Kdeže jsou časy, kdy Karlín byl jednou z nejzanedbanějších pražských čtvrtí, kde nebylo radno se pozdě večer procházet. Dnes je to většinou příjemné místo k práci i k bydlení, kde se snoubí secese s moderní architekturou. Paradoxně dynamickému znovuzrození „pomohla“ ničivá povodeň ze srpna 2002. Karlín byl před sto lety i sídlem továren. Jedna z nich, ČKD (Českomoravská – Kolben – Daněk, po válce ČKD Dukla), byla respektovaným španělským architektem Richardem Bofillem před pár lety skvěle radikálně přetvořena v administrativně společenský komplex dvou systémově propojených budov Forum Karlín. V první sídlí nejmodernější český mediální newsroom vydavatelství Economia (e.conomia – Hospodářské noviny, Respekt DVTV, Aktuálně.cz ad.), srdcem druhé je multifunkční hala s kapacitou cca 3000 míst s flexibilním zázemím pro téměř všechny druhy kulturních, společenských i vzdělávacích akcí. Investorem přibližně jedné miliardy korun a majitelem komplexu je Zdeněk Bakala, u nás známý například jako podporovatel Knihovny Václava Havla, talentovaných studentů přes program Scholarship, Českobratrské církve evangelické, vlastník cyklistické stáje Omega Pharma-Quick Step, spoluvlastník Ostravsko-karvinských dolů a desítek tisíc bytů…
Jedním z nových nájemců letos otevřeného komplexu je PKF – Prague Philharmonia, jež měla donedávna zázemí v historické budově Národního muzea a předtím v Krocínově ulici poblíž Národního divadla. Prohlídka haly a jejího zázemí mě kupodivu zaujala. Sál má totiž překvapivě dobrou akustiku. Sice není tak kvalitní jako ve Dvořákově síni Rudolfina, ale rozhodně lepší nežli mají například sály Kongresového centra, Žofína a všech pražských divadel. Zlepší-li specialisté nějakým baldachýnem, úpravou „jeviště“ a „hlediště“ či jinými „přídavky“ suchost dozvuku, výšky a plnost zvuku v celém obrovském prostoru, měla by se přirozená akustika ještě zlepšit. PKF – Prague Philharmonia zde bude nejen zkoušet, ale i hrát pro děti a dospělé a dokonce i nahrávat. Už v lednu 2015 zde bude s dirigentem Jakubem Hrůšou realizovat pro malý, leč renomovaný holandský label PentaTone sérii tří CD s hudbou Antonína Dvořáka (údajně nepůjde o symfonie) a Eduarda Lala. Na jednom z nich bude participovat mladý německo kanadský violoncellista Johannes Moser, jenž předloni zaujal nahrávkou prvního koncertu Dmitrije Šostakoviče (Hänssler Classic).
Od ředitele PKF – Prague Philharmonia Radima Otépky to byl odvážný, skvělý tah. Orchestr má nyní solidní zázemí, „klid na práci“ a získal vůči většině svých orchestrálních konkurentů značnou taktickou výhodu. Je však možné, že dnešní idylická doba pro zkoušení bude časem poněkud komplikována prudkým nárůstem zájmu o využití haly, k čemuž při kvalitě nabídky pravděpodobně dojde.
Třebaže byl Zdeněk Bakala při své investici veden nejspíš hlavně pragmatickými důvody umístit svoje mediální impérium do supermoderních prostor na úrovni 21. století a vydělávat na koncertech nonartificiální hudby, dal Praze kapacitně bezkonkurenční a technicky unikátní víceúčelový sál, kde je možné pořádat vše od koncertů vážné hudby až po taneční, plesy či sjezdy politických stran. Jen bych nedoporučoval návštěvu ostravským horníkům, kterým hrozí ztráta zaměstnání. Ti by miliardovou investici opavského rodáka nejspíš nepochopili…
