Letos bojovali o nejvyšší ocenění mladí umělci v nástrojích trubka a klavír. Do Prahy se sjelo v obou oborech celkem sto jedna účastníků. V klavírech převládali umělci z Korejské republiky. Tato fyzická převaha se projevila i na úrovni umělecké. Jinhyung Park ze Soulu získal zejména za své skvělé finálové provedení Chopinova koncertu č. 1 e moll první cenu a titul laureáta. Podle bodového hodnocení se o druhou příčku podělili Jun Ho Kim z Koreje a Marek Kozák z České republiky. Třetí skončil opět Korejec Kyuho Han.
Vím, že se Marek dostal již loni do semifinále světové soutěže F. Chopina ve Varšavě a nyní v Praze zažívá další úžasný úspěch. Proto jsem se ho zeptal:
Je těsně po pražskojarní soutěži. Můžete nám prozradit, jestli pomýšlíte na účast v některé další mezinárodní soutěži? Momentálně myslím více na odpočinek, než na soutěže, čímž samozřejmě nechci říkat, že už na žádnou soutěž nepojedu. Myslím, že soutěže jsou ideální motivací pro mladé hudebníky. Klavírních soutěží je na světě spousta, takže nebude trvat dlouho, než si vyberu další motivační cíl.
Nechme se překvapit co Marek v budoucnu dokáže. Je to bezesporu skvělý klavírista a jsem si jist, že o něm brzy ještě mnoho uslyšíme.
Výkony mladých umělců posuzovali světově známí umělci. Předseda poroty Ian Fountain z Velké Británie, Profesor Ivan Klánský z Prahy, Giovanni Bellucci z Itálie – ten byl vítězem naší soutěže v roce 1993, Profesor Marian Lapšanský z Bratislavy, Martin Kasík z Prahy, který vyhrál naší soutěž v roce 1998, paní Katarzyna Popowa-Zydroń z Polska a Dang Thai Son z Vietnamu.
V oboru trubka soutěžili hudebníci z devatenácti států světa. I když počet Čechů (8) byl na startu docela vysoký, do druhého kola se dostal pouze Jakub Doležal z pražské HAMU a ve finále jsme byli již bez české účasti. První cenu si odnáší Huw Morgan z Velké Británie, druhou získal Mihály Könyves-Tóth z Maďarska, třetí příčku obsadil Mario Martos Nieto ze Španělska a čestné uznání Tsuruta Maki z Japonska.
Předsedou poroty v oboru trubka byl profesor Vladimír Rejlek. Ten působil v našich porotách již také v letech 2003 a 2010.
Ve všech oborech se říká, že technika ovládání nástroje, interpretace nebo dokonalost hry jde neustále kupředu. Viděl jste to i u letošních soutěžících? Domnívám se, že 13 let mé účasti v porotách Pražského jara není až tak dlouhá doba na erudované zodpovězení této otázky. Vždy záleží na tom, jací soutěžící se přihlásí, jaká je jejich kvalita a s čím v soutěži uspějí. Spíše bych zmínil skutečnost, která mě letos velice potěšila. Tou je neustále stoupající zájem o tuto soutěž. To jistě dokazuje počet přihlášených, který každým ročníkem vzrůstá. Myslím, že zajímavá je i úspěšnost kandidátů z méně tradičních zemí. Například Španělsko, Japonsko nebo poměrně velká účast korejských soutěžících, kde je cítit značný potenciál pro budoucnost. Úroveň si udržuje škola maďarská a překvapení minulé soutěže – Brazílie. Tradiční země laureátů – Francie letos zastoupení ve finále překvapivě neměla.
Dalšími členy v porotě trubek byli pánové Eric Aubier z Francie a Jouko Harjanne z Finska – ti jsou našimi laureáty z roku 1987. Pánové Jan Broda z Brna a Zoltán Kovács z Maďarska obdrželi ceny v roce 1982. Tuto skvělou sestavu doplňovali ještě Frits Damrow z Nizozemska a Philip Smith z USA.