Hudební svět mladých lidí jako by se v posledních desítkách let scvrknul jen do jednoho rozměru: do písničky. Tři až pět minut toho formově nejjednoduššího útvaru, kterému má k poutavosti pomáhat především hlučnost, členěná ještě hlučnějšími akcenty – to je artikl dominující dnešnímu hudebnímu trhu. Je tomu tak i v zemi, v níž noviny její metropole před stoletími – přesněji řečeno 3. července 1786 – psaly: „…Je všeobecně známo, že vybraný hudební vkus byl Čechům vždy vlastní, a kdo nechce věřit tomu, že i obyčejní lidé nacházejí v italských hudebních kusech zalíbení, ten ať jen zůstane stát na rohu ulice a ze všech stran k němu budou od mladíků, dívek i písklat doléhat árie z oblíbených italských oper, takže se lze obávat, že snad dojde k provádění celých oper na ulici.“ Rok po publikování této glosy byla v Nosticově divadle uvedena Mozartova Figarova svatba , z níž se ihned stal na několik sezon operní „trhák“, k němuž se pak a podobnou odezvou připojili ještě Don Giovanni a Kouzelná flétna , a české metropoli tím byl na staletí zajištěn alespoň jeden pozitivní vstup do všech publikovaných dějin evropského hudebního divadla.
Jak se má s tímto obrovským rozdílem ve vztahu k hudbě vyrovnávat současná kulturní obec? Jak redukovat tu dnešní děsivou dominanci laciného a ve své hlučnosti i odpudivě vtíravého zvukového oběživa? Tu nejdůležitější cestu, jak mu čelit, pracně vyšlapávají učitelé základních škol umění a jejich snaze přispívají i lidé, kteří se snaží o uchování té kulturní úrovně, jíž už jednou předchozí generace dosáhly. U nás mezi ně patří i Mozartova obec v ČR, jejíž obraně-útočnou zbraní v tomto kulturním zápase je každoroční pořádání Duškovy soutěže hudební mládeže ve zpěvu. Když pak na 32. ročníku soutěže, který byl i letos díky spřízněné a spolupracující saské mozartovské organizaci (Sächsische Mozart-Gesellschaft) už také 7. ročníkem mezinárodním, stoupne laťka zas znatelně výš, má o tom zvědět i hudební svět. Považme, že letos posuzovala mezinárodní porota v čele s Romanem Janálem a ve složení Nancy Gibson, Helena Kaupová, Daniela Štěpánová a Miroslav Pospíšil už nejen obvyklé Zuzanky, Cherubíny a Barberiny z nižších věkových kategorií, ale i přednesy nejobtížnějších árií Královny noci, Donny Elvíry, Donny Anny, Konstance, Paminy, Zaidy, Aspasie, Sarastra i velkých koncertních árií, včetně pro Josefu Duškovou napsané Bella mia fiamma ! Dálo se 5. května 2012 ve třech kategoriích amatérských pěvců a dvou kategoriích „budoucích profesionálů“, z přihlášených 56 soutěžících z Čech, Lipska a Salcburku se dostavilo 51. V kategorii amatérských pěvců B 1 (10–14 let) získali 1. cenu Jáchym Blabol z Gymnázia Jana Nerudy Praha a Jana Hejdová ze Základní umělecké školy Kladno. V kategorii B 2 (15–20 let) Barbora Kacerovská z Hudební školy hl. m. Prahy, v kategorii B3 (21–25 let) nebyla 1. cena udělena. V kategorii budoucích profesionálů A 1 (15–20 let) získala 1. cenu Ivana Pavlů z konzervatoře z Brna, která přednesla árii Hraběnky „Porgi amor“ a koncertní árii Vado, ma dove?, v kategorii A2 (21–25 let) Teresa Tièschky z Universität Mozarteum Salzburg, a to za přednes recitativu a árie Aspasie „Grazie ai numi parti“ – „Nel grave tormento“ z opery Mitridate a árie Královny noci „Der Hölle Rache“. Koncert vítězů se uskuteční v první polovině června na Bertramce (sledujte webové stránky Mozartovy obce).
Jak že to toho 3. července 1786 pražské noviny psaly? – „…Je všeobecně známo, že vybraný hudební vkus byl Čechům vždy vlastní…“. Nepotvrzují to v naší době aspoň ty speciální „ostrůvky pozitivní deviace“, soustředěné do „světadílu Mozart“, a jimi vytvářené příležitosti pro mladé, jako jsou Duškova soutěž v Praze nebo „Die Mozartkinder“ v Saské Kamenici (Chemnitz)?
