Průkopník norského nu-jazzu vybírá pětici desek, které jej ovlivnily na jeho hudební cestě.
Zásadní osobnost skandinávské scény, trumpetista Nils Petter Molvær (1960), není českému publiku neznámý. Naposledy v červnu vystoupil v Praze v rámci konceptuálního díla Jiřího Kyliána Moving Still. A 5. října se sem vrátí, aby v Paláci Akropolis představil živě své aktuální album Stitches. Unikátní příležitost oslovit jej do této rubriky.
1. Billy Cobham – Spectrum (1973)
Když toto album v roce 1973 vyšlo, sjížděli jsme ho s mým kamarádem, kytaristou Haavardem Funjem, pořád dokola. Energie a interakce mezi hráči na této desce nás přitahovaly jako magnet. Basová linka ve skladbě Stratus (kterou nahrál Lee Sklar) později inspirovala kapelu Massive Attack na albu Blue Lines (1991). Hrají zde také skvělí Jan Hammer a Tommy Bolin.
2. Jon Hassell/Brian Eno – Fourth World,
Vol. 1: Possible Musics (1980)
Tohle album mi otevřelo úplně nový vesmír. Hlavně v možnostech hry na trubku. Pomohlo mi pochopit důležitost nalezení vlastního „zvuku“. Není třeba dodávat, že Hassellovou hrou jsem byl naprosto uchvácen. Podobné to pak u mě bylo s Davidem Sylvianem, kapelami Talking Heads nebo Tears for Fears. S naší kapelou Masqualero jsem vzešel spíše z „jazzové“ tradice. Posléze jsem se začal více soustředit na to, jak chci znít. Na to, kým doopravdy jsem. Ještě bych měl zmínit Hassellovo album Aka/ Darbari/Java: Magic Realism z roku 1983, což je taky nádherná deska.
3. Miles Davis – Live Evil (1971)
Další pro mě neméně důležité album. Poslechněte si tu interakci mezi spoluhráči. A notnou dávku funky a rockových groovů. Tohle Davisovo album jsem poslouchal docela dost. Obzvláště se mi líbila závěrečná skladba Inamorata and Narration By Conrad Roberts.
4. Joni Mitchell – Hejira (1976)
Od Joni Mitchell bych mohl zmínit tolik alb! Ale protože mohu uvést jen jedno, volím toto. Její hlas, frázování, texty. Jediné svého druhu. Prostě vynikající umělkyně, zpěvačka, textařka.
5. Björk – Post (1995) nebo Massive Attack – Mezzanine (1998)
Obě tato alba pro mě byla zásadní. Zvláště bych zdůraznil skladby Army of Me (Björk) a pak Risingson nebo Teardrop od Massive Attack. Našel jsem zde svého druhu inspirace, když jsem pracoval na desce Khmer (1998). Kromě řady dalších zdrojů.
Psáno pro Harmonii 9/2024
