Váš B. Martinů, 11 bis rue Delambre. Paris 14e“
„P. S. Do Ameriky jsem zaslal svoji partituru „Nejmocnější“. Vaši, když dovolíte, ponechám pro případ, že bych ji potřeboval zde nebo v Bratislavě. Prozatím je dosud uložena u Zítka. Balet „The revolte“ je úplně nový, letošního data, trvá asi 30 minut. Když bych nemohl včas poslat do konkursu ještě toho „Motýla“ [-] „The Butterfly that stamped“ od Kiplinga, dovolil bych si jej poslati potom na Vaši adresu. Myslím, že tento balet by mohl vzbuditi zájem, protože je scénicky vděčný, na anglický text, a mimo to Kipling je jistě v Am [erice] velmi oblíben. Věnujte mi tedy svoji pomoc, prozatím pro ty druhé věci zadané. Zdravím Váš B. Martinů“
Z dalších osobností brněnského hudebního života přichází v úvahu dirigent a skladatel Antonín Balatka (1895-1958), v jehož pozůstalosti se nacházejí čtyři dopisy Bohuslava Martinů, z let 1935 a 1936. Ve zmíněných dopisech z třicátých let skladatel jednak instruoval Balatku, který 23. 2. 1935 dirigoval v Brně světovou premiéru jeho opery Hry o Marii, jak si představuje provedení sborových scén, kterých je v tomto čtyřdílném díle dost. Martinů na úrovni interpretace pochopitelně velmi záleželo, neboť očekával ohlašovanou návštěvu šéfa opery pražského Národního divadla Otakara Ostrčila a zástupců předních hudebních nakladatelství z Vídně (Universal Edition) a Mohuče (B. Schott's Söhne), s nimiž byl již tehdy v písemném kontaktu a vyjednával o uplatnění svých děl. Tázal se dále na to, zda došla zásilka klavírního výtahu Legendy o svaté Dorotě a Svatebních košil z baletu Špalíček do Ameriky, k rukám předního českého tanečního mistra, choreografa a pedagoga Ivo Váni – Psoty. S jeho pomocí chtěl uspět se svým novým baletem, (tj. v první verzi z let 1931-1932) u proslulého ruského baletního ansámblu Sergeje Ďagileva (1872-1929), jehož představení zažil ještě jako třiadvacetiletý mladík v pražském Novém německém divadle. Informoval dále dirigenta Balatku o svém úmyslu uplatnit operu Hry o Marii v lublaňském Národním divadle a nové práci – opeře – baletu Divadlo za bránou, kterou také tento umělec premiéroval na scéně brněnského Národního divadla (20. 9. 1936). Jako ukázka z jejich korespondence budiž uveden dopis Martinů, zaslaný Balatkovi z Paříže 24. 9. 1936, tedy 4 dny po prvním uvedení Divadla za bránou.
„Milý příteli, děkuji Vám co nejsrdečněji za Vaši práci s mým Divadlem za bránou. Lituji mnoho, že jsem nemohl přijeti na premiéru, víte že rád v Brně s divadlem pracuji. Byl bych rád, kdybyste mi napsal, jak celá věc působí, já sám mám určité pochybnosti, že se mi to podařilo. Vyšlo z toho něco jiného, než jsem si představoval, když jsem začal, není to mojí vinou, kdybych se mohl věnovati jen svojí práci, dopadlo by to jinak. Alespoň bych Vás prosil, kdybyste mi napsal ohledně zpěvních partů, zdali jsou dobře položeny a zdali zní, nemuseli-li jste dělati nějaké opravy. Psal jsem to vlastně, abych se trochu procvičil a poznal ohebnost a možnost hlasového i hereckého provedení, bohužel takhle to nepoznám, snad bude-li to vysíláno Radiem, upozorněte prosím ředitelství, aby se o to trochu postarali a napište mi, co o věci sám soudíte a jaký může míti ohlas u publika, a také jak se na to tvářili „soli.“ Už jsem Vám tolikráte chtěl psáti ohledně Prahy. To víte, že jsem s [Václavem] Talichem mluvil o Vás a s radostí jsem pro Vás pracoval, když byl zde s [Českou] Filharmonií. Samozřejmě člověk se nemůže mnoho spolehnouti na takové rozmluvy. Talich o Vás mluvil moc hezky, ale v Praze hrají všelijaké věci hlavní úlohu. Ale na Vašem místě bych se alespoň teď na to nezlobil. Přijíti teď do Prahy není dle mého názoru vhodný okamžik. Ta celá situace dosud není dostatečně zralá a je možno, že by Vám to spíše uškodilo než prospělo. Co se mne týče, jsem přesvědčen, že Vám to místo neujde a já budu vždycky pro Vás pracovati. Jedná se jenom vyčkat okamžik. Těším se na Vaše zprávy, pozdravuji Vás i Madame co nejsrdečněji. Mnoho pozdravů a vzpomínek od mojí ženy. Váš B. Martinů“
