Podzimní hudební festival 2017 v německém Baden-Badenu dosáhl nedostižného vrcholu již svým třetím večerem. Vystoupila klavírní legenda Grigory Sokolov. Po recitálu ruského pianisty si opět lámou hlavu novináři kulturních rubrik: „Co napsat?” Nebo spíš jak napsat jinak, to stejné. Nakonec stačí místo hlubokých rozborů jedna věta: „Lepší je nedosažitelné. Ke klavíru zasedl Sokolov a předvedl, že hudbu lze vyprávět. Hrál Haydnovy sonáty a pozdní Beethovenovy sonáty. Jako poděkování přidával, dokud se tleskalo. Mezi četnými přídavky nechyběl jako obvykle Jean Philippe Rameau. Mezi skladbami nechává publiku na vydechnutí jen minimální pauzu. Na zatleskání nepovolí žádnou. Nedovolí, aby jakýkoliv jiný zvuk rušil jeho tóny. Neukáže žádné teatrální gesto. Komunikuje jen se svým klavírem. Přítomného publika jako by si nevšímal. A přesto jeho charisma ovládne obecenstvo hned po prvních tónech. Grigory Sokolov publikum doslova znehybnil.
Slyšela jsem již mnoho koncertů ve Festpielhausu. Má naprosto dokonalou akustiku. To, co však posluchači zažívají při vystoupení Sokolova je ještě o několik rovin povýšeno. Jehlu spadlou na zem bychom uslyšeli. V sále není žádný pohyb, šum, jako by tam nikdo neseděl. Je tam ale téměř 2000 lidí. Sokolov obaluje svoje tóny do měkkoučké vaty a jak poletující vločky je vysílá do sálu. Tam zaplňují i nejmenší skulinku. Nedává prostor sebemenšímu pohybu hostů. I vydechnutí ruší. Je to ticho plné tónů. Sokolov ovládá na tři hodiny nejen svůj klavír, ale i stovky posluchačů. Vzhlížíme do výšin na trůn krále klavíru. Sokolov vnáší do chladných podzimních dní na břehu řeky Oos mezi vrchy Černého lesa vřelost a křehkost. Vrcholný výkon povznáší do nedostižných výšin prostředí Festpielhausu. Dokonalá akustika, precizní německá organizace a připravenost každého večera tvoří z bývalé nádražní budovy nejlepší hudební scénu Evropy. Umělci považují za čest být sem pozvaní. Slova díků a vděčnosti vysílá na adresu Festpielhausu v čele s panem Zebhauserem houslista Daniel Hope po brilantním provedení houslového koncertu h moll op.61 Edwarda Elgara. Zazněl druhý festivalový večer za doprovodu Symfonického orchestru z Basileje pod taktovkou nového dirigenta Ivora Boltona.
Festivalový dům má ještě jednu neoficiální hvězdu. Je jím Dariusz Szymanski, hudební vědec. Jeho přednášky zaplňují do posledního místa dvakrát před koncertem místnost ve třetím podlaží. Do dvaceti minut vtěsná rozbor i komplikované skladby. Vyzdvihne nejdůležitější momenty. Vzbudí napětí a nedočkavost. Není nutné, aby se všemu porozumělo. Důležité je, že si po jeho slovech odnesete z koncertu víc. Jako bonbónek získal Magazín Festpielhausu zlaté ocenění mezi kulturními časopisy ve svém oboru. Návštěvnící si ho spolu s růží odnášejí po koncertech jako dárek zdarma. Ve Festpielhausu vědí jak na to. A umělci i milovnící umění to cítí.
