Ve dnech 3. – 5. 10. 2013 se uskutečnil na výstavišti v pražských Letňanech veletrh For Music & Show, jehož se velmi aktivně zúčastnilo naše nakladatelství Muzikus. Byl sice zaměřen hlavně na oblast nástrojů, příslušenství a tzv. nonartificiální hudby, nicméně občas tam pronikla i hudba klasická. Někde zněl klavír, keyboard, španělská kytara nebo sbor, jinde se aspoň diskutovalo. Hned první den se odehrál seminář a diskusní panel na téma výuky hudby ve školách. Projekty podpory muzicírování a hudební edukace s důležitým sociálním přesahem se ve světě jmenují různě – El Sistema, Music education, Music in the classroom, Klassenmusizieren –, vždy je to přínosné, i když výsledky nejsou stejné. U nás pro nezájem politického establishmentu a byrokracie zatím nic takového masivně podporováno není, i když například projekt Slyšet jinak / Different Hearing týmu kolem Ivo Medka a Víta Zouhara má pozoruhodné výsledky. Na semináři představili Gerhard Meinl, významný výrobce hudebních nástrojů, a Winfried Baumbach, generální sekretář CAFIM (Evropské konfederace výrobců hudebních nástrojů) německý systém nadstandardní hudební výchovy. Když odhlédnu od skvělého marketingového nápadu, jak prodat školám tisíce nástrojů (možná je to i vedlejší produkt snahy zachránit se před drtivým náporem asijské nadprodukce představovaný hlavně Čínskou asociací výrobců hudebních nástrojů – CMIA), je to jistě chvályhodný počin, neboť téměř jakýkoliv projekt, jenž zvýší kvalitu i kvantitu hudebního a obecně uměleckého vzdělávání na školách a odvede aspoň část mladé populace od ubíjejících výdobytků postindustriální společnosti, je hodný podpory. Němci nám chtějí pomoci know-how, nástroji, ale jestliže chceme jednou sklízet dobré ovoce, musí domácí Asociace výrobců hudebních nástrojů (AVHN) přesvědčit politiky. Jenže ti mají teď jiné starosti a dlužno dodat, že hudba (myslím tím klasická) u drtivé většiny nikdy nepatřila mezi jejich priority. Jako dlouhodobý cíl je jistě dobré usilovat o větší počet hodin hudební výchovy na školách, o prosazení aktivního muzicírování, o zvyšování počtu zanícených učitelů a učitelek, ale aktuální je teď stabilizace, případně i rozvoj výjimečného systému základního uměleckého školství (kdysi lidušek, dnes zušek). Ve vlnách totiž přichází od politiků a vlivných byrokratů touha vyvést jej ze systému základního školství, a tím významně ušetřit. (Podle informací HARMONIE základnímu uměleckému školství zatím změny k horšímu nehrozí.) Jaká je však budoucnost ZUŠ, mi jasné není. Nemohu se zbavit pocitu, že je stále dost politiků a úředníků, kteří nechápou, že odsunování tohoto segmentu vzdělávání do periferie může trvale poškodit unikátní koncept edukace a ohrozit vývoj statisíců dětí a teenagerů. Základní hudební školství je hodnota, za kterou by měli lobbovat a bojovat s podporou třeba i CAFIM nejen ZUŠ, ale i konzervatoře, vysoké školy, členové AVHN, všechny možné další instituce, média a vážené osobnosti. Systém 527 základních uměleckých škol (více než 230 tisíc žáků) a legie zanícených pedagogů patří k tomu nejcennějšímu, co česká kultura má!
