Steve Bruner – baskytara, syntezátory, vokály, produkce, Hadrien Féraud – baskytara, Austin Peralta – klávesové nástroje, Steve Ellison – produkce. Vydáno 2011. TT: 37:30. 1 CD Brainfeeder BFCD023.
Retromódy jsou svým způsobem trvalé průvodní jevy hudebního vývoje a v současné populární hudbě jsme si na ně již zvykli (nebo zvyknout museli). Bylo vlastně jen otázkou času, kdy bude do této postmoderní hry vtažena také jazzrocková fúze sedmdesátých let. Podobně, jako se letos duo Ford & Lopatin chopilo syntezátorového popu osmdesátých let na zásadním albu Channel Pressure , si s jazzrockem o dekádu starším takto pohrál rodák z Los Angeles, Steve Bruner alias Thundercat , pod produkčním dohledem nadžánrového a zároveň stylotvorného producenta Stevena Ellisona aka Flying Lotus. Z Brunera ostatně vyrostl všestranný virtuózní baskytarista, též na základě poslechu teenagerských jazzrockových hvězd (třeba Jaca Pastoria), později hrál ale už i s tak rozdílnými umělci, jako jsou Snoop Dogg, Stanley Clarke či Eric Benet, dlouhodobě je členem také thrash-hardcorové úderky Suicidal Tendencies.
Jeho sólové album vrací od prvních taktů posluchače zpět do druhé poloviny sedmdesátých let s takovou silou, až se nemůže zbavit dojmu, že poslouchá nějaké doposud utajené album George Duka (hypoteticky natočeného v období někde mezi tituly Reach For It a Brazillian Love Affair ). Tvorba tohoto legendárního klávesisty je zde jasně čitelnou základní inspirací, počínaje celkovým soundem a dobovými groovy, přes autentické barvy syntezátorů, Rhodes piano, typické vysoké sladce medové vokály a konče například obdobnou stylistikou basových linek, o něž se u Duka staral Byron Miller. S možností, že to může některé zatvrzelé hledače hudebních inovací vysloveně iritovat, se zde počítá. Tím ale hra s posluchačem teprve začíná.
Postupně si během poslechu začneme uvědomovat, že toto album vlastně nemohlo vzniknout v době, kterou evokuje. Celkový sound je jaksi psychedeličtější, při detailním studiu začneme objevovat postupy (aranžérské detaily či například práci s efekty), které přinesla až podstatně novější hudební produkce. Teprve později přijdou skladby, které tento přístup potvrdí již každému. Například track Goldenboy již okatě pracuje naprosto odlišně s rytmikou, nehledě na zdánlivě amatérsky syrový zvuk bicích. Výhradně na Brunerově baskytaře postavená hříčka Mystery Machine sice velmi připomíná třeba sólové pódiové exhibice Jaca Pastoria, její podhoubí ale tvoří různé syčivé elektronické vrstvy a ke slovu se dostanou i spíše podle dnešních zvyklostí programované rozevláté analogové beaty. Hlavu může zamotat i výčet hudebníků, kteří se na Brunerově albu podíleli. Zmínit je třeba dalšího věhlasného baskytaristu Hadriena Férauda , hvězdnou zpěvačku Erykah Badu nebo velmi vytíženého bratra Steva Brunera, bubeníka Ronalda Brunera Jr .
Zkoumání této nahrávky je zkrátka velkým dobrodružstvím, které může skončit hlubším pochopením estetiky funkového fusion (nejen) sedmdesátých let, hrozí tu ale i ztráta orientace v tom, co je v hudbě staré a přežité, co je současné, co se nestalo nikdy či na co (v souvislosti s názvem alba) nahlížíme jako na mytologii.
Body: 5 z 6
