„Až do poloviny 19. století lidé neposlouchali nic jiného než soudobou hudbu. Bach musel napsat každý týden novou kantátu, protože nikdo nechtěl znovu poslouchat něco, co už jednou slyšel. Dnes si publikum přeje „známé skladby známých skladatelů“, nejlépe 200 let starých. V Hudebním fóru Hradec Králové volíme zlatou střední cestu. Hrajeme díla našich současníků, ale prověřená zahraničními pódii a světovými porotami. Nabízíme progresívní, ale prověřenou kvalitu,“ uvedl ke dvanáctému ročníku Hudebního fóra Hradec Králové prezident festivalu Lukáš Hurník.
Kam kráčíš, Evropo?
Jak vidí Rakušané sami sebe, svoji minulost i současnost? Odpovídat budou držitelé Velkých rakouských státních cen za rok 1986, 2002 a 2006 – skladatelé Friedrich Cerha, Heinz Karl Gruber a Georg Friedrich Haas. Poukáží na druhou stranu oficiální masky pověstné rakouské dobrosrdečnosti a pohostinnosti – historickou spoluvinu v době totalitního nacistického režimu i dnešní krajně pravicové tendence společnosti. Výchozí téma koncertu – noc – se stane metaforou také pro politické temno. Pro populismus, který se živí strachem, v minulosti třeba z Židů, jako byli Mendelssohn nebo Mahler. Na původu letošního jubilanta Cerhy a maďarského skladatele Petera Eötvöse ukážeme, jak je přes Budapešť a Sedmihradsko blízko do Turecka. Možná porozumíme lépe propojenosti Evropy a její historie, pozadí opakovaných rakouských prezidentských voleb i diskutovaných výroků Merkelové. V každém případě zmapujeme spolu s houslistou Romanem Patočkou, Filharmonií Hradec Králové a dirigentem Janem Talichem mnohé z posledního období rakouských hudebních dějin až po samu žhavou přítomnost. Jedna z ukázek – Gruberův Tanec v temnotě – zazní jen pět dní po královéhradeckém provedení také v salcburském Velkém festivalovém domě.
Síla americké pop music
Christophu Sietzenovi – sólistovi druhého festivalového koncertu – přiřkla Evropská organizace koncertních sálů sdružující renomované koncertní síně od londýnského centra Barbican po Vídeňský koncertní dům titul Vycházející hvězda (Rising Star) sezony 2017/2018. Sietzen se narodil v Salcburku. V koncertu pro bicí nástroje Avnera Dormana, který bude hrát na festivalu s Filharmonií Brno a Peterem Vrábelem, tvoří příhodně celou jednu větu melancholické citace Mozarta.
Skladatel Dorman žije v USA, rodišti Michaela Torka a Johna Adamse, dalších dvou autorů programu, ze kterého bude na každém rohu vykukovat populární hudba. Jestliže hudební polyglot Dorman hravě dosáhne bezprostřednosti, kterou si spojujeme s jazzem nebo rockem, Torkova hudba si zase v ničem nezadá se silnými rytmy a basovými linkami hip-hopu. Z dílny Adamse, nejčastěji koncertně uváděného žijícího autora v USA, pak bude pocházet poslední příspěvek v linii jazzem poznamenaných symfonických děl započatých kdysi Gershwinovou Rapsodií v modrém. Atmosféru černobílých hollywoodských filmů vyvolá skladba City Noir, jejíž nahrávka získala v minulém roce GRAMMY a kterou Berlínští filharmonici budou hrát na jaře 2017. Koncert se koná pod záštitou Velvyslanectví USA v České republice.
Hrdinky proti Sovětskému svazu
Tvůrčí činnost Sofie Gubajduliny a Galiny Ustvolské, jejíž desáté výročí úmrtí si letos festival koncertem s Brno Contemporary Orchestra a Pavlem Šnajdrem připomíná, spadá z větší části do období existence Sovětského svazu. Povaha jejich tvorby ovšem byla a je ryze nesovětská. I proto dokáže komunikovat s posluchačem živě také dnes. Zařazení obou autorek tak neznamená kříšení někdejšího impéria, ale jeho poznání. Poznání katastrofy, kterou byla ruská kultura zasažena ve 20. století, i umělců, kteří tváří v tvář státnímu násilí uhájili vlastní názory, systém hodnot i osobnost.
Umělců, kteří dokázali proměnit šeď života a chudobu v duchovní bohatství. Gubajdulina byla mezi sedmi statečnými, které bojkotoval oficiální Svaz sovětských skladatelů, ale patrně neexistovala méně žádaná hudba v říši Stalina a jeho následovníků, než byla hudba Ustvolské. Její skladby přinesly spolu s naprosto původní zvukovostí často otevřeně náboženský obsah. Nešlo však o nábožnost v bohoslužebném smyslu, ale takové naplnění náboženským duchem, že by tyto skladby nejlépe vyzněly v chrámovém prostoru. Nejzazší psychologická věrohodnost Ustvolské narušuje vnímání její hudby jako umění. Vymyká se totiž kategoriím krásy a ošklivosti. Adekvátní slova by byla nejspíše: existenciální, nevyhnutelná, nefalšovaná, „dostojevská“.
Nad modrou planetu Zemi
Na závěrečném koncertě představí Filharmonie Hradec Králové spolu s dirigentem Tomášem Braunerem a violoncellistou Jiřím Bártou „neamerickou Ameriku“ – skladatele Kanady, Argentiny a čínské enklávy v USA. Námětově se vydáme s Marcem Polem z Evropy přes Blízký východ až na Dálný. Na východ nás povede souhvězdí Orionu a cestou se bude zdát, že slyšíme původní zvuky Indie a Tibetu a vidíme pekingskou operu. Pak sestoupíme do nitra země a vystoupíme přes výšiny Macchu Picchu až do vesmíru, odkud se Země bude jevit jako nádherný modrý bod, byť zblízka je mnohde a mnohdy plná násilí a bolesti. Dotkne se nás tajemství násilné smrti nejslavnějšího kanadského skladatele Viviera, oceníme rovnováhu mezi přístupností a původností v hudbě Američana čínského původu Tan Duna a zažijeme, co činí tak přitažlivou hudbu Argentince Golijova, že ji hraje Národní symfonický orchestr Washington, Losangelská i Newyorská filharmonie.
Autor je dramaturgem HFHK.
