…já se na Rejvíz vrátím.
V nekrologu se kanadský pianista českého původu vyznal nejen ze svého přátelství k pedagogovi, pianistovi a skladateli Vlastimilu Lejskovi, ale také z neutuchající lásky k rodné zemi, v níž později skonal.
„Písničky ze sklepa“ (samozřejmě vinného), kterými Vlastimil Lejsek zhudebnil svůj vřelý vztah k Moravskému Slovácku, zaujaly kanadského pianistu českého původu natolik, že v citovaném posledním dopise Vlastovi slíbil nejen jemu a sobě, ale hlavně paní Věře: „Jestli se má pravá pracka dokáže ještě jednou vzchopit, tak ty písničky budou mým posledním přáním si je sám zahrát a Vlastovi také“.
Upřímně míněná slova mi natolik utkvěla v paměti, že jsem hledala vhodného interpreta, který by tklivé moravské melodie inspirované vínem, jež autor obohatil o interesantní harmonické obraty, uvedl a splnil tak nenaplněné. Vše souvisí se vším a los padl na klavíristku Kateřinu Šmídovou- Košackou, jež před lety excelovala v Interpretační soutěži pro klavírní dua spoluzaložené manželi Lejskovými. Navíc to byla právě Kateřina, jíž Antonín Kubálek umožnil prezentovat se v rámci jeho prvního recitálu na Jesenicku, který navazoval na jeho hostování na Pražském jaru 2002.
Rok české hudby 2014 nám nahrál do karet, a tak se dne 21. 7. 2014 v den narození Vlastimila Lejska citované písničky vrátily tam, kde kdysi vznikly – tedy na Rejvíz. Kromě nich se nesl prostředím pod Kobrštejnem nesmrtelný duch děl Smetany, Dvořáka, Nováka, ale také Mozarta.
Závěrem dlužno podotknout, že nebýt mecenáše kultury na Jesenicku Cyrila Svozila, stěží by se zrodilo osobní přátelství pianistů dvou kontinentů, ale také cyklus koncertů. Díky přízni mladých umělců se široké veřejnosti představili nejen profesionálové, ale ruku v ruce s nimi také posluchači základních uměleckých škol, které jsou stavebním kamenem a pýchou našeho uměleckého školství.
