V neděli 28. 1. 2018 se uskutečnil mimořádný koncert k 35. výročí ustanovení výuky kytary jako rovnocenné části učebních programů na Hudební fakultě AMU. Iniciátorem zavedení nového oboru byl věhlasný profesor kytary na Pražské konzervatoři, Štěpán Urban. Dosáhnout uznání kytary za nástroj, rovnocenný ostatním nástrojům na strunné katedře, dalo dost práce. Bylo potřeba překonat předsudky typu „Kytara? Leda k táboráku – a ještě lépe do něj!“
Jak díky příkladům ze zahraničních škol, kde už byla kytara dávno doma, či velkým uznávaným jménům – Andrés Segovia, Konrad Ragossnig – se i u nás podařilo prosadit kytaru mezi nástrojovou šlechtu. Velkou zásluhu na tom měl i protagonista slavnostního koncertu, Štěpán Rak, jedno z největších jmen světové kytary, vyslovované v celém kulturním světě s úctou a obdivem. Oba Urbanovi žáci, Štěpán Rak a Milan Zelenka, pronikali svými interpretačními výkony a skladbami rychle do koncertního provozu doma i v zahraničí. Rak se proslavil hned na začátku své skladatelské kariéry kompozicí Hirošima, která zazněla nejprve v orchestrální podobě, a po jejím úspěchu ji skladatel upravil pro kytaru. V 70. letech ji často prováděl doma i v zahraničí, vždy s obdivným ohlasem.
Tak si brzy získal renomé a roku 1975 odjel na 5 let do Finska, pomoci zakládat kytarovou školu. Tam měl víc časoprostoru pro tvorbu nových děl a na cvičení, takže se zařadil mezi evropskou interpretační špičku. Z Finska si přivezl množství skladeb a zkušeností. Jak z jednání s úřady o užitečnosti kytarové výuky pro mládež, tak z postrkování kytarových adeptů na vyšší úroveň. Díky své pozitivní sociální odezvě a charismatu se mu dařilo přesvědčovat po návratu i zdejší činitele, takže roku 1982 zakotvil obor kytara na vysoké škole a brzy bylo jasné, že si toto postavení plně zaslouží. Nejen iberský a latinskoamerický repertoár si získával oblibu mezi muzikanty a posluchači, ale i některé skladby soudobé byly přijímány do kytarové rodiny. Možnost obejít se bez klavíru přitahovala ke spolupráci rovněž další nástroje, někdy v kombinacích, objevených kolegy skladateli.
Indické přísloví praví: „Co člověk potřebuje k životu? Rohož a flétnu…“ Flétna byla reprezentována jakýmkoli melodickým nástrojem, rohož pak byl zvukový „cloud“, do něhož byl sólista zabalen měkkým zvukem šestistrunného nástroje. Kromě kombinací s jinými nástroji se kytary družily i navzájem. A to byla také část programu tohoto koncertu.
Proslovem a slavnostní kytarovou fanfárou zahájil koncert „otec“ nástroje, Štěpán Rak, (druhý ze zakladatelů, Milan Zelenka, se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit). Následovaly skladby barokní (J. A. Losy) a Paganiniho Rozmarná sonáta, obě provedené s velkou fantazií hvězdou mladší kytarové generace, Pavlem Steidlem. Jaroslav Minář nás poté oblažil dvěma větami J. S. Bacha, čímž prokázal schopnost plně polyfonické hry kdysi na loutnu, nyní na kytaru. Martin Caba a Vít Dvořáček přednesli Duo concertante romantika A. L´Hoyera. Hráli vskutku jako jedna bytost.
Pak se kytary multiplikovaly a vytvořily mezinárodní společenství, jakýsi miniSchengen, dvou Rakušanů, Martina Schwarze a Martina Weselyho, Poláka Michala Nagyho a Čecha, v tomto případě další mezinárodní hvězdy, Petra Saidla. Ať je to Petr či Pavel, oba jsou dnes vynikající hráči a kytarový soubor pod názvem Guitar 4mation nás rozparádil třemi skladbami Ernesta Halftera plus transkripcemi 3 částí z Janáčkova Zarostlého chodníčku.
Po nich nastoupil opět Štěpán Rak. Nejprve poslal symbolický pozdrav hospitalizovanému nejbližšímu příteli a spolupracovníku, Alfredu Strejčkovi, Písní pro Davida Krále. V samotném závěru se k němu pak přidalo Wihanovo kvarteto a společně zahráli část z pořadu Vivat Carolus Quartus, kterou Rak upravil pro kytaru a smyčcové kvarteto. Je to jeden z 23 projektů, který Rak se Strejčkem vytvořili, a s nimiž objeli doslova celý svět, od Nového Zélandu po Jižní Ameriku. Stojí za zmínku, že Rak připravuje další projekt k výročí republiky, s názvem Vivat Respublica a s podtitulem Ta naše písnička Československá, jehož součástí by měly být virtuózní transkripce obou československých hymen, oblíbených písní Tomáše G. Masaryka a písní Karla Hašlera, vše v lesklém kytarovém znění.
Strhující hra celého souboru v závěru koncertu, který tuto rytmicky velice komplikovanou skladbu bezchybně provedl, vyvolala velké nadšení obecenstva a uzavřela triumfálním způsobem oslavu 35 let kytary na HAMU. Nezapomenutelný večer!
