John Tyrrell se narodil 17. srpna 1942 v Rhodesii (dnešní Zimbabwe). Ještě během školní docházky v Johannesburgu se díky gramofonovým nahrávkám seznámil s tvorbou českých skladatelů včetně Leoše Janáčka, který mu okamžitě učaroval. Také proto se rozhodl studovat v Kapském Městě muzikologii. Již během studia se začal učit český jazyk a to u bývalého československého velvyslance v JAR. V roce 1962 natrvalo přesídlil do Velké Británie, kde na oxfordské univerzitě pokračoval v doktorském studiu. Svou disertační práci obhájenou v roce 1969 věnoval problematice české opery. V roce 1966 získal stipendium British Council na roční pobyt na brněnské muzikologii Masarykovy univerzity a v hudebním oddělení Moravského zemského muzea. Díky tomu se mohl detailně seznámit s prameny vztahujícími se k životu a dílu Leoše Janáčka a nasbírat zkušenosti od významných muzikologů jako prof. Jan Racek, prof. Bohumír Štědroň či dr. Theodora Straková. Spřátelil se také s mladými muzikology své generace, mezi nimiž byl např. Miloš Štědroň, Karel Steinmetz, Petr Vít, Vojtěch Kyas, Svatava Přibáňová, Eva Drlíková, Anna Šerých a Alena Němcová, se kterými pak udržoval kontakt prakticky po celý zbytek života.
Do Brna se i nadále pravidelně vracel. Od roku 1976 působil jako profesor na univerzitě v Nottinghamu, poté ve velšském Cardiffu. Řadu let byl také hlavním editorem prestižní encyklopedie New Grove Dictionary of Music and Musicians. Od sedmdesátých let publikoval mnoho článků zaměřených na českou hudbu a především Leoše Janáčka. V roce 1982 v Oxfordu editoval důležitý sborník Káťa Kabanová, přičemž stále více pociťoval potřebu propagovat českou hudbu a Leoše Janáčka nejenom ve Velké Británii, ale po celém světě. Také proto se rozhodl psát, jak sám říkal, „užitečné knihy“, jejichž přínos spatřoval především ve zprostředkování důležitých pramenů anglicky hovořícím badatelům. V roce 1992 vydal v prestižním londýnském nakladatelství Faber and Faber velmi důležitou knihu Janáček’s Operas – A Documentary Account, do které zařadil a přeložil množství dokumentů vztahujících se k Janáčkově hudebně-dramatické tvorbě. Do angličtiny také přeložil a u stejného nakladatele vydal Janáčkovu korespondenci s Kamilou Stösslovou Intimate Letters. Leoš Janáček to Kamila Stösslová (1994) a paměti Zdeňky Janáčkové My Life with Janáček: The Memoirs of Zdeňka Janáčková (1998).
Zásadním Tyrrellovým dílem, které vytvořil spolu s Nigelem Simeonem a Alenou Němcovou, je tematický katalog Janáčkova díla – hudebního i literárního, který vydal v roce 1997 u oxfordského nakladatelství Clarendon Press pod názvem Janáček’s Works. A Catalogue of the Music and Writings of Leoš Janáček. Také je třeba připomenout znamenitou knihu Czech Opera (Cambridge 1988), která vyšla i česky jako Česká opera (Brno 1992). Avšak Tyrrellovo opus magnum, na kterém pracoval mnoho let a zúročil v něm své celoživotní bohaté zkušenosti a znalosti janáčkovské problematiky, je dvousvazková monografie Janáček: Years of a Life (sv. 1: The Lonely Blackbird, London 2006, sv. 2: Tsar of the Forests, London 2007). Jde o skutečně vynikající monografii, postavenou na důkladné znalosti dokumentů, literatury i dobových reálií, která je prakticky nepřekonatelná. V tisku je nyní první svazek českého vydání této monografie v překladu Tomáše Suchomela, který vychází u nakladatelství Host.
