V průběhu patnácti let, která uběhla od založení Letních slavností staré hudby, si Collegium Marianum vytvořilo svůj charakteristický interpretační styl – „francouzský“, s výrazným italským nádechem – „les gouts reunis“ (propojení stylů) v nejlepším slova smyslu. Hudební projekty Collegia Mariana připomínají situaci po návratu majitele panství z kavalírské cesty, která ho zavedla jak na jih do Itálie, tak na západ – do Francie, Nizozemí i dále na sever, na Britské ostrovy, nebo do Španěl (pokud byl dobrodružné povahy, mohla ho zvědavost zavát i do „indického“ zámoří – asijského, či amerického). Zpět do střední Evropy si přiváží vedle upomínek řadu nových podnětů, které se snaží uplatnit doma. Staví paláce a zámky s italskými arkádovými nádvořími, plní je nábytkem a obrazy, dovezenými ze všech míst, která navštívil, nechává služebnictvo učit hře na francouzské lovecké a lesní rohy, buduje divadla a dává na nich provádět italské opery, v poklidu svého sídla se baví hrou na loutnu nebo cembalo a střídá přitom italský a francouzský repertoár, i oběma styly ovlivněné středoevropské skladby. Jeho pohostinně otevřený dům skýtá potěšení pro oko i ucho návštěvníků. Letošní Letní slavnosti staré hudby jsou takovému domu velmi podobné: najde se tu hudba francouzská, italská, španělská, nizozemská, anglická i švédská. Kdo přijme pozvání a vstoupí dovnitř, zcela jistě nebude litovat.
V roce 2015 spojuje osm festivalových programů pod společným titulem Femina Aeterna (Věčná žena) idea předvedení všech myslitelných podob, jež na sebe mohou vzít ženství a ženskost. První z nich, La Muse, představí 13. 7. v Trojském zámku bohyně a hrdinky francouzské barokní hudby, tak, jak je ve svých skladbách vykreslili Michel Pignolet de Montéclair, Elisabeth Jacquet de la Guerre, Julie Pinel, François Couperin a Marc-Antoine Charpentier, a provede sopranistka Maillys de Villoutreys spolu se souborem La Sainte Folie Fantastique (barokní příčná flétna, housle, viola da gamba, cembalo). Druhý večer, Laura, bude 16. 7. v Míčovně Pražského hradu zasvěcen múze Francesca Petrarcy Lauře a básníkovým sonetům, na jejichž texty vznikly madrigaly Lucy Marenzia, Orlanda di Lasso, Giovanni Pierluigiho da Palestrina, a Claudia Monteverdiho. Návštěvníci koncertu je uslyší spolu se skladbami Giacoma Finettiho, Giachese de Wert, Francesca Manary, Giovanni Felice Sancese a Cipriana de Rore – nikoli ve vokálním, ale v pro přelom renesance a raného baroka typickém instrumentálním provedení a interpretaci nizozemského souboru La Violetta – gambového consortu, rozšířeného o trombón. 20. 7. sestoupí na festivalové pódium Luna – v Trojském zámku se představí brazilská sopranistka Luanda Siqueira spolu se španělským ansámblem Glossario, v programu sestaveném z děl iberoamerických autorů 16. – 20. století, kteří ve svých skladbách zachytili obraz Měsíce: Juana Vásqueze, Francisca Guerrera, Manuela Machada, José Garcíi de Zespedes a Enrique Granadose; nebudou scházet ani lidové a zlidovělé písně. Následující Magdalena se 22. 7. v kostele sv. Šimona a Judy zaměří na lásku nebeskou a pozemskou ve tvorbě Lodovica Grossiho da Viadana, Tarquinia Meruly, Giovanni Battisty Riccia, Benedetta Re, Orlanda di Lasso, Johanna Vierdancka, Daria Castella, Nicola Corradiniho, Girolama Frescobaldiho, Giovanni Paola Cimy Erasma Widmanna a Erasma Cazzatiho. Posvátné i světské milostné city tu budou tlumočit německé Les Cornets Noirs: čtyři instrumentalisté, z nichž dva hrají na černé cinky – nástroje, které renesance a barok považovaly za nejbližší lidskému hlasu.
27. 7. se festival přesune do Emauz, kde Tiburtina Ensemble uvede spolu s rakouskou hráčkou na psalterium Margit Übellacker Hudební vize Hildegardy z Bingenu. 30. 7. bude Letní slavnosti staré hudby hostit Betlémská kaple, ve které ve večeru s názvem Hemiolen (Proměny rytmu – i takovou podobu může ženství mít) vystoupí švédské uskupení Silfver, ve kterém se setkávají lidoví muzikanti, hrající na housle a klávesami opatřenou smyčcovou nyckelharpu s hráči na violu da gamba a loutnu. Na programu bude barokní hudba lidová i umělecká, vzájemně propojená pro obojí tvorbu i dobu charakteristickým prvkem improvizace. Předposlední koncert, Maria, bude 3. 8. v kostele P. Marie Sněžné v rukou souboru Capella Mariana, ke kterému se připojí hostující švýcarsko-americký kontratenorista Terry Wey, aby spolu provedli duchovní tvorbu Giovanni Pierluigiho da Palestrina, Jeana l’Heritiera, Jacoba Clemense non Papa, Nicolase Gomberta, Heinricha Isaaca, Josquina Despreze a Roberta Fayrfaxe. Festival uzavře ve Státní opeře 6. 8. operní představení Calisto – v nastudování Jany Semerádové, s hudbou Francesca Cavalliho (vedle Monteverdiho snad nejvýznamnějšího italského operního skladatele 17. století), se sólisty Hanou Blažíkovou, Barborou Kabátkovou, Janem Mikuškem, Tomášem Lajtkepem a Tomášem Králem, za doprovodu ansámblu Collegium Marianum a za účasti loutkoherecké společnosti Buchty a loutky. Jedna z dlouhodobě nejvelkolepějších a umělecky nejkvalitnějších pražských kulturních událostí vůbec tím pro letošní léto skončí. Nikoli nadlouho – už o několik týdnů později se týž dům pomyslného uměnímilovného kavalíra znova pohostinně otevře, aby přivítal návštěvníky Barokních podvečerů, které Collegium Marianum pořádá na podzim a na jaře; v zázemí paláce se tou dobou už bude chystat další festivalová podívaná a bohatý hudební banket.
