Je to trochu surrealismus. Jste v samém srdci Londýna, kousek od Hyde Parku. A najednou zřetelně slyšíte, jak si někdo poblíž notuje: „Ktož jsú bóóží bojovnícííí…“ Skupinka pěti šesti mladých lidí se zasměje a pokračuje dál. Jsou to Češi a právě se vracejí z Royal Albert Hall, kde se ten večer hrála kompletní Má vlast . Poprvé v historii festivalu BBC PROMS. Je středa 20. července 2011, odbila 23. hodina a kolem projel červený double-decker.
„Nejdřív vám řeknu, kde budou dřeva ve Vyšehradu zdvojovat,“ říká Jiří Bělohlávek o dva dny dřív hráčům „svého“ Symfonického orchestru BBC. Mají první zkoušku na Vlast. A český pozorovatel je samozřejmě zvědavý, jak se britští hráči popasují s hudbou, kterou hrál jejich orchestr naposledy na podzim 1947 (mimochodem po taktovkou Rafaela Kubelíka). Svůj part umí všichni perfektně. A jsou maximálně soustředění. Pokud vzniká nesouhra, tak ne z nepozornosti, ale prostě proto, že se se Smetanovou hudbou potřebují trochu sžít. Zkouška není ani napjatá, ani nervózní. Naopak. Když čtyři harfenistky coby „vyšehradské věštkyně“ odehrají vstupní sólo, kolegové jim spontánně zatleskají. A když orchestr poprvé přehraje Šárku, ozve se série nadšených zavýsknutí. Tohle že jsou ti chladní a rezervovaní Britové? „To je britská specialita,“ usmívá se Jiří Bělohlávek, „když se jim něco líbí, něco je zaujme, reagují na to velmi spontánně. Je to strašně příjemné, protože to pracovnímu procesu dodává lidský rozměr.“ (Už se moc těšíme, až se něco takového od svých britských kolegů přiučí čeští orchestrální hráči!)
„Všichni samozřejmě známe Vltavu,“ říká violista Phil Hall po první zkoušce. „Ale je radost objevovat i méně známé části Mé vlasti. Vysloveně se těším na Tábor a Blaník. Celkově je to ovšem dost náročné hraní. Violy – a v tom se neliší od ostatních smyčců – hrají v Mé vlasti skoro pořád. Chce to výdrž.“ A náročné jsou i Bělohlávkovy zkoušky. „Je velmi důkladný. Věnuje se detailům. A nepřestane, dokud není stoprocentně spokojen.“ Hobojistka Alison Teale dodává: „Měla jsem jednou zajímavou debatu s Jiřího ženou. Říkala jsem jí, že je to někdy hodně náročná práce. Odpověděla, že Jiří má velké požadavky na orchestr, ale primárně je má na sebe.“ Jiří Bělohlávek zkouší Mou vlast intenzivně. Na přípravu celého koncertu má čtyři tříhodinové zkoušky, kromě Smetany na něm ještě zazní Dvořákův Cellový koncert . Jeho metodu pěkně vystihuje věta, kterou v jednu chvíli říká orchestru: „Less sound, more articulation.“ – Méně zvuku, více artikulace. Tedy: soustřeďte se, aby jednotlivé noty měly výraz a charakter, ne aby poutaly zvukovou silou. Nejde o efekt, jde o to, aby hudba promlouvala…
Příběhy symfonických básní by orchestr asi ani nepotřeboval slyšet. Působí dojmem, že jim i bez toho skvěle rozumí. Ale Jiří Bělohlávek si nenechává ujít příležitost, aby vyložil děj Šárky. „Měl jsem dojem,“ komentuje pak reakci orchestru, „že máme v BBC Symphony velký počet nějakých feministek. Když jsem řekl, jak v závěru Šárky dívky setnou všem mužům hlavu, tak se ozvalo velké zadostiučinění a velký výkřik souhlasu.“ Violistu Phila naopak zaujalo, jak Šárka sice přivolá dívčí vojsko, které muže pobije, ale v poslední chvíli svého činu zalituje: „Typická žena. Na poslední chvíli si to rozmyslí…“
5000 posluchačů přišlo do Royal Albert Hall strávit dlouhý večer. Nejprve Dvořákův Violoncellový koncert h moll a po přestávce Má vlast v jednom kuse. Zatímco v Čechách by se meditovalo o tom, jestli to publikum vydrží (zvlášť jestli to během zahajovacího koncertu Pražského jara vydrží bez přestávkového šampusu), tady se prostě pozorně poslouchá. „Člověk si připadá jako na nějakých gladiátorských hrách,“ komentuje atmosféru festivalu BBC PROMS Jiří Bělohlávek. „Když přichází na pódium Royal Albert Hall, má z toho prostoru trochu dojem, že vstupuje do arény, kde se na něj vrhne stádo lvů. Ve skutečnosti ho ale přivítají sympatičtí posluchači, kteří ten ohromný sál naplní každodenně.“ Bylo tomu tak i při Mé vlasti, která zazněla na jednom z 85 hudebních večerů jednoho mimořádného hudebního festivalu. Husiti to prostě v Alberthólu vyhráli!
