Projekt The Prague Six, sdružení šesti skladatelů Štěpánky Balcarové, Martina Brunnera, Jana Jiruchy, Víta Křišťana, Luboše Soukupa a Tomáše Sýkory, se poprvé prezentoval v rámci akce Euroradio Jazz Season v březnu 2014. Primárním účelem vzniku skladatelské skupiny bylo vytváření repertoáru pro Concept Art Orchestra, založený původně na žádost Českého rozhlasu v roce 2010 ve spolupráci s americkým bandleaderem Edem Partykou a v rámci Jazzového institutu na polské Hudební akademii Katovice.
Bigband posléze znovu v domácím prostředí oživila a postavila kapelnice Štěpánka Balcarová. Tento jazzový orchestr provedl práce šestice autorů také během tří loňských večerů v pražském klubu Jazz Dock. A v červnu vyšlo u Animal Music vydařené CD Concept Art Orchesta pojmenované The Prague Six, obsahující po jedné skladbě od každého člena Pražské šestky. Vhodný čas požádat zúčastněné komponisty o „anketní rozhovor“, ze kterého se omluvil pouze Jan Jirucha.
Co pro vás znamená skládání pro rozsáhlejší sestavy, pro bigband? Jde o mimořádnou výzvu, okouzlení pestřejšími zvukovými možnostmi, nebo prostě jednu z „disciplín“?
Balcarová: Bigband je ustálená forma jazzového orchestru s velkou tradicí. Dokáži si představit skládání i pro jiné obsazení. Ale čím více je nástrojů, tím jsou možnosti aranžování pestřejší. To je pro mě inspirativní.
Brunner: Psaní pro žádné obsazení pro mě nikdy není „prostě jedna z disciplín“, každému věnuji hodně času. Je ale pravda, že komponování pro jazzový orchestr v tomto rozsahu byla pro mě zkušenost mimořádná. Dříve jsem se bigbandem zabýval pouze za svých studií u Karla Růžičky a Milana Svobody. Dostat se proto nyní po letech ke zvuku, který jsem si představoval, bylo pro mě náročnější než u jiných mých skladeb. Současně ale byla o to větší radost mít takové zvukové možnosti, a navíc radost z vědomí, že skladby budou provedeny tak skvělým orchestrem plným mimořádných osobností.
Křišťan: Mimo jiné jde opravdu o mimořádnou výzvu, okouzlení pestřejšími zvukovými možnostmi, práci s delšími formami a hlubší práci s formou vůbec.
Soukup: Určitě jde o výzvu, poněvadž psaní pro rozsáhlejší tělesa vyžaduje hodně času, znalostí a dobrou představivost. Vedle toho však přináší možnost jít do větších extrémů, dá se experimentovat s barvami, vznikne mnoho zajímavých kombinací a navíc ještě záleží na lidském elementu v podobě osobitých sólistů. Když autor vše dobře namíchá, pak je mu odměnou velmi silný zážitek.
Sýkora: Pro bigbandy, symfonické orchestry a vůbec velké ansámbly skládám moc rád. Baví mě práce se zvukem, kombinování různých nástrojů, zkrátka práce s barvou. Je také skvělý pocit, když finální kompozici zahraje nějaké těleso tak dobře jako Concept Art Orchestra.
S nápadem dát dohromady The Prague Six přišla Štěpánka Balcarová. Otázka pro ni: Co ji k tomu vedlo a jak vybírala skladatele? A pro ostatní: Co jste v první chvíli říkali na nabídku?
Balcarová: Mohla jsem sestavit bigband a hrát jen svoje vlastní kompozice. Nicméně jsem se rozhodla oslovit kolegy, zda by se na repertoáru bigbandu také nechtěli podílet. Jak pro obecenstvo, tak pro hráče je myslím zajímavější, když se uvádí skladby od vícera skladatelů. Členy Pražské šestky jsem vybírala s dalším členem seskupení Lubošem Soukupem. Jsou to všichni muzikanti, kteří mají rádi hudbu pro větší jazzové orchestry a kteří již v minulosti bigbandovou hudbu komponovali. Myslím, že to byl skvělý výběr!
Brunner: Já jsem si vzal čas na rozmyšlenou. Věděl jsem, kolik taková věc předpokládá práce a odpovědnosti, ale nakonec převážil pocit výzvy, která se nedá odmítnout. Jsem moc rád, že jsem od Štěpánky nabídku dostal a jsem tak součástí opravdu mimořádného projektu, který teď vrcholí vydáním podle mého názoru naprosto skvělého a u nás kompozičně, interpretačně i zvukově nevídaného a neslýchaného CD.
Křišťan: Řekl jsem si: Dost bylo lenošení, je potřeba se znovu zmobilizovat a překonávat sám sebe.
Soukup: Taková nabídka se neodmítá, takže jsem samozřejmě hned kývl.
Sýkora: Nabídku od Štěpánky jsem uvítal všema deseti a moc si jí vážím.
Připadáte si spříznění? Případně v čem?
Balcarová: Myslím, že nás spojuje láska k hudbě, spolehlivost a vysoká míra entuziasmu.
Brunner: Spřízněnost nacházím v individuálním hledání vlastního zvuku každého z nás a s tím souvisejícím vytvářením originální hudby.
Křišťan: To jako všichni, nebo jen se Štěpánkou? (smích) Všichni jsme samozřejmě dobří přátelé, známe se velmi dlouho a spolu se hudebně i lidsky vyvíjíme.
