Wojtek Mazolewski /kontrabas, Marcel Baliński/ piano, Piotr Chęcki / saxofon,Oskar Török / trubka, Tymek Papior/ bicí nástroje. Nahráno: 12/2023, studio S4 Polského rozhlasu. Vydáno: 2024 TT: 44:37. 1 CD WMQ Records WMQCD09.
Basista a skladatel Wojtek Mazolewski se stal jedním z nejviditelnějších a nejslavnějších polských jazzmanů z generace dnešních čtyřicátníků i díky smyslu pro image či schopnosti self-promotion. Platilo to už od dob jeho první významné kapely Pink Freud, se kterou se přidal k vlně polských avantgardistů, hlásících se k vtipné žánrové škatulce jass, zastřešující fúzi volné improvizace s punkovým přístupem k věci. Ostatně sám jako náctiletý horoval pro punk. Nikdy však nehrál „jen“ na efekt, základem mu vždy byla originální a prožitá hudba.
V akustické sestavě Wojtek Mazolewski Quintet se basista dobral až k duchovnímu, rozjímavému výrazu, odkazujícímu na spirituální výboje jazzu šedesátých let, včetně Coltraneova vrcholného díla, aniž by ho ovšem kopíroval. Kontemplativní kvality hudby jsou dány prostě obdobným rozpoložením, hledáním něčeho transcendentního prostřednictvím hudby. Kdybychom to chtěli popsat s nadsázkou a humorně, basista se vydal na cestu od „jazz-punku“ zpět k „jazz-hippies“, hledajícím inspiraci třeba ve východních filozofiích (ostatně už název titulní skladby alba Beautiful People evokuje evergreen hippie ikony Melanie, byť po kompoziční stránce jde o Mazolewského originál).
Mazolewskému se jako autorovi daří hymnické kusy jako Sun, ve kterých se může celý kvintet vydovádět a rozkvést. Ale ještě typičtější jsou pro něj dnes jemně, pomalu, konejšivě, meditativně rozvíjená témata nad tichými minimalistickými repeticemi jako v Air. Nebo právě v Beautiful People, jak v její rychlé, tak pomalé verzi (na desce jsou zařazeny obě). Ony repetice často tvoří měkounce vedená autorova basová linka s nevtíravým, leč nápaditým harmonizováním piana Marcela Balińského. Byť dechové nástroje se umí v sólech rozjet i k velmi dravým gradacím. Zásadním hlasem kvinteta je, a platí to i pro album Beautiful People, slovenský trumpetista Oskar Török. Do nálady hudby se dokáže dokonale vcítit a ponořit. Často za použití až flétnového zvuku trubky tvoří průběžné tóny – dróny, dotvářející hypnotizující kontury. Výtečný je i saxofon Piotra Chęckého. Právě „filozofující“ saxofonové sólo v New Energy má jisté coltraneovské kvality. V Sun se zase saxofon krásně utrhne ze řetězu a rozdivočí se, aby se nakonec velebně setkal v souhře s trubkou. Ta si zase svoji chvilku odstartuje milesdavisovsky rozfrázovaným zaštěkáním před závěrečným návratem k tématu. Oba dechaři předvádějí hezký sólový rozhovor i v rychlé verzi Beautiful People. Z rozjímavé polohy alba nápadně vybočuje svižnější, jednoduchá, veselá latina The Art Of Joy. Ta se ale vždy po chvilce „easy listening“ rozpadne do záměrné kakofonie. Jako když se rozevlátý snílek znovu a znovu sráží s realitou, ale znovu a znovu, ať už zakopne o cokoliv, vítězí radost ze života. I když, tedy, skladba končí zase karambolem… Meditativní náladu zdařilého alba tohle vybočení příjemně zpestří, ale nenaruší.
Psáno pro časopis Harmonie 11/2024
