Když jsem v roce 2014 přibyla do Drážďan – s manželem, jenž sem byl jmenován na diplomatickou misi –, zjistila jsem, že naše země tu svého „vyslance“ už má. Světově uznávaný znalec barokní hudby a její neúnavný propagátor a interpret, spiritus agens souborů Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 Václav Luks založil v roce 2008 koncertní cyklus Praha-Drážďany. Je to jediný koncertní cyklus českého souboru v zahraničí a je velice úspěšný. Václavu Luksovi a jeho spolupracovníkům se i v tak kulturními akcemi doslova přeplněném městě, jako jsou Drážďany, podařilo zaujmout místní publikum natolik, že jsou všechny koncerty cyklu netrpělivě očekávány a vděčně aplaudovány. Je pravidlem, že umělce odměňuje nejen dlouhotrvající potlesk, ale i nadšený dupot. Musím přiznat, že mě zarazilo, když jsem to dupání poprvé zažila, bylo to v Annenském kostele v Drážďanech, kde Collegium 1704 tradičně vystupuje. Nyní už se s manželem „poučeně“ přidáváme.
V deštivý páteční večer 12. května jsme se vydali na zahajovací koncert Saského Mozartova festivalu pořádaného po dvacáté šesté Saskou Mozartovou společností v Saské Kamenici (Chemnitz). Pohnutek, proč jsme tak i přes silnou jarní bouřku učinili, bylo vícero. Letošní ročník festivalu nesl název „Mozart a Čechy“, aby připomněl 230. výročí nadšeného přijetí premiéry Dona Giovanniho v Praze a „…oslavil kreativní, úspěšné spojení génia ze Salcburku a hudební krajiny, jejíž podnikaví zástupci přijímali s otevřenou náručí všechny nové vývoje z celé Evropy“. Cílem Saského Mozartova festivalu 2017 bylo představit nejen Maestrovy pražské úspěchy, ale i hudbu jeho českých současníků. K účinkování byli přizváni přední interpreti staré hudby z Německa i Čech. To byl také důvod, proč nemohl chybět Václav Luks. Program úvodního koncertu mu byl jako ušitý na míru. Mendelssohnův komorní orchestr Lipsko pod jeho taktovkou provedl předehru k opeře La clemenza di Tito KV 621 a Pražskou symfonii č. 38, D Dur KV 504. Třešničkou na dortu pro nadšené publikum bylo vystoupení vynikající Simony Houda-Šaturové, která dojala árií Crudele? – Non mi dir z Dona Giovanniho KV 527 a ohromila dokonalým zvládnutím všech nástrah koncertní árie Bella mia fiamma, addio KV 528. Její výkon byl přijat s takovým jásotem, že musela ještě přidat Alleluja z moteta Exsultate, jubilate K 165. Dort toho krásného večera byl věnován Václavu Luksovi, jemuž byla při této příležitosti slavnostně udělena Mozartova cena 2017. Nadšené laudatio pronesl předseda Saského zemského sněmu dr. Matthias Rössler, který převzal nad festivalem záštitu. Vyzvedl nejen Luksovy mezinárodně uznané úspěchy, ale také jeho obrovský přínos pro kulturní porozumění mezi Německem, Saskem a Českem. O zásluhách laureáta promluvili také předseda Saské Mozartovy společnosti prof. Günter Schneider a ředitel výzkumného oddělení solnohradského Mozartea dr. Ulrich Leisinger.
Václav Luks vykonal pro propojení kultur obou sousedících zemí a propagaci dříve zapomenutých klenotů české barokní hudby nesmírně záslužnou práci. Udělení Mozartovy ceny 2017 tomuto skromnému a téměř až plachému umělci je dokladem toho, že i v zahraničí je jeho přínos světové kultuře oceňován a – zkrátka – že mu „jeho Sasové rozumějí“.