Soukup: Se Štěpánkou a Vítkem máme kapelu Inner Spaces, ve které jsme hlavními skladateli. Samozřejmě že během té doby jsme se hudebně výrazně inspirovali a ovlivňovali. S Janem Jiruchou jsem bydlel, když jsem studoval v Katovicích, a hrál s ním v různých projektech, takže bych také řekl, že jsme na sebe naladěni. S Martinem a Tomášem jsem ještě neměl příležitost hrát. Jsem ale rád, že jsou součástí skupiny a mohu jim tak nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak to dělají oni.
Sýkora: Jsme spříznění.
V čem je výhodné tvořit skladatelskou skupinu?
Balcarová: Netvoříme asi skupinu v tom smyslu, že bychom se pravidelně scházeli a diskutovali o našich kompozičních technikách. Ale všichni máme přístup k partiturám druhých, můžeme se od druhých učit, inspirovat se. Já už jsem mnohdy některé konkrétní problémy, týkající se např. instrumentace, probírala s ostatními členy. Několikrát jsem také předávala své zkušenosti. V tom vidím velký klad Pražské šestky.
Křišťan: Podělíme se o program, máme míň práce (smích). Na druhé straně člověk konfrontuje svoji tvorbu pro dané těleso a stejné muzikanty na stejném místě s tvorbou kolegů, což je obohacující.
Soukup: Jednak koncerty i CD jsou zajímavější a pestřejší a navíc každý z nás má trochu jiný okruh známých, takže se naše hudba dostane dál.
Sýkora: V tom, že v jednotě je síla a zároveň se podařilo vytvořit velmi pestrý program.
Probíhala dosavadní spolupráce ve vzájemné shodě, nebo došlo k zajisté konstruktivním tvůrčím pnutím?
Balcarová: My jsme vcelku nekonfliktní lidé (smích). Občas se stalo, že nějaká skladba nefungovala podle představ skladatele. Proto byly také některé skladby přepracovávány. Vzhledem k permanentnímu nedostatku času při zkouškách a rozsáhlému repertoáru, který momentálně máme, je také občas třeba dělat kompromisy. Ty, z pozice kapelnice, určuji já.
Brunner: Žádná tvůrčí pnutí nenastala, jelikož The Prague Six není skupina s nějakým daným, vyhlášeným manifestem, který je potřeba dodržovat. Každý skladatel má volnou ruku a byl Štěpánkou osloven s důvěrou, že vznikne nová, zajímavá a krásná muzika.
Křišťan: Bez pnutí by nebyl vývoj, ale máme se nadále všichni rádi.
Soukup: Já myslím, že ve shodě. Mezi námi skladateli panuje vzájemný respekt. Jediné, co bylo náročné, bylo nazkoušet repertoár s omezenými financemi a tedy i v krátkém čase.
Sýkora: Nastaly shoda a radost.
Je Prague Six otevřený spolek, může se z něj stát Prague Seven? Nebo naopak Prague Five? Nebo má smysl právě jen takto v šestici? Chystáte se totiž v rámci Concept Art Orchestra vyzvat ke spolupráci i další skladatele. Přidají se do „šestky“, nebo se stanou „hostujícími“ dalšími autory repertoáru Concept Art Orchestra, abychom neslučovali dvě věci, bigband vedený Štěpánkou Balcarovou a skupinu skladatelů?
Balcarová: Pražská šestka se nebude ani rozšiřovat, ani zmenšovat a bude pro bigband i nadále prioritně komponovat. Je pravda, že na březen následujícího roku plánuji vyhlásit skladatelskou soutěž. Finalistům natočí Concept Art Orchestra jejich kompozice, které se pak budou opět vysílat v rámci EBU (European Broadcasting Union). Vybrané skladby zařadíme také do našeho repertoáru. Chtěla bych z této soutěže udělat tradici, ale vše závisí na více věcech, o kterých je momentálně předčasné hovořit.
Křišťan:To je otázka spíš na Štěpánku. Tady jde asi trochu o slovíčkaření. Myslím si, že původní nápad byl dát dohromady skupinu lidí, co rádi tvoří, a umožnit, aby jejich hudba zazněla.
(I všichni ostatní nechali vyjádření ohledně uzavřenosti či otevřenosti The Prague Six na Štěpánce Balcarové, pozn. aut.)
Jaké máte plány na nejbližší budoucnost, společné i individuální?
Balcarová: Kromě již zmíněné skladatelské soutěže máme naplánované dva podzimní koncerty. 20. září s Concept Art Orchestra vystoupí v Jazz Docku výborná německá zpěvačka Laura Winkler. A v listopadu, v rámci festivalu Žižkov Meets Jazz, proběhne koncert s dalším hostem, anglickým saxofonistou Andym Schofieldem.
Brunner: O dalším vývoji The Prague Six rozhoduje Štěpánka. Moje individuální plány jsou postavit novou kapelu s novým repertoárem, který se bude odlišovat od mého tria, kterému jsem se několik let věnoval.
Křišťan: Individuálně − prázdniny. S Laurou Winkler možná i nějaká nová skladba a nacvičení nového repertoáru pro tuto příležitost.
Soukup: Tento rok vydávám CD s fantastickou kapelou Points septet a se skandinávskou partou MAdHAs. Vedle toho chystám turné s maďarskou rytmikou v čele s Balázsem Bágyim a těším se na koncerty s Davidem Dorůžkou v Dánsku.
Sýkora: Každý z nás má nějaké plány. Já osobně v současnosti experimentuji s elektronikou a chtěl bych dokončit rozjetý autorský projekt elektronického tria. Dále dokončuji jazzový klavírní cyklus pro mírně pokročilé pianisty, který by měl vyjít tento rok v notové podobě. Určitě bych rád napsal další větší skladbu pro symfonický orchestr. A skládání pro bigband je pro mě vždy radost, tak třeba se to také podaří.