V Tyrrellově profesním i osobním životě bylo důležité přátelství s dirigentem Sirem Charlesem Mackerrasem, který se také od dob svých studií zabýval českou hudbou a zvláště Janáčkem. Spojoval je stejný cíl, prosadit Janáčka daleko výrazněji ve světovém kontextu. Od sedmdesátých let spolupracovali na špičkových nahrávkách Janáčkova operního díla s Vídeňskými filharmoniky pro vydavatelství DECCA. K vynikajícím Mackerrasovým zvukovým záznamům připojil Tyrrell rozsáhlé, skvěle vypracované průvodní texty. Často přispíval i do programů k Mackerrasovým janáčkovským nastudováním po celém světě. Tato činnost výrazně napomohla k jednoznačnému přijetí Janáčkova díla ve světě.
Další velmi důležitou činností byla příprava kritických edicí oper Její pastorkyňa a Z mrtvého domu. Byla to velká výzva, jelikož Pastorkyňa se do té doby hrávala pouze ve verzi s Kovařovicovými retušemi a Z mrtvého domu v přepracované a doinstrumentované verzi Břetislava Bakaly, Osvalda Chlubny a Oty Zítka. V případě Její pastorkyně se Tyrrell a Mackerras rozhodli vrátit k podobě díla, která předcházela Kovařovicovým zásahům, a nazvali ji „Brněnská verze 1908“, tedy znění vztahující se k Janáčkovu poslednímu podstatnějšímu přepracovaní díla a zároveň vydání klavírního výtahu právě v roce 1908. Její pastorkyňa „Brněnská verze 1908“ vyšla poprvé tiskem u nakladatelství Universal Edition v roce 1996.
Také opera Z mrtvého domu se až do sedmdesátých let hrála v neautentické podobě. Tyrrell a Mackerras ji nejprve zbavili většiny instrumentačních doplňků a vrátili původní závěr opery. Takto byla edice k dispozici jako půjčovní materiál u Universal Edition více než třicet let. Teprve v posledních letech se Tyrrell k edici vrátil a partituru striktně uvedl do podoby z počátku srpna 1928, kdy během korektur samého konce 2. jednání skladatel náhle zemřel. Tuto edici naštěstí John Tyrrell stihnul dokončit a poprvé zazněla minulý rok v Cardiffu v nastudování Tomáše Hanuse. Také těmito náročnými edičními počiny se Tyrrell zapsal do dějin světové muzikologie.
Profesor John Tyrrell byl respektovaným odborníkem, čemuž odpovídají i mnohé pocty, kterých se mu za života dostalo, např.: čestný člen Royal Musical Association, doktor honoris causa Masarykovy univerzity a Janáčkovy akademie múzických umění, Charles Flint Kellogg Award in Arts and Letters atd. Poslední cenu Classic Prague Award jako „mezinárodní vyslanec české hudby“ převzal díky iniciativě ředitele České filharmonie Davida Marečka letos v lednu v Praze.
John Tyrrell patří nesporně k nejvýznamnějším světovým muzikologům a svým janáčkovským zaměřením se staví po bok velikánů v tomto oboru, jako byl prof. Vladimír Helfert či prof. Bohumír Štědroň.
A nyní několik osobních vzpomínek.
John byl nejenom vynikající muzikolog, ale také člověk výjimečných kvalit. Byl jedním z nejpozitivnějších, nejvstřícnějších a nejpřejícnějších lidí, jaké jsem poznal. Byl věrný kamarád, vždy usměvavý a připravený pomoci. Znali jsme se 22 let, což je vzhledem k mému věku téměř polovina života. A to není málo. Seznámili jsme se v roce 1996, kdy jsem byl ve druhém ročníku na brněnské hudební vědě a právě jsem se stal kurátorem janáčkovských sbírek Moravského zemského muzea. Pamatuji si velmi dobře, jak na mě poprvé zapůsobil. Vzhledem k jeho renomé a množství práce, kterou odvedl, jsem očekával někoho jiného; patrně sebevědomého a přísného muže. A do badatelny vplul postavou drobný, usměvavý, milý a velmi skromný človíček. Ihned jsme našli společnou řeč. Tehdy mi do knížky Česká opera napsal první věnování – že mi přeje na dlouhé cestě studia Janáčka mnoho štěstí. A to se snad vyplnilo i v tom ohledu, že jsem měl tu čest se přátelit a spolupracovat právě s ním.
