PKF – Prague Philharmonia alias Pražská komorní filharmonie je v Česku bezesporu nejlepším komorním orchestrem. Nepatří sice ve svém oboru zatím mezi nejvyšší světovou elitu, ale v cizině má vysoký kredit a těší se úctě. Svědčí o tom zájem koncertních agentur, nahrávacích společností a renomovaných umělců. Její dějiny tvořili Jiří Bělohlávek, Ladislav Simon, Ilja Šmíd, Jakub Hrůša, Kaspar Zehnder, Michel Swierczewski…, od roku 2015 šéfdirigent Emmanuel Villaume a také dlouholetý ředitel Radim Otépka (v čele PKF od roku 2006). V únoru se stalo něco, co se v českém hudebním světě často neděje. Vedení obecně prospěšné společnosti Radima Otépku velmi svižně propustilo.
Novou hlavou elitního českého komorního orchestru je Kateřina Kalistová, bývalá náměstkyně ministerstva kultury. Předpokládám že mu naordinuje lecjaké změny, možná i docela závažné, a dá mu novou dynamiku, kterou velmi potřebuje. Paní ředitelku jsem požádal o rozhovor, který se nakonec kvůli její pracovní vytíženosti uskutečnil jen digitálně. Bohužel se to odrazilo v poněkud formálních či nekonkrétních odpovědích. Výsledkem je, že vnímám novou energii posunout orchestr někam dál, jen mi v tuto chvíli není jasné, kam. Řečeno slovy Sócrata scio me nihil scire (vím, že nic nevím). Nicméně jedno je jisté – drtivá většina jejich projektů je něčím zajímavá a snese více či méně mezinárodní srovnání.
PKF – Prague Philharmonia, Emmanuelu Villaumovi, novému vedení orchestru, obměněné správní radě a Robertu Schönfeldovi, jenž převzal po smrti Jiřího Bělohlávka roli „zakladatele“, přeji hodně štěstí, nadšení, moudrosti, zdravého rozumu, kreativity, nový příval energie, nové mecenáše a samozřejmě plné sály.
Vystudovala jste práva, byla jste vlastně politička, řadu let jednou z opor ministerstva kultury, kde jste se poctivě snažila pomáhat tzv. živému umění. Proč tak náhlý odchod a proč právě tento orchestr? Hned v úvodu musím trochu oponovat. Politička jsem nebyla. Byla jsem státní úřednice a o odchodu jsem přemýšlela již delší dobu. Nikdy jsem neplánovala strávit zbytek aktivního života v úřadu. Orchestr PKF – Prague Philharmonia je tím nejlepším kulturním počinem, který se v naší novodobé historii udál. Řídit ho je radost, ale musím dodat, že i velká výzva a odpovědnost. Orchestr je výjimečný už tím, jak vznikl. Jde o uskutečnění uměleckého snu ve kterém je vepsán duchovní odkaz Jiřího Bělohlávka.
Dovedete si představit, že budete „lobovat“ ve prospěch PKF – Prague Philharmonia u vaší bývalé firmy – ministerstva kultury – a využívat ku prospěchu věci svých kontaktů? Nemám jiné kontakty, než ostatní ředitelé orchestrů. Ministerstvo kultury pracuje transparentně, každý v branži ví, kdo je odpovědný za jakou oblast a jaké jsou reálné možnosti úřadu. Lobovat bych však chtěla za navýšení finančních prostředků, které jsou rozdělovány v programu na podporu regionálních divadel a orchestrů. Orchestry musí prostřednictvím své asociace (ASOPS) jasně a hlasitě artikulovat argumenty pro podporu navýšení financování páteřní orchestrální sítě v ČR. Mimo jiné je klasická hudba pro Českou republiku vývozní artikl par excellence. Celý svět nám tuto hudební tradici závidí. Není jediný důvod být v tomto smyslu skromný.