Ačkoliv o skladatelově písemném kontaktu s jedním z nejvýznamnějších brněnských muzikologů, hudebních kritiků a lexikografů prof. Gracianem Černušákem (1882-1961) referovala v roce 1982 na konferenci, zasvěcené jeho tvůrčímu odkazu, PhDr. Svatava Přibáňová, nelze jej v daném kontextu opominout. Soubor šesti dopisů Bohuslava Martinů, zaslaných v průběhu let 1935 až 1938 tomuto renomovanému a bystrému kritikovi brněnského hudebního života, patří totiž k nejzajímavějšímu listinnému materiálu Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Profesor Černušák sledoval již od poloviny 20. let v časopisech Lidové noviny a Listy Hudební matice – Tempo vývoj umělcova kompozičního talentu a ve svých referátech se snažil o objektivní, nezaujaté hodnocení skladatelových děl. Martinů si u něho vážil právě seriózního přístupu při posuzování uměleckých výsledků svých i jiných kolegů. Jako doklad otevřeného, přátelského vztahu Martinů k osobnosti obávaného hudebního kritika lze uvést dopis zaslaný z Paříže 16. 2. 1936, který má téměř konfesijní podobu:
Paris, 16./2. 1936
„Vážený příteli, děkuji Vám srdečně za Váš milý dopis a používám chvilky času po svém návratu, abych Vám sdělil svoje dojmy z pražského provedení [opery Hry o Marii] a i to, co se jaksi váže k mojí další práci. Dílo působilo v Praze velmi mocně na obecenstvo, ale znovu jsem konstatoval, jak radostně a pružně se pracuje v Brně, s jakousi úplnou samozřejmostí, a jak těžce se v Praze pracuje proti ustáleným konvencím i proti pohodlnosti. Píšu Vám o tom proto, že jsem za svého pobytu v Praze seskupil k sobě několik mladších pracovníků všech [uměleckých] oborů, kteří rovněž hledají východisko ve směru, jež (sic!) já sleduji, a protože i Vás počítám mezi ty, jež se nebojí ani námahy, ani práce, píši Vám znovu o svých plánech i o svém názoru a ujišťuji Vás, že je mi to velkou radostí, že jste projevil tolik zájmu o moje snahy. Cítil jsem [to] dobře při studiu v Praze i při odezvě v kritikách, z nichž takřka ani jedna se nedotkla závažnějších bodů a ani se o to nijak nesnažila. Je jisto, že provedení v Praze, přes všechnu snahu, zůstalo mnoho ještě v té operní konvenci, jež se stala v N.[árodním] d.[ivadle] už úplnou manýrou, a přes to, že měli neobyčejnou snahu přizpůsobiti se mým požadavkům, nelze přece jen tak na ráz vymýtiti všechny zvyklosti. Přes to představení bylo dosti nové a mohlo dáti určitý obraz mých intencí: Nejedná se mi o dílo samé, ani o jeho přijetí nebo odsouzení, já sám se mohu mýliti v interpretaci určitých snah, ale zřejmě jsem cítil nepochopení samotného cíle tohoto díla, hlavně u kritiky, jež zřejmě reagovala na věci úplně podřadné. Proto Vás také znovu informuji o výsledku svého pobytu v Praze i o svém přesvědčení. Jedná se zde ne o mne, ani o moje práce, nýbrž o změnu celého názoru, který u nás je zakořeněn a jenž dle mého mínění je nesprávný, a sice tak úplná závislost na německé interpretaci všech duševních projevů. Já sice přináším západní orientaci, ale to není proto, že žiju v Paříži, nýbrž proto, že to pokládám za charakteristický rys české povahy, o níž jsem zplna přesvědčen, že se neshoduje a není vyjádřena oněmi názory, jež u nás panují a jež jsou dozvuky vlivu nejbližší kultury německé, a proto považuji tento svůj boj za velmi závažný a i dlouhý a těžký, a proto i každá pomoc i spolupráce je mi tolik vítána. Jsem úplně přesvědčen, že celý názor naší estetiky je odvozený projev, udržovaný z jakéhosi pohodlí a že ani neodpovídá, ani nevyjadřuje českou povahu. Sleduji pozorně a stále život i projevy našich lidí jak na venkově, tak i ve městech, i těch, jež potkávám za hranicemi v prostředí jiném, a nenacházím žádné a nebo málo z těch prvků, jimiž u nás jsou řízeny uměl. [ecké, umělé] projevy. Sám v sobě jej rovněž nenacházím a ani v naší historii, jak hudby, tak i jiných odvětví, naši hlavní reprezentanti se vyjadřovali jinak, než jsou nyní vykládáni, je tedy zřejmo, že výklad se dostal na falešnou cestu a je to otázka úplně životní, abychom si toto uvědomili a pracovali na nápravě, i když ne pro nás, tedy pro ty, jež přijdou po nás. Doufám, že budu po prázdninách zase v Brně a že mi bude možno o tom více si s Vámi promluviti a lépe, než lze v krátkosti v dopisu.
Srdečně Vás zdravím a jsem Váš B. Martinů“
(pokračování v příštím čísle)
