Na prahu koncertní sezony 2014/2015 pojďme výběrově nahlédnout do kuchyně našich orchestrů. Samozřejmě v lovu na abonenty a příležitostné posluchače převažuje konzervativní jídelníček, nicméně našel jsem i řadu delikates.
Jubilanti
PKF – Prague Philharmonia slaví dvacetiny, Symfonický orchestr hl. m. Prahy osmdesátiny… Náročná dramaturgie a nečekaná spojení se od PKF právem očekávají. Tahouny a normotvůrci byli vždy šéfdirigenti. Nejinak tomu bude v poslední šéfovské sezoně Jakuba Hrůši. Lahůdkové bude už zářijové zahájení s Kate Royal a Mahlerovou 4. symfonií, jež by mohla orchestru náramně svědčit, rád se nechám překvapit „komorní“ Beethovenovou Devátou, kdy se snad konečně setkám s vyrovnaným sólovým kvartetem, těším se na dubnový návrat Isabelle Faust a že před Pražským jarem konečně uslyším živě hrát flétnistu Emmanuela Pahuda. Vrcholem sezony by však měl být červnový rozlučkový koncert s Jakubem Hrůšou s reprezentativním programem – Haydnovou koncertantní symfonií, v níž podají domácí sólisté jistě nejlepší výkon, jakého jsou schopni, a Dvořákovým třídílným cyklem Příroda, život a láska, jenž se coby komplet hraje zřídkakdy (všechny informace naleznete na www.pkf.cz).
Sezonní katalog FOKu je objemný. Je sice konzervativnější než PKF, ale najdete v něm i perly. Určitě si nenechte ujít říjnový koncert Serge Bauda, a to nejen kvůli jeho rozloučení s orchestrem, ale i uvedení výběru z Debussyho Utrpení sv. Šebestiána. FOK začne sezonu ze všech orchestrů nejdříve – na konci srpna filmovou hudbou ve Valdštejnské zahradě. Pro oficiální zářijové zahájení zvolil FOK také Mahlera. Přál bych FOKu, aby 2. symfonii provedl v duchu podtitulu a byla klíčem pro nastartování nejen jubilea, ale i pozvednutí orchestru na stabilně vyšší úroveň. V minulých sezonách totiž byly v jeho výkonech podivné výkyvy. Myslím, že mohu s klidným svědomím doporučit hostování Veroniky Eberle, Arabelly Steinbacher, Valentiny Lisitsy nebo Borise Giltburga. Jubileum FOK inspirovalo k občasnému opuštění tradičních mantinelů: společné projekty k oslavě narozenin FOKu a GMHS (Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy), koprodukce s Divadlem na Vinohradech, Cesty hudební Evropou Marka Ivanoviće, Bachovy adventní (La capella Real de Madrid + Collegium Marianum) a vánoční kantáty (Martinů Voices). Info: www.fok.cz.
Renesance Rudolfina
Nejvíce investuje do své budoucnosti Česká filharmonie. Pravda, oproti svým konkurentům má nemalé výhody – výsadní postavení v systému státní podpory kultury, správcovství nejlepší tuzemské koncertní budovy a marketingové kouzlo, které určitě bude stále více zajímavé i pro velké mecenáše. Během léta prošlo Rudolfinum rekonstrukcí, po které poněkud zašlá a zastaralá architektonická perla volala. Začal dvouletý stomilionový projekt „Otevřené Rudolfinum“ – nová podlaha, opravy mnoha prvků Dvořákovy síně a repasování dřevěného pódia, akustické úpravy dosud nádražní Dvorany, úprava šaten filharmoniků; v plánu je nová restaurace, zásadní proměna Sukovy síně… Rudolfinum bude prý, jako nikdy předtím, vůči lidem přívětivě vstřícné – prostě rinascita… Sezona ČF je atraktivním kompromisem. Sice skutečně soudobé hudby je opět poskrovnu, ale programy abonentních řad jsou postaveny dobře, s ohledem na různé posluchače (opět Mahlerova Druhá, v tomto případě ve velmi slibném obsazení – Houda-Šaturová, Fink, Bělohlávek) a občas jsou natolik objevné, že budou aspirovat na Událost sezony (Martinů: Čím žijí lidé, 2. houslový koncert téhož skladatele v podání Julie Fischer, Te Deum Waltra Braunfelse). Sympatickým rysem sezony ČF je další rozvoj edukativních projektů (www.ceskafilharmonie.cz).
