Festival Dvořákova Praha nabízí letos vedle koncertů také dva mimořádně atraktivní klavírní masterclassy. První se konal 13. září 2001 dopoledne v Sukově síni Rudolfina. Jeho protagonistou byl výtečný rusko-izraelský pianista Boris Giltburg, jenž nadchl Pražany svým debutovým recitálem na Dvořákově Praze v roce 2019 a kterému bylo letos na tomto festivalu svěřeno kurátorství Komorní řady.
Giltburgova masterclassu se zúčastnili tři z nejzajímavějších představitelů nastupující pianistické generace: devatenáctiletá Eliška Tkadlčíková, dvacetiletý Pavol Praženica (oba jsou od letoška studenty profesora Ivo Kahánka na pražské HAMU) a osmnáctiletý Jan Čmejla (student Pražské konzervatoře ze třídy profesorky Evy Boguniové).
Eliška Tkadlčíková si pro Giltburgův masterclass připravila Sonátu č. 4 fis moll op. 30 Alexandra Skrjabina. Hrála tuto technicky i výrazově náročnou skladbu obdivuhodně, na běžném koncertě by za její provedení určitě sklidila chválu. Ale Boris Giltburg ji dokázal ještě vylepšit. Přišel se spoustou zajímavých a neotřelých nápadů: řešil problematiku skoků, zamýšlel se nad rubaty, rytmem i notovým zápisem. Co však bylo na celém jeho pedagogickém vystoupení nejpůsobivější, byla jeho vlastní hra. Kdykoli Elišce něco předváděl přímo u nástroje, zněl mu klavír naprosto jinak než mladé umělkyni – měkce, barevně, poeticky. A z jeho slovního komentáře bylo zřejmé, že má o každém sebemenším detailu už předem zcela přesnou zvukovou představu.
Pavol Praženica, druhý frekventant masterclassu, zahrál Borisi Giltburgovi Lisztovu desátou Transcendentální etudu. Začal ji studovat poměrně nedávno, takže tu a tam bude potřeba ještě něco dotáhnout (ale na druhé straně nutno podotknout, že pro mladé hudebníky má větší smysl chodit na masterclassy s rozpracovanými skladbami než s díly, která jsou v podstatě „hotová“). Praženica má výbornou „velkou“ techniku a podal Liszta s tak strhujícím švihem a elánem, že nadchl nejen posluchače, ale zjevně imponoval i Giltburgovi. Slavný pianista se pustil do „výuky“ sympatického mladého umělce s takovým zápalem, až to vypadalo, že úplně zapomněl na publikum.
Jan Čmejla, který Giltburgův masterclass uzavíral, si v červenci přivezl první cenu z Mezinárodní klavírní soutěže Santa Cecilia v portugalském Portu. Spolu s první cenou tam získal také speciální cenu za nejlepší provedení díla dvacátého století, a to Sonáty č. 7 B dur op. 83 Sergeje Prokofjeva. S touto skladbou vystoupil Čmejla i na Giltburgově masterclassu. Skvělou technikou, perfektně tepajícím rytmem, velkolepým zvukem, smyslem pro výstavbu i jemnou barevností (kouzelná volná věta) Čmejla lehce přesvědčil publikum i Giltburga, že onu zvláštní cenu za Prokofjeva dostal v Portu právem. Od Giltburga si mladý pianista vysloužil „bravo“ a konstatování, že k jeho hře „není celkem co říci“. Ale nakonec se ukázalo, že i k tomuto výkonu (svým způsobem dokonalému) mohl Giltburg přidat pár zajímavých postřehů. A navíc nám předvedl, že z klavíru lze dostat zvuk ještě hutnější a intenzívnější, než jaký jsme slyšeli v nejsilnějších místech Čmejlova Prokofjeva.
Giltburg je zkrátka nejen vynikající klavírista, ale také neméně talentovaný pedagog. Za zvláštní obdiv pak určitě stojí skutečnost, že celý tři a půl hodiny trvající masterclass zvládl bez přestávky.
Druhý festivalový klavírní masterclass se bude konat 21. září 2021. Své pedagogické umění na něm předvede proslulý maďarsko-rakousko-britský pianista András Schiff.
