Wayne Shorter / tenorový a sopránový saxofon, Danilo Perez / piano, John Patitucci / kontrabas, Brian Blade / bicí nástroje. Nahráno: Stockholm Concert Hall, Švédsko, 18. 10. 2014. Vydáno: 2024. TT: 1:28:24. 2 CD Blue Note 6535068
Od posmrtných alb, až na pár šťastných výjimek zašantročených skvostů, pochopitelně nelze očekávat mnoho objevného. Ovšem nic to nemění na faktu, že záznam koncertu Wayne Shorter Quartetu na Stockholmském jazzovém festivalu 2014 je výtečný a skalní příznivce ikonického saxofonisty nadchne. Hodnotu titulu zvyšuje i fakt, že jeho vydání posvětil ještě samotný Shorter. Saxofonistova manželka Carolina vzpomíná, jak při poslechu archivního záznamu, během svých posledních dnů v roce 2023, vzrušeně vykřikl: „Pojď si poslechnout, co tam ti kluci dělají!“ A protože cítil potřebu ještě naposledy oslavit život, doporučil pro album název Celebration. Ačkoliv předtím s humorem uvažoval o pojmenování UFO, neb hra kvarteta tak trochu evokovala nevyzpytatelný pohyb Neidentifikovatelného létajícího objektu.
Fanoušci ocení i drobné nuance, přestože už slyšeli stejnou sestavu na řadě předchozích živých nahrávek. Všichni čtyři mistři přece hrají vždy trochu jinak a vždy invenčně. Byť nemusí jít o tak markantní proměny materiálu jako v případě variace na lidový nápěv She Moves Through The Fair, který v londýnském Barbican Center v roce 2016 zhutnili do šesti minut (slyš na albu Emanon, 2018), zatímco o dva roky dříve ve Stockholmu se rozmáchli do dvacetiminutové improvizační fantazie. Vlastně je velmi zábavné sledovat, jak se liší třeba provedení Shorterovy zásadní kompozice Orbits (prvně zazněla v podání „druhého“ kvinteta Milese Davise na albu Miles Smiles z roku 1967) ve verzi z koncertního sestřihu Without A Net (2013) a v té stockholmské. Nebo vnímat posun komunikace kvarteta v úpravě dávné balady Smilin‘ Through (Arthur A. Penn ji publikoval v roce 1919) na koncertní desce Beyond The Sound Barrier (2005) a ve Stockholmu.
Dramaturgie koncertní desky je navíc pochopitelně jiná než v případě předchozích živých titulů tzv. Footprints Quarteta. Nemluvě o překvapeních, jako když si Shorter a spol. pohrají s tématem Edge Of The World (End Title) z filmového techno-thrilleru Válečné hry (1983). Pro zdejší posluchače může album představovat i příjemnou připomínku první, „nefilharmonické“ části Shorterova koncertu na pražských Strunách podzimu 2013, kde také zazněly variace Zero Gravity či Orbits. Nemá asi smysl zdůrazňovat mistrovskou výstavbu improvizací, cit pro míru, vrcholnou muzikantskou empatii. Pro Footprints Quartet byla typická. Ani vypichovat hvězdné chvilky Perezovy, Patitucciho, Bladeovy a samozřejmě Shorterovy, je jich spousta.
Wayneova žena Carolina Shorter se svěřila, že saxofonistův dvorní zvukař Rob Griffin (pracoval i s Hancockem či Coreou) poslal těsně před smrtí manželovi celou sérii nevydaných nahrávek, ze kterých na první dobrou vybrali živý snímek ze Stockholmu. Album Celebration tudíž nese číslovku 1 a Shorterovi ctitelé se mohou těšit na pokračování Oslavy.
