Ačkoliv mohou názory na Struny podzimu vyvolávat i ostré diskuse, festivalu nelze upřít kreativitu, dravost, energii a naplňování občas opomíjeného významu slova festival, hudební slavnosti, která není ekonomicky velkorysou nadstavbou koncertní sezony, ale akcí, jež přináší něco nového, něco, co v nabídce orchestrů, agentur a jiných festivalů neuslyšíte.
Struny podzimu si prošly dvěma krizemi – hradní a před několika lety podhradní –, ale mám pocit, že to už plně překonaly a nadechly se k novému životu, který by dokonce mohl být za určitých okolností zajímavější než uplynulých více než dvacet let. Mezi 15. říjnem a 13. listopadem nabídne devět programů, které nejsou naštěstí univerzální, ale co se týká recepce vyhraněné, dle mého mínění multižánrovostí mimořádné.
Objevem zcela jistě bude první pražské vystoupení zpěvačky, skladatelky a klavíristky Laury Mvuly. Myslím, že její koncert by mohl být pro řadu lidí zjevením. Ona doslova nahlíží do jiných hudebních světů. Jsem zvědav, zdali bude její charisma fungovat i v obrovitém Foru Karlín… O saxofonistovi Luboši Soukupovi majoritní společnost v podstatě neví, přitom po roce 2011, kdy obdržel stipendium Strun podzimu, jeho kariéra v cizině rychle roste. Oceněním jeho talentu a interpretačních schopností je i skutečnost, že v Praze s ním bude hrát kytarista Lionel Loueke. To mluví za vše.
Je nanejvýš sympatické, že festival vzdá poctu Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi, navíc v Rudolfinu, které Šlitr zmínil v legendárním televizním pořadu Recitál 64. Navíc scénický „design“ Dvořákovy síně vytvoří Michal Caban. Třeba se nám vrátí poutavá atmosféra barrandovského ateliéru roku 1964. Možná nejmagičtějším večerem bude sólový recitál a později triový koncert ikonického jazzového pianisty Freda Hersche, mnohonásobného nominanta Grammy. Navíc ve specifickém prostoru Anežského kláštera. Asi „nejavantgardnější“ bude hostování Jack Quartet, který je přinejmenším stejně zajímavý jako slavnější Kronos Quartet, jenže mladší a eruptivnější. Zahraje všechny kvartety Iannise Xenakise. Pro milovníky soudobé hudby velký svátek!
Do klasického Rudolfina umístil festival jazzového klasika Charlese Llyoda s jeho přáteli. Jistě patří mezi žijící legendy nejen saxofonu. Do „klasické“ hudby by se dal vřadit (i když to platí jen volně) skladatel Michael Gordon. Ovšem v jeho koncertu s Mantra Percussion bude ledacos, jen ne očekávatelná klasika, možná však zaslechnete prvky minimalismu, punck-rocku, freejazzu… Možná i něco zcela jiného. Rozhodně to bude sugestivní stylová fúze.
Vloni vzbudila pozornost souborná nahrávka Bachových sólových violoncellových suit Jiřím Bártou, kterou vydala firma Animal Music. Byla v pořadí druhá. Zajímavé je, že pan Bárta vstoupí do stejné řeky, neboť po první nahrávce Bachových suit (Supraphon) je zahrál na prvním ročníku Strun podzimu. Tehdy to bylo na Pražském hradě, teď to bude prostorově podstatně jiskřivější – syrově funkcionalistické Divadlo X10. Konec festivalu bude hodně dravý a možná překoná vše, co dosud festival nabídl ze světa soulu – De La Soul, pro mě jeden z vrcholů hip-hopu ovlivněného jazzem a funkem. Tedy aspoň toho, co jsem schopen ještě vstřebat.
Struny podzimu tedy opět osvítí podzimní dny v Praze a znovu to bude inspirativní konfrontace žánrů a stylů. Jsem však přesvědčen, že v schopnostech festivalu je ještě širší vějíř neobvyklých hudebních projektů (zvláště co se týká artificiální hudby různých stylů). Po náhlém odchodu hlavního sponzora KKCG jistě bude snaha najít jiné silné mecenáše, aby si ono větší rozkročení mohl dovolit. (Že by v tom pomohla společnost DaDa, uvedená ve veřejném obchodním rejstříku coby spolumajitel festivalu!?)