Řídit orchestr, navíc v režimu o. p. s., je, eufemisticky řečeno, velmi složité, a to jak ekonomicky, tak umělecky a intersociálně. Jaké jsou vaše prozatímní dojmy a zkušenosti? Styl práce, který jsem si hned na začátku nastavila s kolegy a kolegyněmi nejen z managementu, ale i z orchestru je hodně intenzivní, je hodně o komunikaci. Takový způsob nám všem, zdá se, vyhovuje. Ale samozřejmě je to orchestr, který produkuje špičkové umění v právním prostředí nestátní neziskové organizace a to klade veliké nároky nejen na management orchestru, ale především i na hráče. Mé první dojmy jsou ale pozitivní.
Jaké jsou vaše plány či vize řízení a fungování tělesa? Představu samozřejmě mám, se svou koncepcí jsem seznámila správní radu. Konkrétní kroky však musí vzejít ze společné debaty managementu a orchestru včetně šéfdirigenta a musí je posvětit správní rada. V obecné rovině se PKF musí stát dynamickým tělesem, musí z ní být cítit mladistvá energie, volit progresivní přístup k dramaturgii, prezentaci i managementu. Jejím charakteristickým znakem bude výrazná umělecká profilace postavená na kvalitě samotného orchestru i vysoké úrovni jeho dirigentů a sólistů. Pro PKF platí jak v umělecké práci, tak i řízení stejná měřítka. Tedy nejvyšší profesionalita, otevřenost a neúnavné hledání nových cest v interpretaci i ve vztahu k posluchačům a partnerům.
Hlavní slovo ve vytváření dramaturgie a umělecké koncepce má určitě Emmanuel Villaume. Když odešli „přísedící“ (☺) Radim Otépka i Iva Nevoralová, kdo mu bude nadále odborným partnerem? Emmanuel Villaume je dostatečně erudovaný a zkušený na to, aby si s dramaturgií poradil. Navíc si orchestr najímá pro některé řady dramaturgy ad hoc. Jedná se třeba o řadu S. A když už jste přišel s některými jmény, generálním manažerem orchestru je Ales Drenik, zkušený manažer, který k orchestru přišel před dvěma lety z pozice programového ředitele Královské opery v Muscatu a předtím působil jako manažer Slovinské filharmonie.
Došlo nebo dojde vaším příchodem k nějakým strukturálním změnám PKF? Žádné strukturální změny v současné chvíli nepřipravujeme.
PKF není zdaleka tak početná jako třeba Česká filharmonie, ale je tam také řada názorů, řada emocí i řada obav. Jednou z nich jsou mnoho let honoráře. Váš předchůdce se snažil tento problém řešit, nicméně ekonomická labilita stále existuje. Jaké máte řešení? Jak jsem již říkala. Je to špičkové umění zarámované právní formou obecně prospěšné společnosti. U tohoto typu kulturních institucí začínáte každý rok, když to přeženu, od nuly. Je jisté, že tlak na růst honorářů zde je a je oprávněný. Za posledních pár let rychle rostou platy umělců působících v tzv. zřizovaných organizacích. Problém s odměňováním mají téměř všechny nezřizované kulturní instituce.
Delší dobu se PKF snažila dostat do elitního klubu příspěvkových organizací ministerstva kultury. Je to váš cíl, nebo směřujete k jinému statutu než je o. p. s.? Ne, není to mým cílem, ani to není reálné.
V tiskové zprávě PKF stojí, že budete s uměleckým šéfem Emanuelem Villaumem „dále hledat nové cesty v interpretaci i ve vztahu k posluchačům“. Nejen abonenty PKF jistě bude zajímat, co tím konkrétně myslíte… PKF – Prague Philharmonia je po celou dobu své existence známá aktivním přístupem k posluchačům a vysokou interpretační úrovní. Aby si orchestr toto postavení udržel, musí se neustále rozvíjet, a proto chceme spolu s šéfdirigentem a uměleckou radou hledat nové cesty, jak oslovit naše publikum. Směřujeme přitom do hloubky, nikoli do šířky, jde nám o zvýraznění a umocnění silných stránek orchestru. Jsme teprve na začátku společných úvah, jejichž výsledky uvidíte v příštích sezonách. Pod novostí si představte vyhledávání špičkových interpretů různých stylových období, jak sólistů, tak dirigentů, kteří dále rozvinou potenciál orchestru.
