Jazzotéka, nový pořad stanice ČRo Jazz, má za sebou první půlrok své existence, a tak neuškodí malé ohlédnutí za dosud odvysílanými díly.
Formát digitální stanice ČRo Jazz je poměrně flexibilní ve svém uspořádání, a tak v rámci možností umožňuje vznik pořadů, na které by na jiných rádiích nebylo příliš mnoho prostoru. Jedním z nich je právě Jazzotéka − měsíčník vysílaný každý třetí pátek v měsíci, který nahradil dosavadní Jazzové vaření a prvním dílem odstartoval v červnu tohoto roku.
Myšlenka Jazzotéky je prostá − podobně jako v případě osobních knihoven se u sbírek hudebních nosičů (diskoték) projevují leckteré názory, vkus či zaměření daného majitele. Pohled na hřbety knih (resp. obaly alb) prozradí leccos o biografii daného čtenáře či posluchače.
Stejně tak každý hudebník si v životě prošel svým osobitým vývojem a vlastními inspiračními cestami. Doložit to lze na sbírkách hudebních nosičů (diskotékách), jimiž jazzmani disponují – zrcadlí se v nich inspirační zdroje i měnící se vkus, jenž má mnohdy dopad na samotnou tvorbu či způsob uvažování daných hudebníků.
Pořad Jazzotéka vychází právě z této úvahy: jeho autor Martin Brunner st. (též flétnista a zakladatel festivalu Jazz Goes to Town) zve do studia etablované i začínající jazzové hudebníky a probírá se s nimi výběrem z nahrávek, které oni sami mají za podstatné pro svůj hudební vývoj či směřování: ptá se jich na alba, která je v hudebním životě inspirovala, na která nedají dopustit, která jsou něčím specifická, a proto by nás neměla minout.
Již první díl s Milanem Svobodou naznačil, jaký formativní vliv měly na přizvané hosty jejich oblíbené nahrávky; v případě známého dirigenta a skladatele nešlo opomenout Charlese Lloyda, Dona Ellise, Carla Bley Bigband a pochopitelně i orchestr Gila Evanse, s nímž se kdysi Svoboda osobně setkal a měl na něj patrně největší dopad.
Červencový díl s kytaristou Lubošem Andrštem nemohlo nepoznamenat nedávné úmrtí B.B. Kinga, velkého Andrštova vzoru, s nímž si také dvakrát zahrál na jednom pódiu. Andrštovo hudební zrání ovlivnilo hledání kořenů blues (v pořadu zazněl i Robert Johnson) a jazzrock 70. let (proto přinesl i desku Mahavishnu Orchestra). Podobně jako jiní hudebníci jeho generace klade na poslech velký důraz: „Tehdy žádné noty nebyly, ale stahování z pásku byl neuvěřitelný trénink,“ poukazoval na výhody metody plynoucí spíše z dobových omezení.
Saxofonista a flétnista Jiří Hála (srpnový díl) rád donesl své srdcové nahrávky Blood, Sweat & Tears nebo flétnisty Huberta Lawse. Bytostný vztah má ovšem hlavně k hudebníkům oblasti New Orleans, kde se často vrací a kde také vzniklo jeho album Make You Wanna Hala (2009).
O poznání mladším hostem Jazzotéky byl v září Štěpán Janoušek, který je nejen výborným trombonistou, ale také zpívá (ansámbl Skety). S sebou přinesl např. nahrávky Louise Armstronga s Ellou Fitgerald, Dukea Ellingtona a také svůj osobní formativní vzor, trombonistu J. J. Johnsona: „Jednu dobu jsem hrál skoro jako on. Tak se mi líbil, že jsem se jeho vlivu těžko zbavoval,“ přiznal ve studiu. Z novějších nahrávek upozornil na nadějné francouzské Uptake, jejichž mladého kapelníka nedávno poznal na trombonistické soutěži ve Valencii.
Hudební sbírky mnohdy reflektují i žánrovou rozkročenost dané osobnosti, což byl i případ Štěpána Smetáčka, který Jazzotéku navštívil v říjnu. Bubeník kapely NTS Trio (ale v minulosti i Lucie nebo Arakain) nemohl opomenout nahrávku Traditional Jazz Studia, jejichž zkoušek se účastnil od útlého dětství (otec Pavel Smetáček je známý jazzový klarinetista a zakladatel TJS). „Vyrůstal jsem v prostřední klasické a jazzové hudby a tátovi se velice dobře dařilo filtrovat ode mě lehčí žánry a populární hudbu, kterou jsem s údivem objevil až mezi vrstevníky na základní škole,“ vysvětloval s úsměvem. V pořadu došlo jak na přímočarý jazz (Buddy Rich, Wynton Marsalis), tak rok a jazzrock (Billy Cobham, Frank Zappa).
Autoři Jazzotéky poměrně brzy narazili na rozdíly ve vkusu či oblíbenosti různých (nejen) jazzových odrůd či preference určitých instrumentalistů. Jisté generační rozdíly však byly patrné i ve vztahu přizvaných hostů k různým typům hudebních nosičů − zatímco dosud nejstarší host Laco Tropp nedal dopustit na sbírku vinylů budovanou pečlivě od pol. 50. let, pro nejmladšího (Jan Fečo) nehrála forma takovou roli a vyzdvihoval spíše obsah (tedy obsah doneseného flash disku s mp3 soubory).
Hudební preference a vzory českých jazzmanů bude ČRo Jazz mapovat i v dalších dílech Jazzotéky. Všechny dosud odvysílané i nadcházející pořady zveřejňuje také v iRádiu Českého rozhlasu.
Jazzotéka: hosté připravovaných dílů (vždy 14:00, repr. 22:00 na ČRo Jazz)
18. 12. Jan Fečo
15. 1. Laco Tropp
