Po dvoutýdenní hospitalizaci ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole zemřela tamtéž, v důsledku pozdě diagnostikované těžké nemoci, dne 15. června 2017 ve věku 70 let přední česká hudební badatelka a publicistka PhDr. Michaela Freemanová, rozená Kopecká, zakládající členka České Händelovy společnosti. Narodila se v Praze dne 21. listopadu 1946.
Zesnulá náležela – v letech 1986–2009 spolu se svým chotěm, panem Davidem Freemanem (1937–2009) – k našim nejaktivnějším propagátorům tzv. historicky poučené interpretace staré hudby. Díky své neúnavné působnosti v dané oblasti byla označována za „matku staré hudby v České republice“, laskavou a vlídnou, leč nekompromisní, byla-li přesvědčena o správnosti svého náhledu.
Manželé Freemanovi organizovali v Praze v letech 1991–1994 Slavnosti staré hudby, každoroční festival znamenající u nás naprosto průlomový počin. Pro rozhlasovou stanici Vltava nahrála Michaela Freemanová řadu jedinečných populárně naučných pořadů, některé z nich o mnoha částech vysílaných na pokračování. Jako dramaturgyně spolupracovala s Haydnovými hudebními slavnostmi (jižní Plzeňsko) – získávala pro ně vynikající, někdy i méně známé tuzemské a zahraniční interprety, a tak fakticky určovala jejich nezaměnitelnou programovou náplň.
Jako členka „československé festivalové skupiny“ (předchůdkyně České Händelovy společnosti) se od 21. do 27. února 1985 zúčastnila vlakového zájezdu na Händelův festival v Halle nad Sálou probíhající ve znamení 300. výročí skladatelova narození. Dne 28. března 1990 se s příznačnou samozřejmostí připojila k dalším patnácti zakládajícím členům České Händelovy společnosti. Podílela se na řadě podniků Společnosti, mj. na zahraničních expedičních cestách v roce 1992, 1995 a 1996. Přednášela na IV. (2007) a XI. (2012) semináři České Händelovy společnosti. Lektorovala první vydání händelovské monografie Triumf času a pravdy od autora těchto řádků (1991). Nezištně a obětavě pomáhala radou i skutkem mnoha jednotlivcům a hudebním souborům. Ještě během své hospitalizace se snažila pracovat na započatých projektech.
Do povědomí širší kulturní veřejnosti se poprvé dostala – pod dívčím jménem Kopecká – díky publikaci Procházky kulturní Prahou – hudební vydané v Praze v roce 1988 vydavatelským, nakladatelským a obchodním podnikem Svépomoc. Její zasvěcený text doprovázejí ve jmenované publikaci skvělé černobílé fotografie Otta Dlaboly (nar. 1944). Ve své záslužné, podnětné studii Händel a my, otištěné v měsíčníku Hudební rozhledy č. 11/1985, Freemanová-Kopecká přehledně zdokumentovala recepci tvorby G. F. Händela v českých zemích od 18. do 20. století.
Cizí jí ovšem nebyly ani zábavnější tvůrčí žánry. Připomeňme zde malé pohádkové monodrama Tres faciunt collegium aneb Les Quatre mousquetaires (Tři tvoří spolek aneb Čtyři mušketýři) publikované v lednu 2017 na webových stránkách České Händelovy společnosti. Čtenáři měli podle vtipně popsaných historických reálií určit, kteří hudební skladatelé si v monodramatu dali schůzku (byli to Georg Friedrich Händel, Jan Dismas Zelenka, Johann Sebastian Bach a Georg Philipp Telemann).
I po pěti letech uplynuvších od jejího úmrtí Michaela Freemanová stále velmi chybí nejen těm, kdo ji znali osobně, ale i těm, kdo sledovali její poutavé rozhlasové pořady či četli její odborné texty přinášející objevné poznatky získané v průběhu její mimořádně plodné celoživotní badatelské činnosti.
Autor je předsedou České Händelovy společnosti.
