Chris Abrahams – klavír, varhany, Lloyd Swanton – kontrabas, Tony Buck – bicí, el. kytara. Vydáno: 2011. TT: 43:24. 1 CD ReR Megacorp VNECKS 10.
The Necks je trio velezkušených australských hudebníků, kteří mají za sebou již bezmála čtvrt století společné aktivní činnosti, Mindset je ostatně jejich šestnáctý společný titul. V této sestavě se věnují především produkci improvizované hudby, v níž se promítá celý jejich společný stylový záběr – jazz, různé podoby improvizační avantgardy, soudobá kompozice. Na kapelu, která si navykla publikovat na albech často třeba jen jeden přibližně hodinový kus, nebo se vícekrát rozhodla i pro formát dvojalba, je Mindset možná titulem posluchači přístupnějším pokud jde o časovou délku, z intenzity svého projevu ovšem The Necks neslevili, možná dokonce naopak. Stopáž nahrávky je zde jednoduše definována klasickou LP deskou, obsahuje tedy dva bezmála dvaadvacetiminutové kusy.
První z nich, nazvaný Rum Jungle , má sílu zmocnit se okamžitě posluchače. Do energického freejazzového „patternu“ bicích a kontrabasu vstoupí po chvilce živelný Abrahamsův klavír rozeznívaný v širokém registru, spíše než o konkrétní motivy mu jde především o vytvoření jedné živelné zvukové plochy. Tento přístup je ještě jasnější, když se v průběhu skladby při stále stejně zarputilé rytmice přesune Abrahams od klavíru k hammondkám. Hustou spletí polyrytmů pak čas od času probleskne mírně odlišný zvuk – miniaturní efektovaný vysoký klavírní či varhanní tón, nebo třeba dotočená (?) občasná Buckova hra na elektrickou kytaru, jejíž rockový drive se krásně utápí v celkové, neustále proměnlivé změti. Všem vrstvám a množství motivů v každé z nich ovšem vládne skutečně dokonalá souhra těchto hudebníků. Nad virtuozitou každého z nich stojí snad jedině ta jejich společná.
The Necks jsou známí však také klidnějšími až meditativními strukturami. Ty na této desce přináší druhá strana obsahující atmosférickou improvizaci Daylights . Úvodu dominují táhlé tóny hammondek a klavír melodický i (po preparaci) perkusivní. Hudebníci v poklidném soustředění pokračují v budování napětí v posluchači. Tato skladba je více „studiová“ ve smyslu čitelnosti dodatečně přihraných partů, například smyčcové hry na kontrabas, neidentifikovatelné kytarové nahrávky zřejmě úplně odjinud (cca v sedmé minutě). Melodicko-harmonické motivy rostou pomalu, v gradaci je předhánějí decentní rytmy bicích, v závěru ale vše vyústí v neokázalý intimní hymnus.
Samotné nástrojové obsazení, improvizace na jednom tonálním centru či studiové úpravy spontánního projevu jsou už velmi dávno zavedené u nesčetného množství kapel. The Necks samotní mají už déle nalezené své místo na výsluní. Přes to všechno se na něm jen nevyhřívají a daří se jim na koncertech i na každé desce, včetně té zde komentované, nabízet téměř hmatatelně autentické nové hudební zážitky. Mindset je jedna z těch improvizačních nahrávek, jejíž význam může nabýt dlouhodobějšího trvání.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
