Letošní jaro v Budapešti rozkvetlo ve znamení oslav nedožitých 100. narozenin jednoho z nejslavnějších maďarských skladatelů, Györgyho Ligetiho (28. května). Rozsáhlá škála jeho děl, komponovaných od doby jeho dospívání až do jeho smrti v roce 2006, je jakýsi cirkus stylů, z nichž většina provokuje převládající ortodoxii. Když režisér Stanley Kubrick použil čtyři Ligetiho skladby ve filmu 2001: A Space Odyssey, a další skladby ve filmech The Shining a Eyes Wide Shut, stala se skladatelova hudba součástí hlavního proudu.
V dubnu a květnu se v maďarské metropoli uskutečnilo v rámci oslav množství akcí – koncertů, výstav a přednášek – a vystoupili zde slavní umělci z celého světa. Většina akcí se konala v Budapest Music Center (BMC); jen v týdnu od 22. do 28. května se konalo ve třech různých sálech BMC 14 akcí. Kromě toho proběhl ve městě i ceremoniál v souvislosti s přejmenováním ulice Imreho na ulici Györgyho Ligetiho. V roce 2023 budou v oslavách Ligetiho odkazu pokračovat i další evropské instituce.
Zatímco Ligetiho raná tvorba je hluboce spjata s jeho maďarsko-transylvánskými kořeny – modalitou v lidové hudbě a charakteristickými rytmy, jeho pozdější tvorba doslova praštila pěstí do všeho, co zavánělo tradicí. Pro pochopení Ligetiho obrazoborectví nám mnohé napoví pohled na jeho životní dráhu. Narodil se jako Maďar v Rumunsku, v Maďarsku však byl diskriminován jako Žid a pronásledován nacisty i komunisty; v roce 1944 byl poslán do pracovního tábora, a jeho otec a bratr zahynuli během Holocaustu. „Tyto zkušenosti formovaly jeho image jako menšinové osobnosti,“ uvádí muzikolog Ben Levy na stránkách San Francisco Classical Voice, „ale je to také image, kterou si pěstoval: Ligeti jako věčný outsider.“
Jako předehru k mnoha květnovým akcím věnovaným skladateli připravila Müpa Budapest ve svých prostorách výstavu plakátů z jeho života a kariéry; budapešťské Museum of Music History pak instalovalo rozměrnou vitrínu věnovanou Ligetiho dílu; dokumentace zahrnovala rukopisy, divadelní plakáty, obrazy, dokumentární film, fotografie a osobní předměty.
Již před začátkem měsíce stého výročí uvedl komorní orchestr Mikamo 23. dubna v BMC mimořádný koncert, na němž byly proti sobě postaveny čtyři krátké skladby Ligetiho a jeho celoživotního přítele a kolegy Györgyho Kurtága (některé v novějších orchestrálních úpravách Hanse Abrahamsena). Byla to libá ukázka toho, co mělo následovat.
29. dubna pak uvedla Lisztova akademie koncert pod názvem „Po stopách Ligetiho“; zazněla na něm díla čtyř mladých zahraničních skladatelů, jež Ligeti inspiroval. Jako grandiózní finále bylo uvedeno skladatelovo Hamburg Concerto – sedmidílná suita, která využívá poněkud neobvyklých instrumentálních sil: čtyři přírodní lesní rohy (rané modely bez prstových ventilů) a moderní, sólový lesní roh, který využívá jak přirozeného harmonického, tak ventily řízeného ladění. Tato skladba, psaná v roce 1999 a přepracovaná v roce 2002, byla naším prvním pohledem do Ligetiho pozdějšího, avantgardního zvukového světa.
Zkoumání Ligetiho odkazu
Vzhledem k velkému počtu koncertů zde upozorním jen na některé, především na ty, které odhalily rozmanité aspekty Ligetiho tvorby. Progresivní soubor Budapest Sound Collective, který odráží skladatelova rozmarného ducha, zahájil retrospektivu v Lisztově akademii 2. května s jeho Dvojkoncertem pro flétnu a hoboj (1972). V energickém ztvárnění tohoto půvabného komorního díla, pod taktovkou dirigenta Gergelyho Dubóczkého, jsme uslyšeli šumivé sólo altové flétny a zvukomalebný scénář včelího úlu, zakončený tajemným vířením.
