Lakonicky řečeno, nijak. Až na jednu výjimku, a nemůže za to ani covid-19, ani Beethoven, který se narodil ve stejném roce. Zatímco dílo velkého „LvB“ se v sezoně 2019/2020 objevilo ještě víc než jindy, Rejcha v plánu nebyl – hlavně ne v Praze, odkud pochází, a ponechme přitom stranou, že by z původních záměrů nezbylo nic. Byly totiž nulové.
Samozřejmě se můžeme ptát a plným právem, jestli si Antonín Rejcha (1770-1836) větší pozornost vůbec zaslouží. Podle Prahy zjevně nikoliv, podle Brna naopak ano. Muzikolog a dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš dílo tohoto autora považuje za natolik nosné, že se rozhodl zařadit do abonentní sezony jeho kantátu Lenora. Hrála se letos v únoru pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Výsledek byl, myslím, výtečný. Tím oslavy skvěle začaly a zároveň skončily. Jako by pro nás tento skladatel stále zůstával pouze tvůrcem dechových kvintetů a trochu zvláštních 36 fug pro klavír. Ten, kdo mohl a měl tenhle obraz napravit, tedy česká muzikologická obec, neudělal v roce 2020 nic. Pokud je mi známo, zástupci Česka se pouze zúčastnili Rejchových dnů v Paříži. Skladatelova praprapravnučka Louise Bernard de Raymond je shodou okolností muzikoložka a práci svého předka se intenzivně věnuje. S tím by se jistě dalo pracovat. A to nemluvím o pamětní desce, které se zřejmě nedočkáme, ačkoli díky bádání víme, kde se Rejcha narodil. Sice je to nerozhodně mezi dvěma domy v Kozí ulici na Starém Městě, ale to by se dalo elegantně vyřešit. Kdyby se chtělo. Rejchovi zkrátka v Praze chyběla – a zdá se, že stále chybí – osobnost, jakou má třeba Jan Dismas Zelenka v Marku Štrynclovi, Václavu Luksovi a zejména Adamu Viktorovi, který rok co rok pořádá zelenkovskou konferenci a festival.
„V zahraničí budí skladatel českého původu zájem, letos příjemně zvýšený.
U nás vše nasvědčuje tomu, že na Rejchu, který se narodil v Praze, budeme jezdit do Brna.“
Na otázku o Rejchově kvalitě odpověděl Vítězslav Mikeš. Dílo tohoto skladatele určitě stojí za připomenutí. Ostatně, pokud na někoho žárlil někdo jako Beethoven (zkritizoval Rejchovy fugy, ale pak se jimi podle všeho inspiroval ve Variacích opp. 34 a 35), za pozornost by mohl stát i nám. Dramaturgové by ani nemuseli příliš tápat, souvislostí je tu mnoho: Rejcha s Beethovenem spolu začínali v bonnském orchestru, možná oba docházeli na hodiny k Christianu Gottlobovi Neefe/mu, ve Vídni se učili, každý v jinou dobu, u Josepha Haydna. Rejcha byl téměř posedlý fugou a kontrapunktem, pokusil se o tak velké experimenty, že ho můžeme klidně postavit třeba vedle Bartóka. Nebo vedle mistra Bacha. Nebo vedle Antona Weberna. Jako učitel Pařížské konzervatoře byl pověstný mimořádně efektivním způsobem výuky, k jeho oficiálním a soukromým žákům patřili mimo jiné Hector Berlioz, Franz Liszt, Charles Gounod, Adolph Adam, Henri Vieuxtemps, Louise Farrenc, posledním byl César Franck. Liszt Rejchův vliv připouštěl, podle skladatele Maurice Emmanuela a jeho spisu z roku 1930 byl pro Césara Francka zásadním učitelem, a co když Berliozovy kontrapunktické plochy, asymetrická metra nebo důraz na dechové nástroje inspiroval právě Rejcha? Vláken a spojitostí je zde víc než dost.
Podíváme-li se na samotné Rejchovo dílo, najdeme v něm mimo jiné ambiciózní klavírní koncert, zdařilé symfonie, oratorium Der neue Psalm, Requiem, zmíněnou kantátu Lenora, na poslech vděčné klavírní etudy a sonáty. Najdeme též umělce, kteří se mu v posledních letech soustavně věnují. Komplet klavírního díla natáčí švédský klavírista Henrik Löwenmark, výběr a chystanou novodobou premiéru klavírního koncertu srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který o Rejchovi pořádá i přednášky pro studenty, dechové kvintety skvěle interpretuje Belfiato Quintet, klarinetové kvintety natočilo Bennewitzovo kvarteto s Ludmilou Peterkovou, Requiem Zdeněk Klauda a jeho L’Harmonia Terrena. Za námahu stál renomovanému Reinhardu Goebelovi, který letos vydal první album své nové série „Beethovens Welt“ a zařadil na něj Rejchovu Sinfonii Concertante pro dvě violoncella e moll, velice milý snímek pořídil vloni na podzim francouzský ansámbl Le Concert de la Loge s Julienem Chauvinem, kde vedle stojí jednoduše Rejcha a Beethoven. V zahraničí budí skladatel českého původu zájem, letos příjemně zvýšený. U nás vše nasvědčuje tomu, že na Rejchu, který se narodil v Praze, budeme jezdit do Brna. Filharmonie Brno zůstává jediným, kdo u nás 250. výročí skladatele připomněl. Nečekám, že za to dostane nějakou cenu, ale pro mě je to jednoznačně dramaturgická událost roku. Druhé 250. výročí narození totiž Antonín Rejcha mít už nebude.
Tento článek je součástí HARMONIE XI.
