Významnému anglickému dirigentovi, dobře známému i v České republice, rozhodně nechyběla na konci jeho šesté dekády energie – v roce 2012 pracoval na celé řadě zajímavých projektů a uspořádal několik turné.
Na jaře 2012 dirigoval poprvé Mahlerův komorní orchestr a spolu se svým ansámblem Monteverdi Choir (nedávno oceněným jako nejlepší sbor na světě) byl se Schumannovým Manfredem na turné v Itálii a Španělsku. V březnu a dubnu pak dirigoval v londýnské Royal Opera House Verdiho Rigoletta a sezonu ukončil dvěma představeními Berliozova Requiem v Paříži a ceněným koncertním provedením Debussyho Pell éa na londýnských Proms. Sezonu 2012/2013 zahájil delším evropským a severoamerickým turné s Beethovenovou Missou Solemnis (hrál jeho Orchestre Révolutionnaire et Romantique, zpíval Monteverdi Choir); americká kritika se předháněla v superlativech. Dirigent ukončil rok koncerty s Royal Concertgebouw, lipským Gewandhausem, London Symphony Orchestra a v Teatro la Fenice..
Oslavy svých 70. narozenin zahájí John Eliot Gardiner o letošních Velikonocích (narodil se 20. dubna) celodenním bachovským maratonem v největším londýnském koncertním sále Royal Albert Hall, znovu s Monteverdi Choir a s English Baroque Soloists, který rovněž založil. Oslavy budou pokračovat řadou představení Stravinského oratoria Oedipus Rex s London Symphony Orchestra (v Bruselu, Paříži a Londýně, tamtéž také představení Figarovy svatby v Royal Opera House, Covent Garden).
Po jeho turné v roce 2004, které sledovalo středověkou stezku poutníků do španělského Santiaga de Compostela, se Gardiner znovu vydá na podobné turné v roce 2014, tentokrát po stopách poutnické stezky ze starobylého anglického poutního města Canterbury (tak zvané via Francigena) do Říma; na programu budou a capella skladby z 15. a 16. století. (Stezka via Francigena, která byla poprvé dokumentována jako „Iter Francorum“ již v roce 725, vede do Říma přes Francii, Švýcarsko a italský Pád. Odbočka do Prahy proto zřejmě nebude v roce 2014 možná.)
Dirigent neprošel klasickým školením na vysokých hudebních školách a začal takzvaně od píky s orchestry a ansámbly, které založil a financoval, což si však mohl vzhledem ke svému finančnímu postavení dovolit. Díky svému intelektu, výborným jazykovým schopnostem (hovoří plynně čtyřmi jazyky) a podnikavosti však brzy dosáhl úspěchu, nejdříve v Anglii, později i na světových scénách a koncertních pódiích i s jinými špičkovými orchestry.
Jak je vidět, Gardinerův repertoár má široký záběr, nicméně jeho první láskou zůstane patrně navždy barokní hudba. Má však hluboký vztah i k české hudbě: dirigoval řadu oper Leoše Janáčka a v Praze vystoupil několikrát na Pražském jaru i na abonentních koncertech České filharmonie.