Od významného člena orchestru jsem slyšel pro mě poněkud překvapivý názor, že by se měla činnost PKF více napřít do komerční sféry. Vzpomenu-li si na skutečnost, že orchestr například často doprovází pěvecké hvězdy typu Jonase Kaufmanna a že je takřka pravidelným hostem v arabských ropných státech etc., vidíte někde rezervy, nové možnosti, jak posilovat finanční background pékáefky? Jistě, je potřeba začít systematicky posilovat fundraising instituce ve všech jeho formách. Umělecké instituce jsou nositeli hodnot a vizí důležitých pro celou společnost, v našich podmínkách se stále intenzivněji učí vyhledávat a oslovovat své podporovatele. Postupně je čím dál více čitelněji a srozumitelněji komunikováno dárcovství a filantropie a odlišováno od reklamních konceptů partnerství. Pro všechny umělecké instituce jsou tyto zdroje důležité, pro ty, které nemají garantovaný příjem od svých zřizovatelů, pak hrají čím dál klíčovější roli. PKF v těchto vodách rozhodně není nováčkem a je na své četné mecenáše a partnery, kteří jí svou podporou vyslovují důvěru, patřičně hrdá.
Jste ve shodě s panem šéfdirigentem co se týká filozofie hlavní abonentní řady, donátorského programu a dalších řad? S panem šéfdirigentem jsme ve shodě zatím ve všem. Hlavní abonentní řada je čistě v jeho režii, donátorský program je velmi povedený, byla bych ráda, aby se více rozvíjel. Komorní řadě se dlouhodobě daří a jak budeme do budoucna profilovat sérii soudobé hudby, se teprve uvidí. Edukační projekty, se kterými PKF-Prague Philharmonia u ČR začínala jako úplně první orchestr, jsou na špičkové úrovni. Budeme se samozřejmě bavit i o jejich dalším rozvoji. Všechno je ale v současné době předmětem našich interních debat, do kterých má co mluvit nejen management, ale i umělecká rada orchestru a správní rada.
Není-li role správní rady jen formální a kontrolní, v čem bude spočívat její aktivita? A jakou roli by měla nově hrát Nadace PKF? Role správní rady obecně prospěšné společnosti vychází ze zákona a není zanedbatelná. Nová správní rada by se nad rámec zákonem a statutem nabytých kompetencí měla zapojit i do fundraisingových aktivit orchestru. Nadace, kterou povede Radim Otépka, by do budoucna měla být jednou ze základen financování orchestru.
Jste spokojena s výtvarnou prezentací a webem a s názvem orchestru, jenž byl před několika lety inovován? Vedeme v současné chvíli interní debatu nad budoucí vizuální podobou prezentace orchestru v tom smyslu, abychom co nejúčinněji oslovili naši cílovou skupinu. Mně osobně se velmi líbí elegantní logo orchestru. Název orchestru v sobě skvěle spojuje tradici, známost v České republice i verzi srozumitelnou pro zahraničí. Má to tedy svou logiku a žádné změny v tomto směru nyní neplánujeme.
Tím, že jste přijala nabídku být intendantkou nejlepšího českého komorního orchestru, jste dala najevo, že si jej vážíte a věříte v jeho budoucnost. Jaký je to orchestr a co byste mu do nové etapy popřála? Je to orchestr s vysokou uměleckou kvalitou, virtuozitou, mladou energií, špičkovým šéfdirigentem a velkou odpovědností vůči svému publiku. Jeho základním pilířem jsou hráči orchestru a unikátní energie, kterou si s sebou orchestr nese od počátku svého vzniku. Přeji mu zejména po všech stránkách spokojené členy orchestru a narůstající počet spokojených a vnímavých posluchačů.
