Jméno francouzského šlechtice Vikomta de Valmont se stalo synonymem prostopášníka, který svými erotickými hrátkami ničí osudy žen. Stejně neřestnou je jeho partnerka ve spřádání milostných intrik Markýza de Merteuil. Román z prostředí francouzské šlechty se stal populárním teprve díky filmovým adaptacím z minulého století. Po dlouhá desetiletí byl totiž tabu, neboť jeho představitelé reprezentují společnost libertinů, která ve své době vyznávala plnou svobodu jednání a odmítala církevní hierarchii a dogmata. Jenže hlásáním „svobody bez hranic“ zničila nakonec sama sebe.
Přitažlivosti osudů tehdejších vyznavačů volných mravů neodolal ani režisér Miloš Forman (Valmont, 1989), do paměti filmových diváků se jako nezapomenutelný milovník zapsal Gérard Philipe ve filmu režiséra Rogera Vadima (Les Liaisons dangereuses, 1959) a naopak, jako odporný chlípník zapůsobil v roli Valmonta John Malkovich v koncepci režiséra Stephena Frearse (Dangerous Liaisons, 1988). Ovšem, co některé diváky na postavě Valmonta odpuzuje, to naopak jiné láká.
Téma milostných intrik bylo již mnohokrát zpracováno i jinými uměleckými žánry. V baletní verzi polského choreografa Krzysztofa Pastora a s původní partiturou současného lotyšského skladatele Arturse Maskatse ho naposled uvedlo brněnské Národní divadlo roku 2011 pod titulem Nebezpečné známosti.
Slibné motto, uvedené v divadelním programu pražské inscenace (Hra na svádění má jediné pravidlo – nikdy se nesmíš zamilovat ) je de facto klamavou reklamou. Valmont se zamiluje, oba protagonisté se stávají obětí vlastních intrik a končí v plamenech pekelných. Zdánlivě nezávazné a zábavné historické téma, uvedené s působivým dobovým koloritem scény (autor Martin Černý) i kostýmů (autor Roman Šolc) se tak proměňuje v baletní moralitu a vyvolává silné asociace s naší svobodymilovnou současností.
Choreografie jako koncert sólistů
Laclosovy Sebrané dopisy opatřené poznámkami pro poučení jiných byly již dříve přeloženy do češtiny pod nepřesnými názvy Nebezpečná přátelství (1915) a Nebezpečné známosti (1929, 1968). Autoři inscenace se vrátili k původnímu významu literárního titulu Les Liaisons dangereuses – Nebezpečné vztahy a soustředili se na základní osnovu příběhu: proměnlivé vzájemné erotické vztahy hlavních postav románu – mužů a žen, vyznávajících rozdílné morální hodnoty.
Variabilita vztahů a emocí tvoří podtexty jednotlivých scén. Technicky náročný taneční text, rozvíjený v horizontální i vertikální choreografii, prostupují herecké akce. Vaculík uplatňuje svůj osobitý pohybový styl, který působí plynulými liniemi plastického tvarosloví. V inscenaci nejsou baletní ansámbly, koncepce komorně laděného tanečního dramatu dává vyniknout naturelu, osobnosti a virtuozitě každého baletního sólisty.
Charaktery rolí jsou dané, pohybově diferencované. K protagonistům příběhu – Alexandru Katsapovi (Vikomt de Valmont) a Tereze Podařilové (Markýza de Merteuil) – se rovnocenně řadí Marta Drastíková ( Paní de Tourvel ), Andrea Kramešová (Cecile de Volanges) a Ondřej Vinklát v alternaci s Matějem Šustem (Rytíř Danceny). Paletu rozdílných charakterů elitní společnosti dokreslují Nelly Danko (Paní de Volanges), Luboš Hajn (Hrabě de Gercourt), Olga Čecháková j.h. (Hraběnka de Rosemonde), Silva Kučerová j.h. (služka, jeptiška, matka představená) a Josef Kotěšovský j.h. (sluha, kněz, farář, kočí).
Jevištní akci ozřejmuje a zdůvodňuje mluvené slovo. Vybrané dopisy z Laclosova románu citují členové činohry Národního divadla Martina Preissová, Jana Preissová, Pavla Beretová, Kateřina Winterová, Karel Dobrý a Igor Orozovič. Texty jsou součástí hudební nahrávky, která balet doprovází. Marně však divák v programu hledá informace k hudební dramaturgii díla, jméno orchestru a dirigenta. Jakoby múzická složka baletu nestála ani za zmínku. (Sdělení „Hudební režie Petr Malásek“ by mohlo stačit leda v programu Lidové školy umění, pro balet Národního divadla naprosto nedostačuje.)
Je nesporné, že Libor Vaculík svým osobitým choreografickým textem rozšířil stylový rejstřík současného repertoáru baletu Národního divadla. V komorním obsazení uvedl na scénu kromě známých a často obsazovaných sólistů také osobnosti, které již delší dobu nebyly k vidění, ačkoliv jejich renomé ještě nevybledlo. A tak nejen znalci a pamětníci baletu, ale i nezaujatí diváci budou moci ocenit rafinované intriky Markýzy de Merteuil s neodolatelným Vikomtem de Valmont, stejně tak jako jeho cituplné taneční dialogy se ctnostnou Paní de Tourvel a další postavy v žánrově barvitých scénách.
Očekávání třetí premiéry
Po první premiéře ředitel Národního divadla Jan Burian veřejně prohlásil: „Balet Valmont Stavovskému divadlu sluší“. Můžeme se tedy těšit, že na počátku podzimní sezony balet Národního divadla splní svůj slib a uvede ve Stavovském divadle již ohlášené druhé premiérové obsazení, na které zatím nedošlo – Zuzanu Šimákovou, Jiřího Kodyma, Magdalénu Matějkovou a Morgane Lanoue.