Za ta léta jsme udělali mnoho práce, při které jsme si s naprostou samozřejmostí vzájemně pomáhali. John kontroloval mé texty (byl totiž, na rozdíl ode mne, veliký puntičkář) a často je také překládal, včetně překladů mých operních edic (Šárka, Výlety páně Broučkovy atd.). Já jsem pomáhal v některých pramenných otázkách vzhledem ke svému působení v Janáčkově archivu. John mě velkoryse přizval i ke spolupráci na své janáčkovské monografii, i když mi bylo jasné, že by dané kapitoly vypracoval stejně dobře nebo ještě lépe než já. Díky této spolupráci jsem se od něj mnoho naučil. Vídali jsme se pravidelně, každý rok, buď v Anglii, nebo u nás. Při návštěvách v Anglii jsme spolu s mou ženou Šárkou a s Johnem zašli na aktuální janáčkovská představení, ale i na koncerty, výstavy a hlavně jsme se setkávali s našimi společnými kamarády, muzikology Nigelem Simeonem, Markem Audusem, Geoffem Chewem a také s Charlesem Mackerrasem.
Byly to krásné časy, kdy nechyběla legrace, ale i nesmírně užitečné rozhovory. Během Johnových návštěv v Brně jsme jezdili na výlety, někdy i na kole (John byl nadšený cyklista), ale také pracovali. John se zde také scházel s brněnskými i mimobrněnskými přáteli, jakými jsou nebo byli Svatava Přibáňová, Miloš Štědroň, Vojtěch Kyas, Karel Steinmetz a Anna Šerých a také spolupracovníky na Janáčkově monografii Janem Špačkem či Simonou Kostrhunovou. V posledních letech do tohoto okruhu přibyl pro Johna důležitý člověk, překladatel jeho janáčkovské monografie, Tomáš Suchomel. A ještě dvě společná přátelství, která byla pro Johna velmi podstatná, a to s naším americkým kolegou Michaelem Beckermanem a s šéfredaktorem vídeňského nakladatelství Universal Edition Heinzem Stolbou a jeho ženou, za kterým jsme s Johnem vždy jezdili s velkou radostí, jelikož vztah redaktor – editor v tomto případě zcela přesahoval běžný rámec.
Ještě bych rád připomenul, že v roce 2004 stál John u zrodu festivalu Janáček Brno, při některých ročnících byl čestným předsedou a dodnes členem čestného výboru.
Ve svém osobním životě John prožil dlouholetý a šťastný vztah se svým partnerem Jimem Friedmanem, který mu byl oporou i v nejtěžších časech nemoci.
V říjnu 2017 nás John svolal na oslavu svých 75. narozenin, a to do Cardiffu, kde léta pedagogicky působil. Bylo to báječné setkání mnoha Johnových přátel; chodili jsme do divadla, na procházky, večeře, John pro nás dokonce zařídil vyhlídkovou jízdu po moři. Ve velšské Národní opeře jsme při té příležitosti zhlédli premiéru prvního nastudování jeho nové edice Z mrtvého domu. Jistě nejenom mě tehdy napadlo, že je to možná konec krásných společných chvil s Johnem. V lednu 2018 jsme mu spolu se Šárkou dělali garde při předávání ceny Classic Prague Award. Necítil se už tehdy dobře a po jindy veselém společníkovi nebylo ani památky. Pak už jsme si jen psali, naposledy den před plánovanou operací. Zpráva o Johnově smrti 4. října všechny zaskočila, nějak jsme si nedokázali představit, že nás ten neuvěřitelně pozitivní a vitální člověk mohl opustit. Stejně jako jeho milovaný Janáček odešel v podstatě s čistým stolem: dokončil edici opery Z mrtvého domu, revizi Její pastorkyně, aktualizoval velkou část monografie pro české vydání. Krátce před smrtí si do deníčku zaznamenal seznam anglických slov a obratů, jejichž české ekvivalenty neznal, aby je mohl konzultovat s překladatelem Tomášem Suchomelem. Pracoval až doposledních dnů.
Odešel můj učitel, velký vzor, rádce a kamarád. Nikdy na něho nezapomeneme.