Koncert, na němž vystoupil 11.–14. května světoznámý ansámbl Budapest Festival Orchestra (pod vedením Ivána Fischera, v hlavním sále Müpa) nás vrhl střemhlav do Ligetiho nejodvážnějšího díla: Mysteries of the Macabre – sopránové árie z jeho jediné opery Le Grand Macabre (1975–77, druhá verze 1996). Děj se odehrává ve fiktivním „Breughellandu“ a jeho pobuřující postavy satirizují všechny aspekty společnosti. Během tohoto koncertu vtrhla na jeviště sopranistka Anna-Lena Elbert, deklamovala sled slabik bez jakéhokoliv smyslu a komicky dováděla; k výkonu patřilo i odzpívání celé flotily extrémně vysokých tónů. (Stejná árie, skutečná tour-de-force, byla zopakována sopranistkou Sarah Defrise s Ligeti Ensemble na velkém finále 28. května. Obě pěvkyně byly mimořádné.)
Na Ligetiho týdnu 22.–28. května v BMC se podílely také čtyři významné osobnosti: Vera Ligeti (skladatelova vdova, nyní třiadevadesátiletá), jeho syn, známý skladatel Lukas Ligeti, György Kurtág (nyní sedmadevadesátiletý) a György Kurtág ml., rovněž skladatel. Ačkoliv Kurtág starší se nyní pohybuje pouze na invalidním vozíku, zúčastnil se každého představení v BMC, a oba synové vystoupili na několika koncertech.
K vrcholům týdne patřil výbuch energie v úvodním večeru, na němž soubor Budapest Strings provedl Ligetiho barvitou suitu Old Hungarian Social Dances z roku 1949, jakož i závěrečný Concert Românesc s Andrásem Kellerem pod vedením UMZE Ensemble – obě skladby vycházejí z regionálních lidových zdrojů. Mnoho koncertů mělo na programu smíšený repertoár z řady skladatelových menších děl, jako například With whistle, drum, and reed violin (2000), v němž vystoupila úžasná maďarská mezzosopranistka Katalin Károlyi; americká violistka Kim Kashkashian, britský violoncellista Steven Isserlis, islandský klavírista Vikingur Ólafsson a gruzínský skladatel a klavírista Nicolas Namoradze vystoupili v programu vzpomínkového repertoáru. Francouzský virtuos na flašinet Pierre Charial provedl Ligetiho Continuum; ve dvou absurdistických partiturách, Aventures a Nouvelles Aventures, zpívali tři zpěváci (Sarah Defries, Anna Molnár a Harald Hieronymous Hein) do obřích megafonů spolu se souborem UMZE, pod vedením Gergelyho Vajdy.
K dalším nezapomenutelným zážitkům patřil poslech Ligetiho pozoruhodných cembalových skladeb v podání Flóry Fábri a jeho Poème Symphonique pro 100 metronomů z roku 1962, dále i poslechy žánry ohýbající desetidílné suity pro dechový kvintet s mluvenými citáty z Alenky v říši divů, bleskurychlého provedení skladby G. F. Haase Hommage à György Ligeti v podání Pétera Kisse na dvou klavírech (současně) a kouzelného improvizačního večera s Lukasem Ligetim (elektronika a bicí), György Kurtágem ml. (elektronika), cimbálovým virtuosem Miklósem Lukácsem, Kornélem Fekete-Kovácsem na trubku a bicí a trombonistou László Gőzem.
Díky Gőzovi, který je zároveň majitelem Budapest Music Center, aktivním kustodem maďarské hudby a hudebníků, a energickým propagátorem nových děl, byl tento týden i pro hudbymilovnou Budapešť takřka zázrakem. „Projekt Ligeti“ si vzhledem k věku některých nejvýznamnějších hostů vyžádal víc než ročních pečlivých příprav. V širším měřítku není Ligeti žádný „outsider“, nýbrž významný „insider“, jehož nelze přehlédnout.
Francouzský klavírista Pierre-Laurent Aimard, specialista na soudobou klavírní hudbu, po dvacet let přítel Ligetiho i interpret jeho skladeb (se zvláštní sérií jeho děl se koncem července zúčastní i Salcburského festivalu), vystihl podstatu skladatelova díla takto: „Jeho hudba vypadá a zní jako žádná jiná. Byl příliš tvořivý, než aby se dal zařadit do nějakého systému.“
(Z angličtiny přeložila Mirka Zemanová; text původně vyšel na serveru Papageno, 4. června 2023)
