Na světě je další hudební škola. V Praze nedávno zahájila na Starém Městě činnost Music Academy Prague. „Byznys plán“, nebo vznešeněji filozofie školy, mluví o tom, že přinese „nový přístup k výuce, jelikož si studenti mohou objednávat kurzy nezávisle na školním roce a na libovolnou dobu“. Je to samozřejmě soukromý projekt. Zdá se, že nezáleží na věku, škola láká jak děti (tedy rodiče dětí), dospělé, možná i bohaté seniory. Studium není zrovna levné; kurs Basic na jedno čtvrtletí s nástrojem stojí 3 490 Kč, komplet na rok má baťovskou cenu 13 990 Kč, nebo-li 580 Eur (co by se asi stalo, kdyby česká koruna výrazně posílila nebo naopak oslabila?). Učitelé mohou vést výuku v angličtině, proto je obsazení lektorů takové, jaké je. Na webu vidíme například tváře Petra Macečka (housle), Margit Klepáčové (violoncello), Jaromíra Klepáče (klavír), Jaroslava Halíře (trubka). Filharmonický pedagogický ductus podporuje avizování kursů Jana Vobořila (lesní roh), Josefa Špačka jun. (housle) a Josefa Špačka sen. (violoncello). Leckterá jména vzbuzují naději i respekt, některá rozpaky a otazníky. Podstatná však je otázka, proč další hudební škola, když v současné době existují v Česku dvě hudební akademie, dvě hudební gymnázia, 12 veřejnoprávních konzervatoří a jedna soukromá? Že by zakladatele vedl k založení negativní vztah k hudebnímu školství u nás, hluboká analýza pedagogické a umělecké úrovně, nebo snad snaha, aby v centru Evropy vznikla škola à la Velká Británie nebo dokonce Juilliard School? Jestli to bude alternativa alespoň k místním hudebním školám, ukáže čas a bude záležet na kvalitě studentů a učitelů, kteří snad nebudou ničit hlasy a ruce. Spíše bych ale byl pro zkvalitňování úrovně stávajících akademií a konzervatoří, případně reformu, včetně omezení jejich počtu. Na druhé straně dokud budou poptávka a peníze, tak se téměř dvacet hudebních učilišť nejspíš v Česku uživí. Jen nevím, co jejich absolventi budou jednou dělat…
