Nedávno jsem byl na koncertě, kde hrál mladý český soubor Korngold Quartet, ještě nedávno nesoucí název Quartetto di Gioia. Mimoděk mě napadlo, že se pomalu blíží doba, kdy budou mladá kvarteta či tria stát před problémem, kým se zaštítit. Mohou se sice jmenovat například po primáriovi nebo mít obecnější hudební či náladotvorný název. Nicméně pro diváka doma a venku je lepší známé jméno, nejlépe skladatele. A těch volných, navíc autorů kvalitních, živých kompozic, rychle ubývá. Pravda, jsou tu momentálně dva volní, ale bylo by k minulosti neuctivé, pyšné a téměř morbidní, kdyby si nějaké kvarteto přivlastnilo jméno Smetany nebo Dvořáka. I když někteří o tom možná sní…
Ovšem je zde ještě jméno českého génia Járy Cimrmana. Když mohli 2. února 2001 Pavel Vondruška a houslista Josef Suk představit publiku ve světové premiéře Mistrovu zrekonstruovanou skladbu Koncert č. 1 D dur pro housle a orchestr se závěrečnou „Ódou na Velvary“, proč by nemohl být objeven dosud neznámý smyčcový kvartet skvělým českým souborem Cimrman Quartet, dříve…?
