V rakouské metropoli vyvrcholily ve dnech 19. a 20. října 2013 oslavy 100. výročí založení reprezentativní historické budovy Wiener Konzerthaus, která nabízí mezinárodnímu publiku v každé sezoně bohatý hudební a kulturní společenský program. Vedle širokého spektra koncertů klasické hudby komorní, orchestrální a sborové nabízí Vídeňský koncertní dům i zajímavé filmové projekce s orchestrem, jazz a lidovou hudbu, literární setkání, multimediální projekty, opery v koncertantním provedení, vzdělávací pořady pro děti a dokonce i world music za spoluúčasti hudebníků z celého světa.
K jubilejním oslavám přijalo pozvání mnoho prominentních osobností. Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer ve svém slavnostním projevu vyzdvihl v historický den 19. října 2013 kontinuitu tradice a úspěchy Vídeňského koncertního domu. Velmi chválil úsilí instituce, která se podle jeho slov pozoruhodně vyrovnávala s historií a současností, divákům předkládala bohatou programovou nabídku, otevírala se novým výrazovým formám prezentace a dokázala si získávat nové publikum všech generací. V průběhu společenských setkání si prezident vyhradil krátký čas i pro časopis HARMONIE a prohlásil o Vídeňské filharmonii , která hrála ve Velkém sále Vídeňského koncertního domu dva hlavní koncerty: „Vídeňská filharmonie je vyslancem hudby Rakouska a šíří své hudební poselství po celém světě všem lidem v duchu míru, naděje a přátelství na nejvyšší koncertní úrovni. Velmi mi na jejích aktivitách záleží, sleduji její koncerty vždy s velkým zaujetím a musím přiznat, že upřímně oceňuji, jak se otevírá odvážně cestou k soudobé hudbě a zařazuje na své programy stále častěji nejen kompozice z pozdního období 20. století, ale i nová díla 21. století.“
Hudební program otevřela skladba pietního a reprezentativního charakteru, kterou složil významný německý skladatel Aribert Reimann v letech 2012–2013 na zakázku Vídeňského koncertního domu k letošnímu slavnostnímu výročí. Prolog k Beethovenově 9. symfoniii na text Friedricha Schillera pro sbor a smyčcový orchestr zrcadlí výstižně radostnou i bolestnou historii a lidský osud. Na bázi střídání a pozvolného prolínání sboru a orchestru, tanečních melodií, táhlých a ponurých motivů, pietních ztišení, hudebních zastavení a náhlých překvapivých souznění frází s maximálním tónovým rozpětím docílil Reimann úctyhodné oslavy člověka a důstojného velkolepého přechodu k vrcholnému klasicistnímu dílu Ludwiga van Beethovena Symfonii č. 9 d moll, op. 125 . Venezuelský dirigent Gustavo Dudamel přistoupil k oběma dílům s vnitřní koncentrací, vytříbeným citem pro detaily a pulsující výstavbu celku kompozic, které vystavěl neobyčejně expresivně. Ze sólistů se představili před vyprodaným sálem americká sopranistka Julianna Di Giacomo , švédská mezzosopranistka Katarina Karnéus , německý tenorista Klaus Florian Vogt a italský basbarytonista Luca Pisaroni . Společně s Vídeňskou pěveckou akademií korunovali mimořádné provedení především v Ódě na radost . Vídeňská filharmonie hrála muzikálně a excelentně.
Oslavy přilákaly na hudební a společenské akce více než 7 000 návštěvníků. Vedle dvou hlavních koncertů Vídeňské filharmonie, které byly uvedeny se stejným programem v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne, zněla v dalších sálech i ve foyer hudba nejrůznějších žánrů.
Program jubilejních oslav vycházel ještě z plánů minulého vedení instituce. Bývalý rakouský intendant Bernhard Kerres ukončil své funkční období na konci loňské 100. sezony (viz rozhovor HARMONIE 7/2013). Dne 1. července 2013 se ujal jeho postu Rakušan Matthias Naske , který svůj hlavní cíl upřesnil: „Chtěl bych budovat spolupráci s prestižními vídeňskými institucemi a přál bych si, aby naše programy lákaly návštěvníky různých společenských vrstev, ale nechci se jim podbízet a vydávat cestou komerce.“
