Kdy je turné úspěšné? Když je vyprodané, když vycházejí oslavné recenze nebo když mívá orchestr předlouhé ovace? Nic z toho. Jak říká ředitel filharmonie David Mareček, o úspěchu rozhoduje jediné kritérium: pokud vás pozvou znovu do všech míst, kde jste hráli. Soudě podle toho a podle frekvence, s jakou Česká filharmonie do Číny v posledních letech jezdí, rozhodně tu úspěch má.
Letošní květnové turné bylo pro náš první orchestr desátým výjezdem do této země. Poprvé sem zavítal v roce 1959 a potom až roku 1991 v rámci cesty po Japonsku, Jižní Koreji a tehdy ještě britském Hongkongu. Jako dirigent se hongkongskému publiku představil Jiří Bělohlávek. Další příležitost setkat se s čínským publikem měla filharmonie po deseti letech – pod vedením Vladimira Ashkenazyho navštívila Čínu (Peking a Hongkong), Tchaj-wan, Japonsko a Jižní Koreu. Následující asijské turné přišlo na konci roku 2007 se Zdeňkem Mácalem, orchestr koncertoval dvakrát v Šanghaji. Koncem roku 2011 uskutečnili filharmonici první čistě čínské turné: pod vedením Clause Petera Flora se představili dvakrát v Pekingu a pak v Si-anu, Šanghaji a Macau.
Cestu po Číně a Jižní Koreji v létě 2014 vedl Jiří Bělohlávek a hudebníci vystoupili v Šanghaji, Pekingu, Hongkongu a Kantonu. Druhé čínské turné přišlo na přelomu let 2015/16, orchestr zahrál ve Wu-si, Šanghaji, Pekingu a Kantonu pod taktovkou Petra Altrichtra. Pak se uskutečnila jedna mimořádná cesta, kdy Komorní orchestr České filharmonie doprovázel premiéra Sobotku a koncertoval v Pekingu a Tchien-ťinu. Následovalo turné s Jiřím Bělohlávkem na podzim 2016, tehdy filharmonie navštívila Čching-tao, Peking, Čchang-ša, Wu-chan, Šanghaj a Nanking. A z posledního turné vedeného Petrem Altrichtrem se filharmonici právě vracejí. Pro úplnost dodejme, že zahráli v Nankingu (dvakrát), Wu-chanu, Fu-čou, Chang-čou, Pekingu, Čeng-čou a Ču-chaji.
Tento suchý výčet dokládá, že návštěvy Číny jsou pro filharmonii čím dál častější. A budou, protože spolupráce s orchestrem v Nankingu je domluvena na pět let a znamená, že filharmonici vystoupí minimálně v tomhle městě každý rok. V jednání je momentálně turné na říjen roku 2020 se Semjonem Byčkovem.
Z pohledu na koncertní programy již proběhlých cest je patrné, že pořadatelé mají zájem zejména o českou hudbu, především o Dvořáka a Smetanu. Janáček je pro čínské publikum asi těžko stravitelný, alespoň soudě podle reakcí na čtvrtou větu Sinfonietty na tomto turné, a s Bohuslavem Martinů to tu filharmonici ještě nezkoušeli. Obecenstvo v Číně není zvyklé na novější díla a sedí mu vlastně výhradně svižný romantický repertoár, což je pro orchestry omezující. Kdyby totiž hrály jen podle potlesku, musely by program sestavovat z kusů jako Fučíkův Vjezd gladiátorů – a to by pro světově proslulá tělesa nebylo ideální. Jestli už má ze spolupráce s Čínou být něco dlouhodobě a oboustranně přínosného, čeká asi Českou filharmonii debata s pořadateli o repertoáru. Ten, jaký žádají místní sály, jako by omezoval pohled na naše první těleso coby výhradního specialistu na českou hudbu. A to by byla škoda pro obě strany.
PS. Autor děkuje všem filharmonikům za vstřícnost a ochotu.
