Z mě nepochopitelného důvodu existují v Praze dvě pěvecké soutěže, které opěvují jméno a dílo Wolfganga Amadea Mozarta – Ad honorem Mozart pro začínající profesionály, jež se uchází o přízeň lidí a veřejnoprávních mecenášů od roku 2006, a Duškova pěvecká soutěž, jíž pořádá Mozartova obec v České republice s tradicí od roku 1971, která má širší spektrum věkových kategorií. Místo, aby se dohodli a sjednotili síly, tak spolu, viděno zvenčí, pomyslně bojují. Tím pádem oba projekty ekonomicky strádají. Možná je to i důvod, proč strádají i umělecky a nezájmem veřejnosti. Příkladem bylo finále Ad honorem Mozart 18. 8. 2013 ve Stavovském divadle. Akce byla sice pečlivě a jistě s láskou připravena Renée Nachtigallovou z pořádající agentury Originální hudební divadlo Praha, ale co je to platné, když úroveň byla tak tristní a hlediště v podstatě malého divadla zoufale poloprázdné. Šestičlenná porota vedená kdysi slavným finským basbarytonistou Tomem Krausem, vyslala do finále šest soutěžících – čtyři ženy a dva muže. České účastnice se hodně snažily, ale jejich hlasy buďto potřebují okamžitou změnu pedagoga nebo by měly přestat snít o sólové kariéře, možná i o profesionálním zpěvu. Různé nešvary (špatná intonace, forzírování, nestylovost, textové nevědomí, nepříjemné vibráto, nejisté vystupování…) spojené s trémou byly smrtícím koktejlem, takže jejich výkony jsem pouze protrpěl a tiše je litoval. U jediného cizince, francouzské sopranistky Héloïse Koempgen-Brany (2. cena), jsem naopak žádný růstový potenciál neobjevil; její prezentace árie Fiordiligi z Cosi fan tutte Temerari… Come scoglio mi připomněla zpěv některých sólistek za zenitem. Nicméně v případě dobrého vedení a tvrdé práce by se mohl ještě rozvinout a zpevnit soprán Heleny Tamelové , jež dostala čestné uznání. Vítězem se stal třiadvacetiletý basbarytonista Roman Hoza , na němž se porota shodla s přítomným auditoriem. Porota mu přidělila ve finále Leporellovu árii Madamina z Dona Giovanniho . Přes řadu výtek, které by bylo možné vznést, není sporu, že je to v základu zdravý, barevně zajímavý hlas, který je však v tuto chvíli stále ještě pouze nadějným materiálem, který je třeba vybrousit do diamantu. Myslím ale, že tady jej nikdo do ryzosti, hodné mezinárodní konkurence, nevybrousí. Takže jediná rada zní –vyjednat si rychle stáž nebo ještě lépe studium u kvalitního pedagoga mimo území Česka, učit, tvrdě pracovat a hodně poslouchat!… Aby zazněly všechny základní informace, je třeba dodat, že soutěžící matně doprovázel Sukův komorní orchestr s koncertním mistrem Martinem Kosem , jenž pěkně zahrál sólo v Mozartově RonduC dur, KV 373 .
