Jako mladý hudebník, pro něhož byla Mahlerova hudba mimořádným objevem, jsem si nikdy nepomyslel, že budou moji kolegové z hudební branže jednou hovořit o „vyčerpanosti Mahlerem“. Ačkoli poválečné misionářství Leonarda Bernsteina, Bruna Waltera a Otto Klemperera zásadním způsobem napomohlo popularitě nahrávek Mahlerovy hudby, živá provedení zůstávala i nadále nesmírně vzácná, omezená prakticky pouze na hlavní orchestry ve velkých městech, a to až do devadesátých let. Nevzpomínám si, že by za mých mladých let náš místní profesionální orchestr Mahlera vůbec hrál.
Popularita a přístupnost Mahlerovy hudby v poslední době ale doslova explodovala. Na předních festivalech a repertoárech mezinárodních orchestrů je již dlouhodobě zabydlená, nyní ji můžeme každoročně slyšet také v podání regionálních orchestrů, mládežnických i amatérských těles. Je to kulminace staleté kampaně k popularizaci této neuvěřitelné hudby, nebo „příliš mnoho dobré věci“?
Když jsem nastoupil na pozici uměleckého ředitele Colorado MahlerFestu, tato přelomová změna pro nás znamenala existenciální otázku. Můj předchůdce Robert Olson tento festival založil v roce 1988, tedy v době, kdy byla Mahlerova hudba v oné oblasti raritou. A zatímco festival vstupuje do Kristových let, prakticky každý z desítek orchestrů podél Skalnatých hor každoročně dělá Mahlerovu symfonii. Stal se MahlerFest již překonaným?
Hned zkraje jsem učinil dvě rozhodnutí. Za prvé, vzhledem k tomu, že se Mahler z prakticky neznámého skladatele stal jedním z nejznámějších, měli bychom tuto jeho současnou proslulost využít k upozornění na další skladatele, jejichž hudba stále stojí ve stínu – tam, kde před padesáti lety stála ta Mahlerova.
A za druhé jsem chtěl učinit MahlerFest protilátkou na „vyčerpanost Mahlerem“. Každý rok je festival postaven na jediném provedení Mahlerovy symfonie, a každá beseda, přednáška, recitál i koncert konající se během festivalu jsou postaveny tak, aby dané Mahlerovo dílo zasadily do podnětného kontextu. Zveme tedy přední mahlerovské experty z celého světa, uvádíme díla, na která Mahler ve své tvorbě odkazuje, či která přímo cituje, a také hudbu danou symfonií přímo ovlivněnou. Také si dovolujeme vice času na zkoušení, než je běžné, abychom do nepsaného jazyka Mahlerovy hudby skutečně pronikli.
Loňský festival se zdál být jakýmsi obratem v naší snaze vybudovat nový MahlerFest. Po nezapomenutelném týdnu komorních koncertů a recitálů byl náš poslední orchestrální koncert zahájen Mahlerovou orchestrací Beethovenovy předehry Leonore č. 3, nedocenitelného vhledu do Mahlerovy osobnosti jakožto dirigenta. Následoval nádherný Houslový koncert (věnovaný Almě Mahlerové) Ericha Wolfganga Korngolda, někdejšího zázračného dítěte, které vyrostlo v mahlerovské Vídni. Koncert jsme zakončili prvním provedením nové kritické edice Mahlerovy První symfonie (vyd. Breitkopf a Härtel).
Proměna je, pochopitelně, jedinou konstantou života. Stejně jako veškerá ostatní hudba se od nástupu koronavirové pandemie provedení Mahlerovy hudby zcela zastavila. Loňský rok jsme strávili plánováním letošního ročníku, o němž jsme byli přesvědčeni, že bude nejambicióznější a nejvíce inspirativní ze všech. Rušení těchto plánů bylo víc než smutné.
Po dlouhých měsících ticha se světové orchestry opět pomalu probouzejí k životu. Mé vlastní těleso, English Symphony Orchestra, právě zahajuje sérii studiových koncertů. Mahlerova hudba na ní bude také figurovat, i když v aranžmá pro komorní obsazení. Rozsáhlá chorální a orchestrální díla, jako například Mahlerova Druhá, Třetí či Osmá symfonie, budou zřejmě poslední oblastí hudebního života, která se navrátí do koncertních síní.
Pokud to bude jen trochu možné (a bezpečné), plánujeme během příštích dvou ročníků MahlerFestu uvést Druhou a Třetí symfonii. Upřímně si nedokážu představit dojemnější moment než slyšet náš sbor poprvé zpívat „Aufersteh’n“. Naším posláním pro příštích dvacet let je zapamatovat si, jak drahocenný a křehký je ekosystém umožňující právě takovéto momenty, ochraňovat jej a pečovat o ten pocit mimořádnosti pokaždé, když je Mahlerova hudba na stojanech jakéhokoli orchestru.
Kenneth Woods je uměleckým ředitelem English Symphony Orchestra, Colorado MahlerFestu a The Elgar Festivalu. Je též violoncellistou, skladatelem, kytaristou, rozhlasovým hlasatelem a spisovatelem.
