Joe Zawinul – syntezátory, vocoder, Wayne Shorter – tenorsaxofon, sopránsaxofon, Victor Bailey – baskytara, Jose Rossy – perkuse, koncertina, Omar Hakim – bicí, perkuse. Nahráno: live, 13. 5. 1983, Sartory Säle, Kolín nad Rýnem. TT: 106:00. 2 CD Art Of Groove AOG80052.
Snaha připomínat si přínos vpravdě stylotvorné formace Weather Report , kterou v letech 1970 – 1986 vedl tandem Joe Zawinul – Wayne Shorter , je zkrátka neutuchající. Zvláště letos, v souvislosti se čtyřicátým výročím založení kapely, byly publikovány různé archivní koncertní záznamy dokumentující jednotlivé vývojové fáze Weather Reportu.
Závěrečné období, jemuž se věnuje dvojalbum Live in Cologne 1983 , je fanoušky jazzrockové legendy obecně poněkud upozaďováno. Může za to zřejmě fakt, že ze studiových alb zde již nevyzařuje taková energie, jakou najdeme na produkci ze sedmdesátých let. Po vzrušujícím hledačství v prvních letech, dodefinovávání žánru a po období hvězdné sestavy, v níž Zawinul a Shorter spojili síly s bubeníkem Peterem Erskinem a s fenomenálním baskytaristou Jacem Pastoriem , přešla skupina po roce 1980 do (nakonec závěrečné) stylově syntetizující fáze. Stejně jako to již v téže době poněkolikáté učinil jejich duchovní otec Miles Davis, se Zawinul a Shorter obklopili hudebníky nejmladší generace. Ať už se jim chtělo nebo ne, neodřízli se však od své předešlé tvorby tak, jako to tehdy zvládl Davis (ovšem po několikaleté generální pauze). V tvorbě nového kvinteta je slyšet jasná návaznost na období předešlé, zvláště vzhledem k „pastoriovské“ hře Victora Baileyho , ale i důslednější návrat ke kolektivní improvizaci, z níž se styl Weather Reportu o desetiletí dříve zrodil.
Při poslechu nahrávky, jako je Live in Cologne, však zapomeneme na chladnější charakter tehdejších studiových prací. Na pódiu zůstal Weather Report až do konce věren svému živelnému projevu. Nejzajímavějšími kusy jsou zde samozřejmě ty z tehdy aktuálního alba Procession a ty nejnovější, jež byly o rok později „zakonzervovány“ na titulu Domino Theory . Hypnoticky pomalu rozvíjející se groove skladby Procession je vynikajícím koncertním úvodem, The Peasant například skvěle ukazuje Zawinulovu schopnost donutit syntezátory k hřejivě akustickému vyznění. Zběsilý kolektivní nářez tu vytvořila kapela na tématu Two Lines , skladba D Flat Waltz byla tehdy opět skvěle šlapající aktuální připomínkou Zawinulovy dlouhodobé valčíkové obsese. Vídeňský původ v sobě zkrátka Zawinul nikdy nezapřel a můžeme dlouze meditovat nad tím, v jakých podobách tak po přímé pedagogické linii přinesl do moderního jazzu odkaz až samotného Ludwiga Van Beethovena (Beethovenův žák byl Carl Czerny, u něho studoval Theodor Leschetizky, dále následovali Franz Schmidt, Bruno Seidlhofer a pak „už“ Zawinulův guru Friedrich Gulda).
Snaha neztrácet příliš času se staršími skladbami, na které však často publikum čeká, přivedla již dříve Weather Report k tvorbě různých zkratkovitých medley. V kolínském Sartory Säle byla onoho večera plnohodnotně zahrána pouze jediná starší kompozice – Fast City , nejznámější hity typu Black Market , Elegant People , A Remark You Made zde byly shrnuty do jednoho úsporného slepence zakončeného jak jinak než vlezlou fanfárou Birdland . O to více si lze vychutnat komunikaci čerstvé sestavy v již společně vytvořených skladbách. V ještě pozdější tvorbě začal Weather Report ve větší míře spolupracovat také s různými vokalisty, Zawinul v tom pak později pokračoval ještě důsledněji. Nahrávka z Kolína nad Rýnem tak vlastně připomíná také poslední období, kdy vokální prvky zajišťoval téměř výhradně Zawinul sám svým zručně ovládaným vocoderem.
Z hlediska vývoje Weather Reportu byla první polovina osmdesátých let skutečně zřejmě nejméně zajímavá a dodatečně vydávané archivní nahrávky tuto představu těžko změní. Pokud však jde o studium celého uměleckého vývoje jednotlivých protagonistů, může být Live in Cologne o dost zajímavějším materiálem. Je zde již obsaženo mnoho prvků, které Zawinula vedly ke konceptu jeho až do konce života provozovaného Syndicatu , které Shortera dovedly k radikálnějšímu obratu v sólové tvorbě, a pohled na současnou produkci Victora Baileyho či Omara Hakima v kontextu jejich začátků může přinést také zajímavá zjištění.
Body: 4 z 6
