V Evropě se pořádají stovky festivalů vážné hudby, do malého belgického městečka Watou, ležícího přímo na hranici s Francií, se každý třetí rok sjíždějí soubory gregoriánského chorálu. Dá se vůbec nejstarší vokální forma nazvat vážnou hudbou? Nejedná se spíše o vlastní druh liturgických zpěvů? Faktem je, že Mezinárodní festival gregoriánského chorálu ve Watou je největším festivalem svého druhu na světě. Čísla hovoří sama o sobě: bez úvodních koncertů trval festival ve zdejším městečku o dvou tisíc obyvatel pět dnů a zúčastnilo se ho 26 souborů z 15 zemí 4 kontinentů.
Gregoriánský revival nastartovala před více než dvěma desetiletími gramofirma EMI kompaktem s Benediktinskými mnichy ze španělského Silosu a po politických změnách koncem osmdesátých let je zejména populární mezi mladými lidmi, letošní skupiny ve Watou ze všech Baltických států, Polska a Maďarska to jen potvrzují. Minulý festival navštívily hned dva české soubory (Schola Gregoriana Pragensis a Tiburtina) a jména jako David Eben, Hana Blažíková nebo Barbora Kabátková (Tiburtina opět účinkuje v červnu na festivalu v belgickém Gentu) jsou v Belgii známá, tentokrát české soubory chyběly. Naše zastoupení jsme ve Watou přece jen měli, dva pařížské soubory (Le Chantres du Choeur Grégorien de Paris a Flores Myrtae) řídí manželský pár Josef a Anna Žákovi, kteří ve Francii studují.
Nejdelší cestu do Watou měli exotické scholy z Columbie, Austrálie, Japonska a Jižní Koreje se slušnou interpretační úrovní. Pokud bychom hledali ansámbly s nejvyšší kvalitou, musíme zůstat v Evropě: Graces & Voices, osm žen z různých zemí nebo norská Schola Sanctae Sunnivae z nejvíce severně položenou evropskou katedrálou v Trondheimu k nim určitě patří. Centrální téma Perierat, et inventus est (starý repertoár znovu objevený) připravil tradičně Franz Karl Prassl z univerzity v rakouském Grazu, který také řídil Scholu Gregoriana z papežského institutu duchovní hudby ve Vatikánu. Nejstarší textové rukopisy z Graduale Romanum z 9. století obsahují zhruba 60 zpěvů, které dosud nebyly publikovány.
Součástí festivalu byly jako vždy čtyři představení všech zúčastněných souborů, večerní festivalové koncerty, bohoslužby s doprovodem různých schol a workshop. Ve stáncích se prodávaly zpěvníky, knihy a kompakty, v premiéře představila holandská Hartkeriana Eugeena Livena d’Abelarda obšírný box The Psalterium Project, který obsahuje 12 kompaktů, DVD a texty 150 žalmů gregoriánských chorálů. O publikaci tohoto téměř vědeckého díla byl zájem, jen ve Watou se prodalo více než 120 boxů.
Vrcholem festivalu byl večerní koncert dvou profesionálních ansámblů. Belgický Psallentes jsou vlastně dva ansámbly. Specialista v oboru Hendrik Vanden Abeele nejprve založil mužský soubor a o 7 let později ženský. Mám dojem, že nádherně znějící hlasy sedmi mladých žen, které obohatily festival už předčily ty mužské. Tentokrát byly na programu zpěvy z antifonáře cisterciánského opatství v Salzinnes, jehož pergamenový originál je uložen v kanadském Halifaxu. Vox Clamantis z estonského hlavního města Tallinn je soubor osmi mužských a tří ženských hlasů pod vedením Jaan-Eik Tulve. I on má k dispozici výborný hlasový potenciál, který interpretuje nejen gregoriánský chorál, ale i starou a soudobou hudbu, řada estonských skladatelů, včetně Arvo Pärta, pro Vox Clamantis komponovala. Žalmy jejich krajana z minulého století Cyrilluse Kreeka jsou právě inspirovány gregoriánskými zpěvy.
Pěvci gregoriánských schol nepotřebují silný hlas ani velký rozsah, ale jasný deklamatorní styl se specifickou melodickou vazbou a s citem pro text, jinak je jejich interpretace jednohlasých zpěvů pro posluchače příliš monotónní. Tak tomu bylo ve Watou jen málokdy.
