Již v červenci 2021 jsem nadhodila ve svém článku v Harmonii („Mnoho povyku pro nic?“) otázku, kdo nahradí Sira Antonia Pappana jako šéfdirigenta světoznámého tělesa, jehož plné jméno zní Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. Jak známo, Pappano – nastupující šéfdirigent orchestru London Symphony – odstoupil v březnu téhož roku ze své funkce hudebního ředitele tohoto římského orchestru, do níž nastoupil v roce 2005.
V červenci pak byl jmenován hlavním hostujícím dirigentem orchestru od sezony 2021/2022 Jakub Hrůša, a to mne tehdy vedlo k domněnce, zdali jeho nástup nebyl prvním krůčkem k jednomu z nejvýznamnějších dirigentských postů v Itálii. Jak známo, loni se však Hrůša stal hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden.
V pondělí 6. března 2023 byl konečně do funkce hudebního ředitele orchestru a sboru tohoto světoznámého italského orchestru jmenován sedmačtyřicetiletý Brit Daniel Harding, který působí nejen jako dirigent řady proslulých orchestrů, ale od roku 2020 zároveň jako pilot společnosti Air France. Jak prohlásil v rozhovoru v deníku The Guardian v listopadu 2022, „Jedna z věcí, které [obvykle] říkám o svém dvojitém životě je to, že na koncertech je v pořádku riskovat, protože tam je to bezpečné.“
Čeští diváci slyšeli Hardinga loni v září na Dvořákově Praze, kdy dirigoval v Rudolfinu Sedmou symfonii Antonína Dvořáka, se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu (z funkce hudebního a uměleckého ředitele tohoto orchestru odstoupí v roce 2025, po devatenácti sezonách). Letos v dubnu pak provede s Českou filharmonií oratorium Ráj a Peri Roberta Schumanna, rovněž v Rudolfinu.
Daniel Harding nastoupí v Accademii Nazionale di Santa Cecilia – jedné z nejstarších hudebních institucí na světě – v říjnu 2024, zpočátku na pět let. K dlouhé řadě slavných šéfdirigentů a hudebních ředitelů orchestru patřili Igor Markevič, Giuseppe Sinopoli, Daniele Gatti a Myung-Whun Chung. Kromě zmíněné dlouholeté spolupráce se Symfonickým orchestrem Švédského rozhlasu byl Harding v letech 2016–2019 hudebním ředitelem Orchestre de Paris, a v letech 2007–2017 hlavním hostujícím dirigentem orchestru London Symphony. Již víc než dvacet let spolupracuje také s Mahlerovým komorním orchestrem, a orchestr jej poctil doživotním titulem Conductor Laureate.
Jako pravidelný hostující dirigent má Harding blízký vztah s mnoha předními světovými orchestry, s nimiž vystoupil a uspořádal turné. Jmenujme především Berlínské filharmoniky (víc než 25 let), Vídeňské filharmoniky, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks a orchestr Concertgebouw. Ve Spojených státech spolupracuje s mnoha významnými orchestry, včetně Cleveland Orchestra, Chicago Symphony, Los Angeles Philharmonic a San Francisco Symphony.
Harding zahájí své působení v Římě koncertním představením Pucciniho Tosky (u příležitosti stého výročí Pucciniho úmrtí); naváže tak na dlouholetou tradici zahajování sezony koncertem, na jehož programu bývá opera. Tuto operu s perfektním římským pozadím zatím ještě nikdy nedirigoval. Jak prohlásil, bude se proto učit z jazyka a zkušenosti orchestru, což je „velmi vzrušující“. Ve své první sezoně také provede v jedné z velkých římských bazilik Verdiho Requiem, čímž zahájí sérii provádění duchovní hudby v nejkrásnějších chrámech města. Dále se zaměří na mistrovská díla 19. a 20. století, včetně Richarda Strausse, vídeňské školy, Wagnera a mnoha dalších skladatelů, a uvede i celý cyklus Mahlerových symfonií. České čtenáře bude zajímat, že hned v Hardingově první sezoně bude uvedena také Sukova symfonie Asrael. Jak mi řekl Antonio Pappano v rozhovoru pro Harmonii v roce 2015, česká hudba není v Itálii dostatečně známá, a v tomto směru mají jak Harding, tak Hrůša před sebou otevřené pole.
Harding působí i na operních scénách: již v prosinci 2005 zahájil sezonu v milánské La Scale, kde dirigoval řadu nových inscenací a obrovské množství symfonických koncertů. Významné operní inscenace uvedl dále ve Vídni, Berlíně, Mnichově, Londýně a na festivalech v Salcburku a Aix-en-Provence.
Hardingovy nahrávky, které vydávají společnosti Deutsche Grammophon, Warner Classics, Harmonia Mundi a Decca, získaly významná ocenění v Evropě, Japonsku a Spojených státech. Deutsche Grammophon oznámil nyní nové partnerství s Hardingem a orchestrem Accademia Nazionale di Santa Cecilia: u příležitosti výročí Pucciniho úmrtí vydá také nahrávky inauguračních představení, k nimž bude patřit především Tosca; další plány budou oznámeny později.
V roce 2017 udělila Hardingovi francouzská vláda titul „Officier des Arts et des Lettres“, a v roce 2021 mu královna Alžběta II. v rámci novoročních vyznamenání udělila jeden z nejvyšších titulů v zemi, CBE (Commander of the British Empire).
