Vzhledem ke skutečnosti, že informace o konání olympiády a podmínkách účasti se k českým účastníkům dostaly na přelomu ledna a února, na přípravu bylo skutečně velmi málo času (ostatní účastníci měli na přípravu dva roky od minulého ročníku a absolvovali ve svých státech několik předkol, včetně kola národního). Naše příprava spočívala pouze v několika konzultacích k některým tématům (historie jazzu a definování jednotlivých žánrů, výběr soutěžní písně, vytvoření soutěžní kompozice). Vysílající organizace (SHV ČR) se spoléhala na skutečnost, že výsledky Lukášova hudebního vzdělávání ( škola s rozšířenou výukou HV a ZUŠ, členství v pěveckém sboru Severáček, praktické muzicírování v rámci HV na základní škole, v prog rockové kapele IceFlame a v big bandu a pochopitelně stávající studium na konzervatoři) obstojí i v mezinárodní konfrontaci.
Požadavky na soutěžící skutečně nebyly malé a vyžadovaly všestranný přístup – kromě teoretické výbavy byla podmínkou realizace rytmu a melodie z notového zápisu, interpretace písně v rodném jazyce a prezentace své vlastní kompozice, přičemž autor sám účinkovat nemusel a kompozice mohla být i multimediální.
Lukáš se rozhodl pro kompozici pro smíšený sbor, (Kyrie pro smíšený sbor, klavír a elektroniku), kterou by prezentoval na soutěži tak, že živě by hrál klavírní part, sbor a elektronická stopa by zněla z nahrávky, což pravidla soutěže umožňovala. Problém nastal s dodržením termínu – s komponováním Lukáš začal koncem března a realizace nahrávky nebyla jednoduchá – vzhledem k náročnosti sborového partu nahrávku odmítl nazpívat oslovený sbor Rosex z Liberce a tak autor během 10 dnů partituru nacvičil s přáteli z konzervatoře a tamtéž nahrál. Elektronická stopa byla přimíchána v Liberci a v termínu se vše stihlo.
Olympiáda se odehrávala v budově Lotyšské hudební akademie Jazepa Vitolse. Skutečnost, že soutěžící, pedagogy i porotu přivítal sám její rektor svědčí o tom, jakou prestiž tato akce v pobaltských státech má. Úvodní koncert – mimochodem úchvatný – se nesl v tradicích lotyšského sborového zpěvu. Je potěšující, že přítomni byli i zástupci našeho velvyslanectví v Rize.
Ve čtvrtek 1. května vše vypuklo naplno – dopoledne soutěžící ze šesti států (kromě domácího Lotyšska ještě z Litvy, Estonska, Polska, Slovinska a poprvé i České republiky) absolvovali test z hudební teorie a historie hudby. Zde několik informací: soutěžilo se ve dvou věkových kategoriích (12 – 14 let a 15 – 18 let), účastnit se nesměli posluchači hudebních akademií. Všichni účastníci se velmi zodpovědně připravovali a prošli několika výběrovými národními koly. Míra odpovědnosti byla patrná zejména na doprovázejících vyučujících – hudební olympiáda je pro ně skutečně prestižní záležitostí.
Teoretická část obsahovala identifikaci poslechových skladeb z hlediska hudebních forem, slohového období, znalost hudební teorie, vhled do historie jazzové hudby. Test pro druhou skupinu obsahoval m.j. část partitury, do které bylo nutno doplnit harmonický plán, neúplnou partituru skladby lotyšského skladatele Erikse Ešenvaldse, do které soutěžící doplnili na základě poslechu chybějící hlas (první soprán), rozbor Krále duchů Franze Schuberta (role doprovodu, role sólového hlasu …), identifikaci jazzových stylů na základě zvukových ukázek, popis dominantních rysů etap vývoje jazzu (swing, be bop, cool jazz, jazzrock…), vytvoření správného notového zápisu podle tónů zapsaných písmeny, kvíz spočívající na součtech délkových hodnot not. Test dostali účastníci ve svém rodném jazyce. Maximum dosažených bodů bylo 93. Lukáš dosáhl 72 bodů, což v této kategorii představovalo 3. místo. Další disciplínou byla zkouška z intonace a vytleskání zápisu rytmu. Český porotce posuzoval výkony mladších soutěžících, mezi kterými byli dva s absolutním sluchem. Každý soutěžící si vylosoval rytmický příklad a pro intonaci měl dvě možnosti – buď zpívat nebo hrát na nástroj (v tom případě byl příklad náročnější). Na přípravu měl každý cca 3-4 minuty. Z 10 možných bodů v každé z disciplín Lukáš získal 9,5 za intonaci a plný počet za realizaci rytmu.
