Čestné uznání na prestižní Chopinově soutěži ve Varšavě v roce 1949, stejně jako čtvrté místo ve druhém ročníku soutěže Pražského jara o rok dříve nebo stejné umístění na Smetanovské soutěži, to jsou jen tři nejstarší z kamínků, které skládala postupně do mozaiky svého dlouhého života Anna Máchová-Heryánová (10. 5. 1923 – 14. 12. 2016), klavíristka, docentka AMU.
Pocházela z Rychvaldu ve Slezsku, studovala v Přerově a pak na pražské konzervatoři u Ilony Štěpánové-Kurzové, mezi dvěma válkami nejznámější české pianistky. Její žačkou byla do roku 1950 ještě i na nově vzniklé Akademii múzických umění, kde tato pedagožka spolu s Františkem Maxiánem starším založila katedru klávesových nástrojů. Z její třídy vzešli v té době rovněž Ilja Hurník nebo Ivan Moravec, mezi soukromé žačky Ilony Štěpánové-Kurzové se počítala i Herberta Masaryková.
Anna Máchová se na tuzemských pódiích objevovala od roku 1947. Byla věkově spřízněna se Smetanovým a Vlachovým kvartetem, se soubory, s nimiž vedle svých sólových vystoupení také koncertovala, stejně jako třeba s Pěveckým sdružením pražských učitelek. Hrála často české autory. Patřila do stejné generace například se skladatelem Karlem Husou, Radotín na okraji Prahy, kde žila, ji později svedl dohromady s Klementem Slavickým a Štěpánem Rakem a blízko měla svým způsobem i k Josefu Sukovi a Vítězslavu Novákovi – vždyť byli ve dvacátých letech svatebními svědky její profesorky.
Sňatek s múzicky nadaným a ekumenicky otevřeným, čím dál známějším a oblíbenějším evangelickým farářem Miroslavem Heryánem, kterého následovala z Radotína na jedno desetiletí do Brna a pak zase do stejného českobratrského sboru zpět, patří do jejího životopisu se stejnou důležitostí jako hudba a pedagogická práce. Byla paní farářová a jistě i proto se jí ve zralém věku dostávalo méně uměleckých příležitostí než jiným, preferovanějším interpretům. Možná i proto jí také byla na AMU svěřena příprava posluchačů vyšších ročníků na jejich případné učitelské působení, nikoli výuka hlavního předmětu. Její žákyně z modelové třídy katedry metodiky však na ni rády vzpomínaly. Anna Máchová-Heryánová pedagogickou praxi promítla i do vypracování zásad výuky klavírní hry, do koncepce osnov pro tehdejší lidové školy umění i do rozvrhů školení jejich učitelů.
A v soukromí? Do vysokého věku sama pravidelně cvičila na klavír a doprovázela zpěv při bohoslužbách.