Zbytek světa
Filharmonii Brno nechám stranou, neboť orchestru je věnována následující glosa. Její hlavní moravský konkurent, Janáčkova filharmonie Ostrava, staví několik let koncepci sezony na kombinaci náročnosti, atraktivnosti a kontrastu. Svoje publikum vede k posluchačské úrovni, jakou by uvítali i někteří pražští pořadatelé. Hrát v jednom večeru suitu z Janáčkova Mrtvého domu, Kilarovu báseň Krzesany a Brucknerovu Šestou nebo Podešvovu Poctu Leoši Janáčkovi a Šostakovičovu Pátou chce vyspělé publikum. V Ostravě jej evidentně mají. Bude to i první sezona nového šéfdirigenta a život ukáže, jestli Heiko Mathias Föster najde s JFO společné ladění. Novinkami jsou Janáčkův filharmonický sbor mladých, Hudební univerzita třetího věku, agenti #JFO a Janáček Point (www.jfo.cz).
Mezi dramaturgickou špičku patří i Filharmonie Hradec Králové. Její výhodou je podobně jako u JFO, že se významně podílí na festivalu soudobé hudby (Hudební fórum), nicméně zajímavá moderní hudba je i součástí běžné sezony – Glassova 4. symfonie, Koncert pro smyčcový orchestr Grażyny Bacewicz. Příkladem, že jde stále ještě přijít s něčím neobvyklým, je suita z Bachových orchestrálních děl v aranžmá Gustava Mahlera a abonentní řada Červená, jejíž hvězdou je čestný občan Hradce Králové Soňa Červená. Info: www.fhk.cz.
Jen 26 km dělí Pardubice od Hradce Králové. Orchestry mají však jinou filozofii, danou historií, obsazením a domovským sálem. Konzervativní dramaturgie s nádechem inovativnosti Komorní filharmonii Pardubice sluší. Orchestr má kvalitní hráčskou úroveň, bohužel o hlavní eso – dirigenta Marka Ivanoviće – přišel (www.kfpar.cz).
Pro nejradikálnější změnu se rozhodl Symfonický orchestr Českého rozhlasu. V posledních šesti letech naplňoval svou veřejnoprávní službu koncerty v Rudolfinu. Před rokem se vrátil do svého domova – nejlepšího studia v Česku, takže se může věnovat svému hlavnímu poslání. Svůj koncertní cyklus rozdělil a poprvé nabídne koncerty v pražském Obecním domě. Na rozdíl od rudolfinské „klasiky s noblesou“ budou do Repre lákat posluchače 21. století – múzou nepolíbené, odkojené digitální dobou, kdy je třeba mít všechno rychle a pěkně zazipované. Snad se to podaří rozhlasovým symfonikům a moderátorským hvězdám Radiožurnálu, Janu Pokornému a Lucii Výborné, rozbalit (www.socr.rozhlas.cz).
Na závěr stručně o orchestrech, které sice nehrají tuzemskou první ligu, ale mají setrvale sympaticky dobrou úroveň a jsou pro svůj region těžko postradatelné. Plzeň bude v roce 2015 jedním z evropských měst kultury. Symbolicky významné, marketingově zajímavé, leč v abonentním plánu Plzeňské filharmonie se to výronem odvahy neprojevilo. V kreativitě pokulhává za všemi výše uvedenými orchestry. Co doporučit? Jistotou by měly být Beethovenův Trojkoncert od pánů Špačka, Bartoše a Jamníka a Houslový koncert Williama Waltona v podání Chloë Hanslip (www.plzenskafilharmonie.cz).
Ve Filharmonii Zlín odvádí velmi kvalitní práci šéfdirigent Stanislav Vavřínek. Určitě bude zajímavé, jak se zhostí Šostakovičovy Leningradské, jaké bude pojetí Brucknerovy Sedmé Jakuba Hrůši a jak se Josef Špaček poprvé vypořádá s Beethovenovým Houslovým koncertem (info: www.filharmonie-zlin.cz).
Severočeskou filharmonii Teplice řídí Alfonso Scarano a zatím se nezdá, že by posunul orchestr dál, než se to úspěšně podařilo jeho předchůdci, Charlesi Olivieru-Munroovi. Z běžné dramaturgie vystupují Martinů Česká rapsodie, Čajkovského 1. symfonie a Brucknerova Osmá (www.severoceskafilharmonie.cz).
Dramaturgická kreativita má v rámci daných ekonomických mantinelů různou kvalitu, nicméně s pokračující pozvolnou generační proměnou managementů se zvyšuje dynamika a pestrost, přičemž odlehčený pól osciluje od zmíněné paní Červené, přes obligátní Hradišťan až po crossover a různé formy popu. Boj o posluchače má skutečně mnoho podob!
Psáno pro: HARMONIE 9/2014