Odpoledne se postupně účastníci představili jako interpreti písní ve svém rodném jazyce (tuto podmínku ne všichni splnili). Lukáš si připravil Cestu k milé od Bohuslava Martinů a zazpíval ji skvostně – z 10 možných bodů dosáhl 8,72, což bylo páté místo. O jeden z vrcholů pěvecké části soutěže se přičinil čtrnáctiletý Tobija Hudnik ze Slovinska – s vlastním kytarovým doprovodem zazpíval vzhledem k jeho věku neuvěřitelně Jobimovu Girl From Ipanema (byť tím nesplnil požadavek, aby se jednalo o píseň v jeho mateřském jazyce).
Večer potom ve sklepním akademickém klubu propuklo taneční folklórní šílenství, kterému se nebylo možné vyhnout. Jan Prchal tančil, protože musel, Lukáš Janata zcela dobrovolně a s chutí.
Klíčovou disciplínou byla veřejná prezentace vlastní kompozice a v pátek jí byl věnován prakticky celý den. Soutěžící museli poskytnout porotě notový zápis, ale i tak bylo rozhodování nesmírně obtížné, neboť bylo nutno srovnávat nesrovnatelné.
Logicky se objevily kompozice populárních písní, které odpovídají věku účastnic, sborové skladbičky a capella i s doprovodem, klavírní skladby různých forem i náročnosti. Dále již Jan Prchal: „Mne osobně zaujala kompozice The Joke pro dva altsaxofony a orffovské perkuse domácí soutěžící Zalliji Kįavkalne, které bylo pojato jako klaunské číslo a velice „free“ kompozice pro flétnu a klavír Polky Dominiky Itrich z Bydgoszcze – na oba nástroje hrála sama, chvílemi současně a bylo to velmi avantgardní a … zajímavé. V porotě jsem seděl vedle předsedy, hudebního skladatele Erikse Ešenvaldse.
Ten okamžitě ožil, když dostal do ruky partituru s kompozicí českého soutěžícího Lukáše Janaty. Jeho Kyrie pro smíšený sbor, klavír a elektroniku zaujala všechny přítomné. Byla to hudba jiného ražení a i její interpretace (sbor a elektronika z počítače, piáno živě) byla značně neobvyklá. Technika nás naštěstí nezklamala a tak účinek byl takový, jaký Lukáš předpokládal.
Pro mne osobně bylo po hodnocení této disciplíny velmi obtížné, Lukáš je přece jenom můj – byť bývalý – žák a nikdo jiný z porotců svého žáka v soutěži neměl. Nicméně se porota naprosto shodla – v průměru získal Lukáš za Kyrii 9,5 bodu z 10 možných a stal se vítězem této nejprestižnější disciplíny.“
V celkovém hodnocení získal Lukáš Janata pro Českou republiku při její první účasti na Mezinárodní hudební olympiádě druhé místo s celkovým součtem 45,72 bodů (vítězka Anete Vijuma z Lotyšska získala 45,82 bodů). V letošním roce se poprvé udělovalo zvláštní ocenění pro jednoho z účastníků skupiny B, tedy té ve věku 15 až 18 let. Jednalo se o plně hrazenou účast na XI. International Latvian Young Musicians‘ Master Classes, tedy 11. Mezinárodních Lotyšských mistrovských kurzech pro mladé hudebníky, který proběhne od 1. do 9. července 2014 v Umělecké a hudební škole v lotyšské Siguldě. O jejím udělení rozhodoval předseda poroty, hudební skladatel Eriks Ešenvalds a ten rozhodl, že toto ocenění si odveze Lukáš Janata z České republiky.
Na závěr opět předseda vysílající SHV ČR: „ Naše třídenní mise, od které jsme de facto neočekávali nic jiného, než informace a zkušenosti, skončila nad očekávání úspěšně – až mi bylo trochu mých kolegyň a kolegů z ostatních zemí líto … .
Ale snad je to důkaz toho, že naše hudební pedagogika, která rozhodně nemá na růžích ustláno, může velmi dobře obstát v mezinárodním srovnání a že cesta, po které kráčíme, může vést k takovýmto výsledkům.“
Velké poděkování patří Společnosti pro hudební výchovu České republiky, která Lukášovi umožnila účast, panu doc. PaedDr. Miloši Kodejškovi, CSc., bez jehož laskavosti a angažovanosti bychom se do Rigy nevypravili a v neposlední řadě paní Jiřině Jiřičkové z Mladé Boleslavi, která nám prokázala neocenitelné překladatelské a korespondenční služby.
Autor článku je předsedou SHV ČR
