň derniérou. A mít radost alespoň z té zvukové konzervy se záznamem koncertu v podobě CD.
Psáno pro časopis HARMONIE 8/2024
