Je časté, že jediným důvodem ke gratulaci a oslavě mnohého jedince je až dosažení nějakého kulatého životního výročí, kdy každá další desítka dožitých let je sama o sobě zdrojem a příčinou umocněného zájmu o tento úkaz. Avšak zdaleka ne všem se daří byť úctyhodný počet let vyplnit tomu odpovídajícím množstvím úctyhodných činů. Neboť všichni jsme osoby, ale ne každý je osobností, které náleží hold především pro vykonané věci. Jedním z takových je profesor Ivan Štraus, stále plný mladistvé energie, záviděníhodné duševní svěžesti a osobitého humoru. Senza ritenuto, molto allegro e giocoso, 13. února 2017 lehce překračuje milník osmdesátky. Pokusím se zde, možná trochu netradičním stylem, ale vlastně tím pádem v jeho duchu, vzdát mu, v byť jeho fyzické velikosti neodpovídající ploše, patřičný hold.
Ivan Štraus patří mezi nejvýraznější a nejvýznamnější muzikanty-intelektuály své generace. Znám jej od počátků jeho profesionální kariéry, a měl jsem štěstí, že život nás občas svedl dohromady, což bylo vždy pro mne inspirativní. Jeho přátelství je cenné a osobité i tím, že obsahuje i kritický pohled, či i lehce žahavý šleh, což ovšem dost sebe obdivujících jedinců ke své škodě nesnáší. Ivan Štraus svůj osobní či občanský názor nikdy nikomu nevnucoval, ale nikdy ve svém jednání z něj neslevoval a se vším lidským chybováním se vždy řídil svým přesvědčením a vírou. Jako praktikující věřící katolík nebyl ochoten se přizpůsobit normalizačnímu nátlaku a vyhovět ideologickým požadavkům či lákavým nabídkám všemu nadřízených komunistických aparátčíků, takže nakonec jako i jiní podobní byl přes dosažené profesionální úspěchy odsunut do druhořadých možností a příležitostí. I tam však dokázal být výjimečným a vyniknout.
Jak je zřejmé, jsem pro Ivana Štrause zaujat. Ale to se při této příležitosti snad i hodí. I bez mé zaujatosti je možné konstatovat několik výrazných vlastností a činů, kterými – včetně své výšky – Ivan Štraus nad jiné zřetelně vynikl a vyniká. Nepoznal jsem českého houslistu a možná vůbec našeho současného interpreta, který by tak dokonale přesvědčivě pochopil a představil i velmi složité soudobé dílo. Jeho premiéry kompozic českých autorů byly vždy objevnou událostí a významným mezníkem i pro širší uznání skladatele. Záznamy jejich provedení mohou dodnes sloužit vzorem pro další zajímavou interpretaci. Myslím, že v tomto nemá konkurenci. Není náhodou, že mnozí čeští skladatelé mu své dnes proslulé opusy věnovali.
Další neméně výjimečnou je i jeho pedagogická činnost. Teď asi leckoho popudím, ale troufám si tvrdit, že ve své době nebyl ani na AMU, ani na konzervatořích houslový pedagog takového formátu, rozhledu, znalostí a talentu, navíc ve vyrovnané kvalitě. A nejsem si jist, není-li tomu v lecčems tak dodnes, byť situace je již jiná a vynikajících pedagogů je již více, včetně bývalých Štrausových žáků. Aniž bych zabíhal do podrobností, kádrovou blbostí tehdejšího vedení a alibismem opatrných kolegů však v roce 1975 ztratila AMU svého nejschopnějšího a nejnadanějšího houslového pedagoga, což se projevilo i na kvalitě přípravy studentů houslové třídy. Náprava s téměř okamžitým efektem přišla až po jeho návratu a jmenování profesorem roku 1990. Díky zmíněnému vyhazovu následně získala právě zakládaná houslová třída Pardubické konzervatoře pedagoga světového formátu, když prozíravý ředitel se nebál Štrausovi místo nabídnout a u stranických papalášů obhájit. Od roku 1978 tak vznikla asi nejúspěšnější houslová třída v republice, jejíž absolventi dnes patří k naší houslové špičce.
Ač Ivan Štraus koncertní ekvilibristiku velkých pódií již moudře odkázal mladším ročníkům houslových atletů, tak při občasných vystoupeních, blízkých jeho srdci, přináší interpretační vklad, který u jeho kolegů a posluchačů dosud vzbuzuje úctu a respekt – a pochybuji, že v jeho věku je více houslistů schopno se vzepnout k podobnému výkonu. Především však je dosud neuvěřitelně výkonným a žádaným pedagogickým guru, a to nejen v rámci AMU. Jeho mladému duchu odpovídající aktivita je umocněna vzácným syndromem nezřízené nezištnosti, jíž jeho činnost sluje odedávna. Z mnoha důvodů se proto těšme na dílo, které právě dopisuje: „Jak se státi úspěšným pedagogem konzervatoře a vysoké školy“, stejně jako na rozepsanou originální metodiku houslové hry.
Tento narozeninový pozdrav postrádá vědomě spoustu životopisných či pikantních detailů, neboť při jejich výčtu, natož komentáři, by text vydal na novelu. Proto odkazuji laskavého čtenáře na internetové zdroje dat – aktuálně pak především na rozhlasový pořad Českého rozhlasu Vltava, kde 14. února 2017 zazní v rámci pořadu Telefonotéka s Ivanem Štrausem rozsáhlý rozhovor.
Vážený a milý Ivane, přeji Ti za nás všechny, abys nás ještě dlouho radoval a případně i zahanboval svým příkladem!
