Výraz „Gesammtkunstwerk“ – souborné umělecké dílo” – se u nás zpravidla používá v souvislosti s operní tvorbou Richarda Wagnera. Dá se však vztáhnout ho i k jiným počinům – kupříkladu k Festivalu barokních umění, jehož čtvrtý ročník proběhl pod záštitou Karla Schwarzenberga od 30. září do 2. října 2011 v Českém Krumlově. V historickém zámeckém divadle byla při této příležitosti třikrát provedena serenata Antonia Vivaldiho L’Unione della Pace, e di Marte , z roku 1727, komponovaná k oslavám narození prvních dvou dcer francouzského krále Ludvíka XV. Na základě dochovaného libreta a hudby, částečně známé z Vivaldiho oper Orlando Furioso a Farnace , i některých jeho dalších jevištních prací, ji zrekonstruoval umělecký vedoucí souboru Hofmusici Ondřej Macek . Od své novodobé pražské premiéry v květnu letošního roku se v nejrůznějším prostředí dávala několikrát. Českokrumlovské zámecké divadlo jí se svými pohyblivými kulisami, dvěma proměnami (sál a barokní zahrada) a mašinérií poskytlo nejadekvátnější rámec a prostor, ve kterém bylo možné výtečně uplatnit sbor, komparsisty i vznášející se symboly míru, slávy a dobré pověsti, moci a tří státních útvarů, o nichž se libreto serenaty zmiňuje – Francie, Španělska a Svaté říše římské. Provedení zanechalo výborný dojem. Těsně po prvním provedení Vivaldiho serenaty následoval 30. 9. slavnostní zahajovací koncert: v zámeckém maškarním sále vystoupil soubor Concillium musicum Wien s koncertantními a duchovními skladbami Antonia Vivaldiho a jeho francouzských současníků (Jean Baptiste Lully, Michel Blavet, Michel Corrette) a sólistou Gerhardem Hafnerem – vynikajícím kontratenoristou, jehož přednes vokálních čísel Lullyho baletu Le Triompe d’Amour a Vivaldiho zhudebnění žalmu sto dvacátého šestého, Nisi Dominus , RV 608, patřily k nezapomenutelným festivalovým zážitkům. Působivé bylo i vystoupení pražského souboru Hipocondria Ensemble , který se se sopranistkou Olgou Krumpholzovou představil festivalovému publiku 1. 10. v krumlovském podzámčí – v Prokyšově sále bývalé prelatury, kam přinesl zajímavý výběr z tvorby Arcangela Corelliho, Giovanniho Battisty Bassaniho a Antonia Vivaldiho – sonáty, ciaccony, Vivaldiho instrumentální zpracování jedné z nejznámějších renesančních melodií La Follia a moteta. Kromě provedení Vivaldiho serenaty měl festival ještě další tři vrcholy. 1. 10 dopoledne to bylo matiné v letohrádku Belárie v zámecké zahradě, kde Szabolcs Illés a Ondřej Macek představili program, nazvaný Zrození houslové sonáty v barokní Francii – kompozice nejen obvykle s tímto žánrem spojovaného Jean-Marie Leclaira, nýbrž i tří jeho dalších kolegů ve službách dvora krále Ludvíka XV. – Francoise Duvala, Jeana-Baptista Senaillé a Francoise Francoeura – autorů u nás prakticky neznámých, avšak vynikajících. Jejich technicky vysoce náročná tvorba sice vznikala pod vlivem ve Francii v této době už zdomácnělého italského kompozičního stylu, nadále si však zachovávala charakteristicky francouzskou eleganci a půvab. Szabolcs Illés je fenomenální houslista, žák řady špičkových specialistů na historicky poučenou interpretaci starší hudby. Skladby, které s Ondřejem Mackem hrál v Krumlově, zároveň vycházejí na CD, které bude bezpochyby patřit k nejpozoruhodnějším evropským nahrávkám letošního roku. Podobně znamenitě vyzněl i závěrečný festivalový koncert – Hudba benátského raného baroka , situovaný do architektonicky působivého prostoru krumlovského klášterního kostela Božího těla. Skladby Francesca Cavalliho, Giovanniho Felice Sancese, Tarquinia Meruly, Salomona Rossiho, Giuseppa Scaraniho, Andrey Falconieriho, Giovanniho Legrenziho, Philippa van Wichel a Claudia Monteverdiho tu provedl francouzský soubor Les traversées baroques , jehož uměleckými vedoucími jsou špičková cinkenistka Judith Pacquier a tenorista Etienne Meyer (zajímavostí pro domácí publikum byla skutečnost, že členem souboru je také český cinkenista Richard Šeda ). A poslední festivalový vrchol? Velkolepý barokní přízemní ohňostroj, uspořádaný 1. října po druhém představení Vivaldiho serenaty v zámecké zahradě, se všemi myslitelnými dobovými ohněstrůjnými kouzly – vějíři, rotujícími japonskými slunci i ohnivou stěnou, zdánlivě se přibližující k divákům. Tematicky kompaktní krumlovský festival je přehlídkou všeho, co barokní doba nabízela umění dychtivému publiku; aniž by sázel na mediálně známá jména, připravuje svému obecenstvu jedinečné zážitky.