Jak prohlásil Michele Dall’Ongaro, jenž je jako president orchestru zodpovědný za Hardingovo jmenování, „Accademia Nazionale di Santa Cecilia vítá Daniela Hardinga s upřímným nadšením a hrdostí – hudebníka, jehož jsme poznali a zamilovali si před mnoha lety a který se k nám nyní vrací na náročné místo; je to jak výzva do budoucna, tak příležitost pro náš orchestr a sbor i pro město, které je hostí.“
A jak odpověděl Harding ve svém prohlášení, za 25 let spolupráce s orchestrem s ním prozkoumal širokou škálu repertoáru a navázal hluboké přátelství. „Dostat příležitost stát se hudebním ředitelem orchestru světové úrovně a ambicemi, ve městě s nesrovnatelným historickým a kulturním významem, je krásný dar.“
Jak se stal Harding pilotem? A jaký vliv má jeho druhé povolání na jeho dirigentskou kariéru?
Jak řekl ve zmíněném rozhovoru v listopadu 2022, vliv je pozitivní, i když musel dost bojovat s domněnkami o své profesi. „Výběrové řízení u Air France je známo jako křest ohněm. Trvá asi rok, a musíte se podrobit různým testům mentální zdatnosti a dalším zkouškám. Pokud obstojíte, skončíte před komisí s pilotem a psychologem, kteří se snaží najít nějakou slabinu. Bylo jasné, na co se chystali poukázat: po dvacet let jsem byl šéf, který stál [před orchestrem] a všichni museli dělat, co jsem řekl. Jak to proboha mělo fungovat v kokpitu? Měli sice pravdu, ale byla to skvělá příležitost zamyslet se nad tím, co dirigent vlastně je.“
Ano, jak řekl, „dirigent je jediný člověk na pódiu, který sám nezmůže vůbec nic. A i když pracujete s lidmi, které znáte dvacet let a jsou to dobří přátelé, vždycky jste trochu mimo. Jednou z věcí, kterou na práci pro Air France miluji, je to, že si obléknu uniformu, jdu se seznámit s novým kapitánem a palubním personálem, a jsem součástí týmu. A je zdravé poznat jiný svět, [vidět] jak pracují jiní lidé, a mít úplně jinou roli. Za rok jsem se o sobě a o dirigování naučil to, co jsem se předtím jako dirigent nenaučil za 29 let.“
Je zajímavé, že se Harding jako dirigent necítil součástí týmu. Nyní se podle jeho doznání jeho dvě povolání vzájemně doplňují. Jak vypadal jeho měsíční rozvrh v listopadu 2022? „Prvních osm dní jsem byl s Air France, pak jel [dirigovat] do Clevelandu, pak do Concertgebouw. Realita je přesně to, co jsem si vysnil… Člověk si v sobě musí udržet něco, co mu říká: ‚Dělám tenhle koncert právě teď, protože jej chci dělat, nejen proto, že jsem to před třemi lety slíbil a podepsal smlouvu.‘“
Hardinga jsem slyšela mnohokrát, s různými orchestry, a ne vždy mne jeho provedení zcela přesvědčilo. Jak potvrdil sám, začínal mladý – Berlínské filharmoniky dirigoval například v pouhých 21 letech. Ve stejném věku se stal nejmladším dirigentem v dějinách anglických Proms. Ještě jako teenager dostal od svého mentora Simona Rattla šanci dirigovat City of Birmingham Symphony Orchestra, a ve 23 letech poprvé vystoupil v Královské opeře v Covent Garden. „Řadu velkých orchestrů jsem dirigoval, když jsem byl velmi mladý,“ řekl upřímně Harding. „Někdy šlo [všechno] dobře, a někdy ne.“
Naposledy jsem jej slyšela živě ve Švýcarsku v říjnu 2019, na festivalu Andermatt Music Autumn. Na posledním koncertě festivalu zahrála Chamber Orchestra of Europe v tamějším novém koncertním sále – ideálním pro komorní hudbu – pod jeho taktovkou Slovanské tance op. 46, a Brahmsovu Symfonii č. 2. V Dvořákovi jsem ocenila zejména Hardingova správná tempa (opravdu česká), i nálady jednotlivých tanců: byly to skutečně ohnivý, bujný Furiant a pohodová Sousedská. V Symfonii č. 2, s veselou a téměř pastorální náladou (i když Brahms sám ji považoval za „melancholickou“), hrál orchestr pod Hardingovým vedením s naprostou soustředěností a svědomitostí.
Jedním z hudebníků, kteří inspirovali Hardinga k práci i v jiném povolání, je německý barytonista Christian Gerhaher, jenž původně studoval medicínu. „Když jsme spolu před patnácti lety pracovali poprvé, byl jsem úplně ohromen, když jsem jej slyšel zpívat,“ prohlásil Harding ve zmíněném rozhovoru. „Řekl jsem mu, že jsem nikdy nic podobného neslyšel, a on mi na to velmi skromně odpověděl: ‚Ach, já jsem amatérský zpěvák. Zpívám prostě trochu, protože mě o to žádají.‘ To mi přišlo jako něco úplně báječného. Rád bych byl amatérským dirigentem.“
Zůstává otázkou, nakolik mu nová funkce v Římě dovolí vykonávat obě povolání, která zřejmě miluje, a být „amatérským dirigentem“ v nejlepším slova smyslu.
