Rád vzpomíná na léta v Lomnici, kdy se seznamoval nejprve s klavírem u paní učitelky Bohumily Bendové a brzy na to s houslemi u Jaroslava Krásy. Po studiích houslové hry na pražské konzervatoři u Břetislava Ludvíka pokračoval na HAMU u Alexandra Plocka. Uměleckými vzory byli Jaroslavu Šonskému vždy David Oistrach, Henryk Szeryng a také Josef Suk.
V době vojenské služby působil jako sólista v Armádním uměleckém souboru. V letech 1969–70 působil v České filharmonii, pak v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. V roce 1975 se rozhodl k odchodu do Švédska, kde rozvíjel vlastní koncertní činnost. Nyní teprve měl možnost absolvovat řadu mistrovských kurzů v Evropě i jinde ve světě, u Semjona Snitkovského, také u Tibora Vargy či Nathana Milsteina, které, jak říká, ověřily, jak dobré byly základy z Prahy.
Kromě let ve Švédsku prožil i s rodinou zajímavé období také v Kanadě, kde vyučoval na tamní univerzitě v Brandonu a také koncertoval. Po návratu do Evropy, v 90. letech, kdy se u nás změnila politická situace, začal intenzivně rozvíjet nové česko-švédské kulturní kontakty, při nichž se nesoustřeďuje pouze na oblast hudby. Ve spolupráci s Českým centrem ve Stockholmu nebo s velvyslanectvím zorganizoval již řadu velkých projektů či festivalů. V hudbě a kultuře vůbec totiž spatřuje nejlepší prostředek diplomacie.
Obzvláště miluje hudbu Bohuslava Martinů, kterou naučil poslouchat jak švédské, tak například i brazilské nebo maďarské publikum, a to nejen při svých vlastních koncertech. Prosadil i premiéru jeho 4. symfonie v Norrköpingu jako součást projektu Martinů Revisited, u jehož počátků stál. V roce 2000 a znovu 2009, v roce českého a švédského předsednictví EU, zorganizoval velké turné Norrköpingského symfonického orchestru do České republiky i k jejím sousedům, vždy s hudbou Martinů. Zasloužil se i o několikadenní českou orientaci největšího maďarského hudebního festivalu Budapešťské jaro v roce 2008. Byl dlouholetým členem International Martinů Circle. V roce 2009 se stal také jednou z osobností dokumentárního filmu České kořeny ve Švédsku. Film doprovázejí mj. i jeho nahrávky, stejně jako i další díly postupně vznikající série dokumentů o zajímavých Češích ve světě.
Mezinárodní aktivity Jaroslava Šonského se rozprostírají i v řadě jiných zemí, kde všude propaguje českou hudbu. Za svoji dlouholetou idealistickou kulturní činnost a šíření dobrého jména České republiky byl již v roce 2003 vyznamenán oceněním Gratias Agit z rukou tehdejšího ministra zahraničí ČR. Od té doby již zase uskutečnil řadu dalších zajímavých projektů a odehrál mnoho krásných koncertů.
Významné je pro něj i „brazilské“ období a spolupráce s tamní klavíristkou Patrícií Bretas, v současnosti vystupuje s Francouzkou Sylvaine Wiart. Obě umělkyně představil na řadě koncertů i v České republice. V posledních letech spolupracuje v duu opět i s Gesine Tiefuhr z Berlína, s níž ho pojí i řada let a úspěchů v klavírním triu spolu s jejím manželem, Janem Diesselhorstem, vynikajícím cellistou a také bývalým předsedou Berlínské filharmonie, který však předčasně zemřel. Maďarské kontakty dovedly Jaroslava Šonského i ke spolupráci s cembalistkou Borbálou Dobozy. Dnes je pod pomyslným seznamem zemí, kde Jaroslav Šonský vystupoval, číslo 24, z kontinentů chybí jen Austrálie a Antarktida. Při hře spojuje na sebe kladené vysoké interpretační nároky s charismatickým projevem, zpěvnost a muzikalitu s promyšlenou filosofií každého díla. Komorní hra mu umožňuje, například v jeho oblíbených houslových sonátách C. Francka, v poslední době opět v život uváděné Nedbalově sonátě a zejména III. sonátě Bohuslava Martinů, proniknout podstatě díla na dřeň a publikum krásou hudby zcela uhranout. Spirituálním zážitkem jsou v podání Jaroslava Šonskéhoi skladby autorů naší doby: Kvěcha, Kalabise či brazilského skladatele Mirandy.
Zajímavými body v jeho sólové a komorní kariéře byly jeho koncerty ve Stockholmu, kde hrál pro švédského krále nebo v Berlíně, kde tehdy se svým klavírním EPOS triem Berlin vystupoval při poslední zahraniční návštěvě prezidenta Václava Havla u německého prezidenta Raua. „Obě události byly působivé nejen pro hosty, ale i pro nás umělce. Ale na každém koncertě, i v tom nejmenším městečku, můžete potkat někoho nesmírně zajímavého a můžete udělat lidem radost,“ vzpomíná Jaroslav Šonský. Je také jedním z těch, kdo hudbu nikdy nevnímá jen samu o sobě, ale jako poselství, v každém ze svých koncertů přináší téma k zamyšlení.
Neváhá pomoci tam, kde vidí nadšení a cílevědomost, neopouštějí ho ideály a sny. V posledních letech si jeden takový splnil. Založení souboru Martinů Strings Prague zde v Česku a umělecká práce s ním je pro něj nyní velkým potěšením. Realizuje v ní své představy, jak by měla pokračovat nejlepší tradice české smyčcové školy a chce ji reprezentovat i v zahraničí. Soubor je složený z hudebníků mladší střední generace, členů orchestrů Národního divadla či Státní opery v Praze. Pod vedením Jaroslava Šonského absolvoval krom domácích koncertů již i turné ve Švédsku, v Maďarsku a na Slovensku, kam se letos na podzim znovu vrací.
K jubileu Jaroslava Šonského je třeba pogratulovat a popřát pevné zdraví a mnoho dalších úspěchů v umělecké činnosti. Díky takovým osobnostem, které v zahraničí idealisticky a dlouhodobě pracují pro Česko, aniž to doma často víme, získává česká hudba stále více stoupenců. A to i tam, kde bychom někdy ani nečekali.
