Meditativní, libozvučná a snadno uchopitelná a zapamatovatelná – taková je hudba, která patří k mezinárodnímu ekumenickému křesťanskému hnutí Taizé. Není složité se přidat ke společnému zpěvu. Slova a melodie se opakují a všechny užité hudební prostředky sledují jeden hlavní cíl: naladit se pozitivně na jednu vlnu, soustředit myšlenky, pohroužit se do vlastního nitra, společně s ostatními vyjadřovat radost a vděčnost za Boží lásku, v hudbě, hudbou a s hudbou se modlit – a zaujmout a zasáhnout pomocí jejího působení krásou a emocemi i ty, kdo třeba nejsou aktivními křesťany. Vizí, ke které se směřuje, je smíření a pokoj a mír ve světě.
Zpěvy Taizé, běžně rozšířené a užívané i v českých křesťanských církvích, působí jako obecně sdílená a univerzálně sdělná anonymní tvorba, téměř podobně jako je tomu s gregoriánským chorálem. Pravdou však je, že za podobou této působivě jednoduché vokální tvorby – zřejmě ještě s dalšími hudebníky – stojí především francouzský skladatel a dlouholetý pařížský varhaník Jacques Berthier (1923 – 1994). Při zpěvu písní patřících nerozlučně ke komunitě Taizé zjistíte, že k vyjádření podstaty víry stačí vlastně pár slov. A k nim pak stačí pár tónů. Opakování, možná až jakoby hypnotické, vede k soustředění, k naslouchání Bohu. Ti, kdo někdy v tomto společenství byli, ať jako poutníci přímo v Taizé, nebo při některém z mezinárodních setkání, potvrdí, že se zpívá dlouho, často spontánně. Zpěv je jen nenápadně někým ve společenství veden; často třeba malou skupinkou zpěváků a instrumentalistů, kteří vytvářejí základ a podporují společný projev ostatních. Pro vokálně zdatné jsou v notách vypsána působivě znějící sóla. Charakteristická spiritualita Taizé se světly, ikonami a dlouhými bohoslužbami má hodně společného s projevy východní církve.
Mezinárodní klášterní společenství v burgundské vesničce Taizé, poblíž starobylého městečka Cluny v centrální části Francie, založil protestantský pastor ze Švýcarska Roger Schütz v roce 1940 spolu s několika dalšími katolíky a evangelíky z dvaceti národů, aby usilovali o smíření a modlili se za ně a aby pro ně pod jeho duchovním vedením pracovali. Dnes komunitu tvoří asi stovka bratří z různých církví ze tří desítek zemí. V roce 2015 se připomíná sté výročí narození bratra Rogera, který se za života stal velkou duchovní autoritou. V srpnu 2005, kdy mu bylo devadesát, a v létě to tedy bude deset let, ho při bohoslužbě v jeho působišti napadla a zavraždila duševně nemocná žena.
Roger Schütz byl jedním z nejznámějších křesťanských vůdců celé druhé poloviny dvacátého století. Za druhé světové války ukrýval židovské uprchlíky a celý svůj život zasvětil boji proti násilí a za toleranci a usmíření v Evropě. Charismatická osobnost zakladatele hnutí byla ztělesněním cíle prohloubit v mladých lidech zdroje víry a připravit je, aby byli nositeli míru a usmíření tam, kde žijí. „Bratr Roger byl pro mne jedním z duchovních pilířů sjednocující se Evropy,“ napsal po jeho smrti bývalý český prezident Václav Havel.
Do Taizé se už dlouhé roky, zejména v letních měsících, pravidelně sjíždějí početné skupiny mladých z celého světa, ve věku zhruba mezi šestnácti a třiceti, k týdenním programům zaměřeným na meditaci, kulturu i práci. Byly jich za uplynulá desetiletí už statisíce. Čerpají tam především povzbuzení k životu v lásce, vzájemnosti a snášenlivosti. Mezi účastníky bývají vedle křesťanů i mladí lidé, kteří teprve hledají místo a orientaci v životě a nejsou spojeni s žádnou konkrétní vírou nebo církví.
Česká metropole je letos po 24 letech opět místem evropského modlitebního a meditačního setkání mladých, které pořádá komunita z Taizé vždy na přelomu starého a nového roku, a to pokaždé v jiném městě. Praha tak od 29. prosince do 2. ledna hostí na 25.000 lidí z řady zemí Západu i Východu, včetně Ukrajiny, Běloruska a Ruska.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=k6DLCt10zsU[/spvideo]
Poprvé v Praze, která tehdy po pádu komunismu byla lákavým cílem, se tato mezinárodní akce konala na samém konci roku 1990 za účasti zhruba 80.000 poutníků. Pořadatelé při všech setkáních kladou důraz na to, aby co nejvíc účastníků k jednoduchému ubytování přijali místní lidé, aby se v dané zemi dostali mladí i do rodin, do farností a místních sborů. Centrální programy obsahují společné modlitby a zpěvy, chvíle přemýšlení a rozhovorů ve skupinách. „Je třeba, aby ti, kteří věří v Boha, byli usmířeni a ne rozděleni.“ S touto myšlenkou přicestoval roku 1990 do Prahy zakladatel a vůdčí duch komunity bratr Roger. Jak tehdy dodal, přeje si, aby všichni, kterým hrozí žít v nezájmu, pochopili výzvu žít jako Kristus pro ostatní, přijmout za ně odpovědnost a účastnit se výstavby rodiny lidstva. Poselství zasílaná k novoročním setkáním komunitě Taizé generálními tajemníky OSN, papeži a dalšími představiteli církví, trvale vyzdvihují úsilí bratří probudit v mladých lidech pocit odpovědnosti za uskutečnění bratrství, vzájemného obohacování a přátelství mezi církvemi, lidmi a národy Země. Hudba, pro komunitu Taizé tak typická, v tom hraje významnou roli.
Zachycuje ji kompaktní deska s etiketou Deutsche Grammophon, nazvaná Music of Unity and Peace, Hudba jednoty, míru a pokoje. Obsahuje dvě desítky písní, žalmů a zpěvů, které během uplynulých 75 let vznikly v Taizé a pro Taizé a které se tam zpívají – Veni Sancte Spiritus (Přijď Duchu Svatý), Laudate Dominum (Chvalte Pána), Surrexit Christus (Kristus zvítězil), Ubi caritas et amor (Kde je milosrdenství a láska) a další, zdaleka ne jen latinské. CD vyjde na jaře, ale vzhledem k zaměření na populaci do 35 let se předpokládá větší úspěch prodeje on-line, který byl už spuštěn. Jde o první spolupráci tohoto jedinečného společenství s velkým mezinárodním labelem. Nahrávka obsahuje ty nejkrásnější a nejznámější zpěvy, natočené v Taizé jak samotnými bratry, tak pěveckými sbory či skupinami ad hoc sestavenými z účastníků letních setkání. Je to hudba hluboce duchovní a náboženská, ale ne ve smyslu dogmatickém – spíše a především ve smyslu emocionálním.
